Sedlák přírodu nechránil, bral ji jako zdroj. S etnologem o životě našich předků v krajině
Představa, že v minulosti měli lidé bližší vztah k přírodě a chovali se k ní lépe, zatímco moderní člověk svým průmyslem přírodu akorát ničí, je celkem častá. Naši předci žili zdánlivě ve větším souladu s přírodou proto, že hustota zalidnění byla menší a jednoduchá technika neumožňovala intenzifikaci. O vztahu lidí k přírodě v průběhu historie vykládá v Podhoubí Jiří Woitsch, vedoucí Oddělení pro výzkum kulturního dědictví Etnologického ústavu Akademie věd České republiky.
„Dnešní vztahování se například ekologických zemědělců k minulosti, že dříve lidé žili s přírodou v harmonii, souvisí s vytvářením imaginárního zlatého věku, ale tak to nikdy nebylo,“ říká úvodem Jiří Woitsch. Zatímco rousseauovské osvícenské myšlení se už v 18. století obracelo k přírodním národům jako k neposkvrněnému ideálu člověka, díváme se my dnes podobně na moudrost našich babiček a selského stavu. Ostatně dodnes běžně používáme pojem selský rozum.
„Celé je to jeden velký mýtus. Už vzhledem k tomu, že neměli k dispozici chemický průmysl, byli k přírodě nepochybně šetrnější, ale určitě nechránili přírodu vědomě. S oblibou říkám, že kdyby měl člověk motorovou pilu nebo harvestor už v pravěku, tak tu dnes nemáme ani stromeček,“ nemá iluze o předcích Woitsch.
Důkazem jsou některé environmentální katastrofy lokálního charakteru, jako vykácení skoro dvou třetin Krkonoš kvůli těžbě stříbra v Kutné Hoře během pouhých čtyřiceti let v 16. století nebo celoevropské zmizení lesa koncem 18. století během takzvané energetické krize. Zajímavou etapou většího spirituálního souladu s přírodou jsou předkřesťanské pohanské kulty.
„Nejrůznější totemistické kulty odvozovaly původ lidí od různých zvířat nebo rostlin. Lidé se pravděpodobně chápali jako součást něčeho většího. Podle jedné z teorií teprve středověké křesťanství – ve snaze vykořenit pohanské kulty pozitivně vázané na přírodu – vybudovalo představu divoké přírody jako ďábelské a nežádoucí,“ popisuje etnolog Jiří Woitsch.
Čtěte také
Pokud nás pohled do minulosti inspiruje k šetrnějším hospodářským technikám, pak jde hlavně o měřítko zásahů do přírodních ekosystémů a o každodenní žitou zkušenost venkovských lidí závislých na přírodních zdrojích. Ochrana přírody a ekologie v dnešním slova smyslu přišla až s rozvinutou industrializací v 60. letech 20. století s počátky environmentálního hnutí.
Byli naši předci šetrnější k přírodě? Jaké představy o přírodě měl člověk v průběhu dějin? Mohla by technologie nejen ničit, ale i pomáhat chránit přírodu? Jaké jsou historické příklady masivního ničení ekosystémů? Poslechněte si celé Podhoubí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
