Šestnáct let po románu Cesta vydá Cormac McCarthy dva nové tituly

Na světě se ročně vyrobí miliony tun plastů, z nichž více než 80 % je určeno pro výrobky na jedno použití. Každý den se vyhodí hory jednorázových polyethylentereftalátových (PET) lahví. Vědci z University v Edinburghu nyní přišli s metodou, jak alespoň část tohoto odpadu znovu využít. V časopise ACS Central Science oznámili, že se jedná o první „jednoúčelové“ řešení, jak s pomocí mikrobů zužitkovat plastový odpad, respektive ho zhodnotit.

Ke svému objevu využili vlastností bakterie E. coli, která dokáže recyklovat vyřazený PET na kyselinu adipovou. Nejprve pomocí jednoho typu E. coli přeměnili kyselinu tereftalovou na kyselinu mukonovou a poté ji pomocí jiného typu E. coli transformovali na kyselinu adipovou. Podařilo se jim přeměnit až 79 % kyseliny tereftalové na kyselinu adipovou. Ta se hojně využívá v kosmetickém, farmaceutickém a voňavkářském průmyslu. Kyselina adipová se běžně vyrábí poměrně energeticky náročným procesem, který je závislý na fosilních palivech. Edinburghský tým vědců tak doufá, že jejch studie povzbudí průmysl k vyžívání fosilních alternativ.

„Náš přístup umožňuje upcyklaci odpadního uhlíku ze stávajících průmyslových procesů, čímž se vytváří cirkulární hospodářství a předchází se environmentálním důsledkům skládkování nebo spalovacích procesů,“ píší autoři. „V naší studii uvádíme první bioprodukci kyseliny adipové z kyseliny tereftalové a tereftalátového odpadu jedním kotlem v inženýrsky upravené Escherichia coli,“ doplňují.

Všichni majitelé koček dobře vědí, že zbavit se dokonale všech kočičích chlupů z oblečení je skoro nemožné. Díky inovativní technice analýzy DNA, která byla vyvinuta na univerzitě v Leicesteru, se nyní podařilo vraha usvědčit na základě analýzy chlupů jeho kočky. A k usvědčení zločince mohou pomoci i chlupy kočky jeho oběti. Lupiči si dávají záležet na tom, aby po sobě nezanechali žádnou vlastní DNA. Je ale nepravděpodobné, že by se zloděj dokázal vyhnout každému chlupu domácího miláčka a neodnesl si ho na oblečení s sebou.

„Vypadané kočičí chlupy postrádají vlasový kořínek, takže obsahují jen velmi málo použitelné DNA,“ uvedla Emily Patterson, hlavní autorka studie publikované v časopise Forensic Science International a doktorandka z Leicesteru. „Dříve jsme dokázali analyzovat pouze mitochondriální DNA, která je společná pro příbuzné kočky.“ Patterson a její tým však nyní desetinásobně zvětšili detail, v jakém mohou analyzovat mitochondriální DNA. A protože každá kočka má jedinečnou mutaci na DNA, bude mít test téměř jistě vypovídající hodnotu, pokud se chlupy najdou.

„V kriminálních případech, kdy není k dispozici lidská DNA, je zvířecí srst cenným zdrojem důkazů a naše metoda je nyní mnohem účinnější,“ uvedl spoluvedoucí studie, profesor genetiky Mark Jobling. „Stejný přístup by se dal použít i u jiných druhů zvířat –⁠ zejména u psů.“ Už během vývoje této nové techniky ji Patterson a její tým úspěšně použili v případu vraždy k identifikaci DNA pachatelovy kočky.

Larbalestier nejprve pro založení záchranného zařízení chyběly vhodné prostory, a proto ho provozovala provizorně, ve svém Airbnb, kde se snažila zraněným živočichům pomáhat asi devět měsíců. Prostory ale nebyly dostačující, proto spolu se svým manželem a dalšími dobrovolníky vybudovali v Cornwallu plně funkční nemocnici.

Do zařízení se dostávají hlavně tuleni, které zranily třeba čluny nebo rybářské vybavení. Řeší nejen jejich akutní první pomoc, ale i dlouhodobější péči třeba o mladé nebo podvyživené jedince. Dohromady v zařízení pomohli už tisícům zvířat, a to nejen tuleňům, ale i třeba delfínům nebo velrybám.

„Staráme se o mláďata zachráněná našimi dobrovolníky. V případě potřeby je potom přivezeme do nemocnice, kde je prohlédne veterinář a vytvoří jim plán léčby. Máme jasné protokoly, abychom zajistili, že se mláďatům dostane té nejlepší péče. Obstaráváme pro ně kritickou péči, která mláďata stabilizuje a připraví je na přesun do větších nemocnic nebo rehabilitačních center,“ řekla Larbalestier.

Za své úsilí nakonec Larbalestier získala i prestižní ocenění a uznání. „Ceny Animal Action Awards jsou naším dlouhodobým závazkem vyznamenávat a upozorňovat na hrdiny v záchraně zvířat,“ komentoval Azzedine Downes, prezident a generální ředitel International Fund for Animal Welfare, během toho, když Larbalestier cenu předával.

V rámci vítězných snímků mezinárodní soutěže World Press Photo, které představuje výstava v Národním muzeu v Budapešti, je vystavena i série pěti fotografií filipínské fotožurnalistky Hannah Reyes Morales, která dokumentuje komunitu starších LGBTQ+ lidí na Filipínách, kteří společně žijí ve sdíleném domě a navzájem o sebe pečují. Na fotografiích jsou někteří z nich zachyceni s make-upem a v drag oblečení.

Právě na tuto skutečnost upozornil maďarskou vládu jeden krajně pravicový zákonodárce, podle kterého je vystavená série prý v rozporu se zákonem, jenž zakazuje zobrazování obsahu s tematikou LGBTQ+ nezletilým. V návaznosti na to tak tamní pravicově populistická vláda přístup lidem mladším 18 let na výstavu zakázala, navštívit ji nemohou ani se souhlasem svých zákonných zástupců.

Proti zákazu se ohradilo jak vedení World Press Photo, tak i členové širší fotografické komunity. Podle bývalý člena poroty World Press Photo Tamase Revesze je restrikce nesmyslná a jako „tisíckrát závažnější a šokující“ než sérii Morales vnímá třeba reportáže z války na Ukrajině.

„Skutečnost, že je omezen přístup pro určitý typ publika, je opravdu něco, co nás strašně šokovalo. Je zarážející, že jde o tento konkrétní obraz, o tento konkrétní příběh, a je zarážející, že se to děje v Evropě,“ komentovala zákaz Joumana El Zein Khoury, výkonná ředitelka soutěže World Press Photo.

Zákaz přístupu na výstavu omezí tisíce návštěvníků a návštěvnic. Na vítězné série nejlepších fotoreportáží totiž každoročně přichází zhruba 25 tisíc studentů. Těm bude znemožněno nejen zhlédnutí snímků s LGBTQ+ tematikou, ale i dalších fotografií, které vznáší celosvětově významná témata zachycená prostřednictvím fotografií.

Vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles zkoumali obličejové exprese a chování na vzorku 53 dospělých krátkosrstých koček domácích, které se nacházely v jedné kalifornské kočičí kavárně. Během pobytu v ní kočky tým výzkumníků pozoroval a pořizoval videozáznamy jejich obličejů. Z analýzy záznamů v celkové délce 194 minut vyplynulo, že kočky jsou schopné vyjádřit až 276 unikátních výrazů.

Každý výraz se podle hlavních autorek výzkumu Lauren Scott a Brittany Florkiewicz skládal z kombinace čtyř z 26 jedinečných pohybů kočičího obličeje –⁠ například otevřenou tlamou, rozšířením zorniček, mrkáním, olizováním, pohybem vousků nebo třeba polohou uší. Ze zaznamenaných kočičích expresí jich zhruba 45 % bylo přátelské povahy, 37 % agresivní nebo rozzlobené a u zbývajících 18 % nebylo jejich emoční podtext možné jednoznačně určit.

Z výzkumu také vyplynulo, že některé výrazy mají kočky společné i s lidmi. Podle Scott a Florkiewicz to může být způsobeno hlavně domestikací. Kočky totiž ve společnosti lidí žijí už více než 10 tisíc let a je tak vysoce pravděpodobné, že některé chování nebo výrazy od lidí během socializace s nimi přejaly.

Přesné významy kočičích výrazů zatím stále nejsou jasné. Objasnit by je ale měly další výzkumy, které je budou studovat v závislosti na tom, jak se kočky tváří během interakce, třeba s lidmi nebo ostatními zvířaty. Objasnění toho, co kočky chtějí svou tváří sdělit, by mohlo být významné především pro jejich majitele, chovatele nebo pečovatele, aby byli schopní lépe pochopit jejich konkrétní potřeby.

Zákaz vstoupí v platnost 31. prosince tohoto roku a platit bude na území Anglie a Walesu, informuje server Independent. Zahrnovat by měl chov, prodej, inzerci, výměnu, darování nebo i převýchovu těchto psích jedinců. Majitelé, kteří american bully XL již vlastní, budou muset pro jejich chov získat výjimku a zároveň budou muset splnit řadu podmínek, jako je například čipování psa nebo kastrace. Zároveň se tito psí jedinci budou moct na veřejnosti pohybovat pouze s náhubkem nebo na vodítku.

American bully XL je plemeno příbuzné s pitbulteriérem a anglickým a americkým buldokem. American bully existuje v několika velikostních variantách, přičemž kategorie XL patří mezi největší z nich. Psí jedinci mají v kohoutku obvykle do 50 centimetrů a vážit mohou až 60 kilogramů a jsou typičtí svou svalnatou a mohutnou stavbou těla, píšer server BBC. Vyšlechtěná kategorie XL je v současnosti uznávaná například americkou kynologickou organizací The United Kennel Club. V Británii ale k jejímu uznání hlavní kynologickou organizací Royal Kennel Club nedošlo. Na seznam zakázaných psů bude american bully XL patřit stejně jako pitbulteriér, tosa-inu, argentinská doga nebo brazilská fila.

Kníry se objeví třeba na autobusech, trolejbusech nebo tramvajích v Praze, Brně, Ostravě, ale i dalších krajských městech po celé České republice. Dopravní podniky v Plzni, Chomutově nebo Děčíně na Movember budou upozorňovat prostřednictvím letáků uvnitř vozidel.

„Dopravní podniky se i letos připojují k šíření osvěty v oblasti prevence mužského zdraví, která bývá někdy až příliš podceňovaná. Řidičů v městské hromadné dopravě je necelých deset tisíc, z toho zhruba tři čtvrtiny jsou muži. I oni jsou tedy velkou cílovou skupinou kampaně Movember,“ řekl předseda Sdružení dopravních podniků ČR Tomáš Pelikán.

V České republice je rakovina prostaty považována za nejčastější nádorové onemocnění u mužů. Objevuje se zhruba u každého devátého muže, což je oproti evropskému průměru o 18,6 % vyšší incidence. Ročně je rakovina prostaty diagnostikována přibližně u 500 převážně mladých mužů. Pokud se ale onemocnění zachytí včas, je dnes úspěšně léčitelné.

Řada světových hvězd hudebního průmyslu jako třeba Beyoncé nebo Taylor Swift používá k dopravě během svých koncertních turné soukromé tryskáče, což je často kritizováno jako zátěž pro životní prostředí. Právě na to během své letošního tour reagují hudebníci Chris Roberts a Seth Bye z kapely Filkins Drift, kteří se rozhodli, že se budou mezi jednotlivými koncerty přepravovat pěšky, aby ukázali, že i v hudebním průmyslu jde zvolit udržitelné způsoby dopravy.

Během své šedesátidenní tour ve Walesu, která zahrnovala zhruba 50 koncertů, tak dohromady urazili 1400 kilometrů. Všechny potřebné hudební nástroje si přitom nesli na zádech spolu s batohy, ve kterých měli přibližně 15 kilogramů osobních věcí.

„Mám takový středně velký batoh a pomocí důmyslného systému karabin na něm mám připevněné housle a taky mikrofon. Chris má zas masivní kytaru, která má na vnější straně různé popruhy, na které si připevnil tašky s oblečením,“ řekl Seth Bye.

Oba hudebníci mají za to, že celý hudební průmysl by se měl začít vážně zamýšlet nad tématem udržitelnosti. „Vůbec nenavrhujeme, aby se všichni hudebníci vzdali třeba jízdy autem a chodili na všechny své koncerty pěšky. Ale alespoň věci jako volba udržitelnějších tras by se měly zvážit,“ řekl jeden z dua Chris Roberts.

Ačkoli v Itálii vždy existovala kultura vícegeneračních domácností, počet mladých dospělých, kteří zůstávají déle v rodném domě, se v posledních letech zvýšil. K průtahům vedou čím dál složitější ekonomické podmínky a delší doba, než jsou si mladí dospělí schopní najít stabilní zaměstnání. Někdy bývají trochu posměšně označováni jako „bamboccioni“ (volně přeloženo „přerostlé děti“). Tento výraz poprvé použil jeden italský politik v roce 2007, aby upozornil na vysoké počty mladých dospělých, kteří stále žijí u svých rodičů. Podíl dospělých Italů a Italek ve věku 18 až 34 let, kteří stále žijí s rodiči, je podle studie z roku 2023 přibližně 70 %.

Ne všem rodičům ale taková situace vyhovuje. Pětasedmdesátiletou ženu z města Pavia už nebavilo vydržovat své syny ve středním věku a několikrát se je snažila přesvědčit, aby si našli samostatné bydlení také proto, že oba mají práci. Matce také vadilo, že synové nepřispívají na výdaje domácnosti, ani se nepodílí na domácích pracích. Dala je proto k soudu. Pavijská soudkyně Simona Caterbi jí vyšla vstříc a vydala příkaz k jejich vystěhování.

Soudní příkaz k vystěhování potomků je docela neobvyklý. V Itálii se ale vyskytly třeba i případy, kdy byli rodiče pohnáni k soudu svými dospělými dětmi, které stále očekávali finanční podporu. V jednom z případů z roku 2020 italský nejvyšší soud zamítl odvolání 35letého hudebníka na částečný úvazek, který tvrdil, že jeho příjem 2000 eur měsíčně nestačí k životu a že proto potřebuje peníze od rodičů. Jeho případ soud zamítl s tím, že mladí dospělí na finanční podporu od rodičů nemají automatické právo.