Sevdaliza: Nevěřím v uspokojení. Je to past na mysl

29. listopad 2018
03710306.jpeg

Sevdaliza, která poutá pozornost svým popem řízlým R&B i future soulem, mohla být reprezentantkou Nizozemí v basketbalu, mohla si vybudovat kariéru v kanceláři. Protože ji ale ani jedno nenaplňovalo, rozhodla se před šesti lety probádat temné vody hudební produkce. 

Dnes má za sebou vydání pozitivně přijaté debutové desky, které doplňuje neméně úspěšné turné. V Praze se v pátek 30. listopadu představí hudebnice už potřetí, po premiérovém vystoupení na Czechingu Radia Wave a vyprodaném koncertě ve Futuru.

Basketbalu už se teď sice nevěnujete, ale když se vrátíme do minulosti k vaší sportovní dráze. Jaký jste tehdy měla v patnácti šestnácti vztah k hudbě?

Přesně si nevzpomenu, ale hudba byla vždycky součástí mého života. Řadím ji na první místo. Dalo by se říct už od narození. Mamka mi vyprávěla, že jsem už jako dítě byla velice muzikální. Ale nevnímala jsem to tak, protože jsem si myslela, že každý má pro hudbu podobný zápal jako já.

Vaše preference se ale měnily. Nejdřív jste se věnovala sportu. Pak jste se rozhodla vystudovat vysokou školu v oboru komunikace. A hudba tak logicky zůstávala na nižší úrovni. Co bylo tím zlomovým bodem, kdy jste se rozhodla hudbě věnovat naplno?

03713307.jpeg

Co se týče hudby, vždy jsem se pokládala za pozorovatele. Pak jsem ale nějakým psychologickým procesem došla k tomu, že když na sebe otočím zrcadlo, vidím se nejen jako pozorovatele, ale taky jako tvůrce. Nebylo to ale přímočaré, jako u někoho, kdo si vybere nástroj a začne hrát. Nikdy jsem se neoznačovala za hudebnici. A ani dnes na tomto označení netrvám. Někdy se dokonce pořád cítím trapně při skládání. Obzvlášť když jsem vnímaná jako hudebnice. Ale myslím, že je to v mém případě jen nějaký boj s nedostatečným sebevědomím. Hudbu jsem vždycky považovala za něco magického, ale nedokázala jsem si představit, že bych ji sama stvořila. V jednu chvíli ale přišel zlom, kdy jsem sebe samu přesvědčila, že bych měla. V ten moment jsem se začala učit. Nejdřív, jak zpívat. Psaní textů mi přišlo přirozené, protože jsem psala celý život, takže tomu jsem se nemusela tolik věnovat. Stačilo jen najít správnou cestu. Těžší to bylo s produkcí a následně s hraním na nástroje. Pořád mi toho k uspokojení spoustu chybí, ale to je tím, že chci být zodpovědná za všechny složky své tvorby. Chci být u mixování, chci ovládat finální master. Ale i teď se toho účastním jen já a můj producent Mocky. Nikoho dalšího jsme k našim nahrávkám nepřizvali. Díky téhle komplexní práci si sice trénuju uši, ale musím se kvůli tomu vymanit i ze svých emocí, tak aby například hudba fungovala stejně na Spotify jako při poslechu v autě. Jestli už není moc hlučná. Postupujete od jedné úrovně k druhé. Myslím, že i z toho důvodu se nedoporučuje starat se jak o tvorbu hudby, tak její mix a mastering. Jsou to dva různé světy. Pro mě ale ne, já to vnímám v jednom.

Do takového bodu se ale dostanete za pěkně dlouhou dobu. Kdy a z jakého důvodu jste si řekla: Teď se chci naučit ovládat Ableton, chci vědět všechno o technikách zpěvu a produkci hudby? To muselo stát spoustu odhodlání, ale taky odříkání přeci.

Myslím, že je to čistá obětavost a přesvědčení. Ochota vzdát se určitých věcí a jít do toho naplno. To znamená, že budete i trpět. Popravdě bez utrpení se podle mě nikdy neposunete. Já se k tomu dobrovolně zavázala. V momentě, kdy se budu cítit vzdálená od nějakého vývoje na jedné z těchto cest, jsem schopná všeho nechat a soustředit se na to podstatné. Někteří mě v tomto ohledu považují za příliš přísnou, ale já to považuju za svoje poslání. Nemyslím tím, stát se slavnou, ale pracovat, rozvíjet se a růst.

Dovedete si představit, že byste se teď přestala věnovat hudbě a vrátila se třeba k práci, kterou jste dělala předtím?

Ne, nikdy.

Jakou pozici zastává Mocky ve vaší hudbě? Jak je pro vás důležitou osobou?

Veškerou hudbu jsme vytvořili spolu. Je to jedna k jedné. Myslím, že jsme jin a jang. Vzájemně se doplňujeme. Máme štěstí, že se navzájem máme. Je velmi obtížné mít hudební manželství po dlouhou dobu, kdy stejně smýšlíte o hudbě a jdete naproti stejným cílům. S ním naštěstí sdílím spoustu společného.

A dokážete si představit práci bez něj?

Upřímně si nedovedu představit spolupráci s kýmkoliv jiným, ale dokážu pracovat sama. Jela jsem například do Itálie sama na dva týdny. Veškerý materiál pak vezmu a společně na něm začneme dělat. Je to pak velmi plynulý proces.

03710191.jpeg

Poprvé jsem vás viděl před dvěma lety v garážích Českého rozhlasu, pak na samostatném vystoupení v pražském klubu Futurum a tenhle rok na letních festivalech. Vidím ve vaší živé prezentaci velký pokrok. Koncert se smyčcovým kvartetem na německém Meltu bylo jedno z nejlepších vystoupení tohoto ročníku. Zajímá mě, jak přistupujete k podobě svých vystoupení. Hledáte nové cesty, jak zaranžovat hudbu a představit ji v jiném světle? Snažíte se dosáhnout podoby, kdy budete spokojená, nebo je to nekončící proces překonávání hranic?

Nevěřím v uspokojení. Je to podle mě jenom past na mysl. Ráda žiju v pocitu spokojenosti po tři dny, kdy vás to uklidní, ale pak přijde nová práce a já si uvědomím, že to nestačí. Současná show je výsledkem nekončícího procesu, který se neustále proměňuje. Nemáme žádného hudebního ředitele, v podstatě jsem si scénu vymyslela s muzikanty, kteří mě na pódiu doprovází. Oba mají velkou svobodu. Jsou to parťáci, kteří interpretují moje myšlenky a doplňují je o svoje nápady, aby tím vylepšili živou hudbu. Nikdy to tak není stejné. Současná show navíc vznikala s elementem zábavy. Jsem zvědavá, co se stane, když tento prvek vyjmu a bude z toho víc experimentální zážitek založený na iluzi zvuku a technických záležitostech, jako je posouvání frekvencí. Může to být zajímavé v propojení s organickou procítěnou hudbou.

Čtěte takéHost Czechingu Sevdaliza místo basketbalu zkoumá budoucnost popu

Na pódiu se nevyhýbáte určité provokativnosti. Ráda využíváte v taneční performanci a oblečení symbolů sexu a svádění. To ale ne vždy koresponduje s vašimi texty. Je to jenom součást zábavy, kterou do vystoupení vkládáte, jak jste řekla, nebo tím něco chcete říct?

Asi to není něco, s čím bych se ztotožňovala. Je to součást show. Je to určitý vkus, který s tím spojuju, vytváří to dynamiku, zároveň je ale taky vhodný pro změnu. Neřekla bych přímo, že používám sex, ale je mi jasné, že si to takhle lidé vykládají. Chápu, proč se k tomu přikloní. Jen tak se to ale nezmění, je to součástí vystoupení...

... a taky vás samotné a vaší identity.

Ano.

Poslechněte si celý rozhovor Ondřeje Bambase se Sevdalizou. Dozvíte se v něm, kde všude bere zpěvačka inspiraci při psaní textů a jak ji při práci ovlivňují komunikační studia, kterým se věnovala na vysoké škole.