Skromná hřbitovní procházka Micka Harveyho
Vydání sólové desky Micka Harveyho může být na hudební scéně významná událost. Desku Sketches From The Book Of The Dead, která poprvé přináší posluchači pouze autorskou tvorbu bývalého těsného spolupracovníka Nicka Cavea, navíc svírá jednotný ideový rámec, který se snažil během týdne rozplést hudební redaktor Pavel Zelinka.
Naše paměť má selektivní tendence. Jsou lidé, kteří si z minulosti pamatují jen pozitivní okamžiky, jiným se vrací před oči primárně ty největší průšvihy a bolesti. Mick Harvey bude evidentně patřit do druhé skupiny. Neusuzuji tak pouze ze studené prezentace jeho sólového koncertu, který předvedl před čtyřmi roky v Praze, ale také z vyznění jeho nové sólovky příznačně nazvané Sketches From The Book Of The Dead. Asi nejambicióznější projekt, který Mick připravil na vlastní triko, se totiž zaobírá příběhy lidí, kteří ho už navždy opustili.
Nápad zaznamenat vzpomínky na drahé zesnulé pojal Mick už v roce 2007, to znamená ještě v době, kdy kryl záda dlouholetému parťáku Nicku Caveovi. S ním se ovšem dva roky nato po 36 letech těsné spolupráce rozešel a dlouhou dobu odkládaný projekt začal mít konkrétnější obrysy. Možná si říkáte: další koncept postavený na vyhánění osobních černých můr – ale tentokrát jste vedle jak ta jedle! Místo bolestínského vzpomínání nám Harvey předkládá kolekci písniček, které mluví o tom, co je pro mnoho z nás zapovězeno. To znamená, že skladby popisují často zvláštní životní odkazy Mickových přátel nebo členů nejbližší rodiny.
Otvírák October Boy vzpomíná na nedávno zesnulého přítele a kytaristu Rowlanda S. Howarda, zatímco druhý track The Ballad Of Jay Givens je příběhem otcova nejlepšího kamaráda, který se rozhodl spáchat z dosud nevyjasněných důvodů sebevraždu. A Place Called Passion představuje převyprávěné zážitky dvou Harveyho dědů, kteří bojovali v zákopech první světové války, zatímco That's All Paul zachycuje autora samotného v pozici přímého svědka smrtelné autonehody. Na konci sborníku úzkostných nálad a pocitů, jak bychom desku mohli přezdít, lapidárně autor poznamenává v rock'n'rollem projasněném outru Famous Last Words, „můžete být král nebo pouliční metač, všichni stejně tančíme s neodbytnou smrtkou“.
Pokud vás po těchto informacích napadnou spojnice s Caveovým makabrózním opusem Murder Ballads nebo intimními alby Johnnyho Cashe z posledních let jeho života, pak máte plusový bod. To co se stává nejdříve velkým lákadlem, se náhle obrací proti autoru samému. Sketches From The Book Of The Dead totiž zní jako neznámá deska Nicka Cavea, ovšem bez jeho nenapodobitelného hlasu. Tím nechci říci, že Harvey je špatný zpěvák, to vůbec ne – jiskrou a charismatem se ale Nickovi zdaleka rovnat nemůže.
Nejsilnější položkou nové desky Micka Harveyho jsou tedy samotné příběhy, které nejsou pouze sbírkou traumat a zoufalství, ale tu a tam je prosvětlí nenápadný vtipný dvojsmysl. Ale abych byl upřímný, po hudební stránce se nad Harveym vznáší příliš temný Caveův stín. I když se cesty obou pánů oddělily, jdou v těsné blízkosti vedle sebe a více vzrušující pohledy nám nakonec nabízí procházka po Nickově pěšině. Harveyho cesta je pak příjemnou variantou, jak se v poklidu vrátit po skvělém výletu domů.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
