Smrt a dívka a skřítci v její mrtvole. Morbidní komiks Krásná temnota rozkládá ideály Západu

10. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z komiksu Krásná temnota

Domácí čtenáři už si zvykli na dostupné překlady kultovních grafických románů, fantasy bichlí nebo kvalitní komiksovou tvorbu pro děti a mládež. V množství komiksových titulů se ale jen málokdy objeví něco, co se vymyká zavedeným škatulkám. Nestandardní formát, odmítnutí klasického příběhu a překročení tabu, to lze čekat od francouzského komiksu Krásná temnota.

Jestliže slavný prokletý básník Charles Baudelaire hledal krásu ve smrti a ošklivosti, pak francouzské kreslířské duo schované pod pseudonymem Kerascoët společně se scenáristou Fabienem Vehlmannem našli v kráse ošklivost a smrt. Tak by se dal shrnout jejich komiks Krásná temnota, který tančí na hraně příčetnosti a morbidní estetiky.

Z komiksu Krásná temnota

V modrých tónech vyvedená obálka s částečným dívčím profilem a vzhlížející drobnou postavičkou připomínající skřítka nebo vílu prý často láká rodiče malých dětí, kteří knihu pořídí bez alespoň zběžného prolistování. Ať už je to fáma, nebo pravda, dětem do rukou tento bizarní komiks rozhodně nepatří.

Ta modrá dívka na obálce je totiž mrtvá a její titěrné alter ego společně s dalším skřítky a vílami parazituje na její mrtvole. Schovávají se v jejích hnijících útrobách nebo pojídají její rozkládající se maso, a to vše bez náznaku zájmu. O mrtvé dívce ležící v trávě, vedle které se válí její školní aktovka, se čtenář nedovídá nic. Slouží jen coby temně romantické pozadí šrumci, který se seběhne kolem její mrtvoly.

Zatímco hrdinku i prostředí lesa vyvedla Marie Pommepuy a její manžel Sébastien Cosset, stojící za pseudonymem Kerescoët, odkazujícím k ilustrátorčině rodnému městečku v Bretani, jako klasické výtvarné dílo pro dospělé, skřítci, víly a další roztomilé bytosti vypadají, jako by odkráčeli z večerníčku. Drobné postavičky s okatými obličejíčky ve věčném nevinném údivu doslova matou tělem. Ve skutečnosti jsou obdařeny těmi nejhoršími lidskými vlastnostmi, hýří sebestředností, sobectvím a v neposlední řadě krutostí.

Z komiksu Krásná temnota

Ty se projevují poněkud nečekaně a velmi instinktivně, a to i u drobounké Aurory, která se zpočátku zdála být tak morální. Jak vysvětlit roli těchto roztomilých padouchů? Interpretací Krásná temnota nabízí celou řadu, podobně jako sen, zastavme se alespoň u dvou.

Rozkládající se tělo nevinné dívky může být obrazem rozpadu humánnosti, na němž je založena naše civilizace. Možná stačí méně, než si myslíme, a naučené vzorce chování z nás spadají coby ornamentální fíkové listy. Trocha nepohodlí, ohrožení, nebezpečí a člověk se zaměřuje jen na sebe a svůj prospěch. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Vzpomeňte na neochotu některých spoluobčanů nosit v době, kdy na nový virus umírají desítky lidí denně, roušku. Anebo na strach a obavy většiny voličů z migrantů, kvůli nimž česká vláda nepomůže ani nezletilým uprchlíkům. V tomto světle se ideály, jimiž se pyšní západní společnost, stávají rychle relativní.

Čtěte také

Anebo se všechny ty potvůrky zrodily přímo z těla dívky a jsou personifikovanými střípky její osobnosti. Hlavní z nich, Aurora, ostatně nese její jméno a snaží se zpočátku udržet všechny pohromadě. Lidská osobnost je složena z mnoha vlastností, které se člověk snaží celý život držet na uzdě. Žádný z nás není jen ztělesněním dobra, ukazuje názorně komiks, když se více soustředí na manipulativní tyranku Zelii, sebelítostivé neurotické mimino nebo nezávislou Jane.

Možností, jak číst Krásnou temnotu, je samozřejmě ještě mnohem více a právě v tom spočívá její zneklidňující síla. Čtenář si tak v jednu chvíli připadá jako na gauči u terapeuta, záhy zase jako terapeut sám.

Více o prokletých básnících komiksového média si poslechněte v recenzi Katky Čopjakové.

Krásná temnota: napsal Fabien Vehlmann, nakreslili Kerascoët, přeložil Richard Podaný, 112 stran, Crew (2020)

Spustit audio