Snape a Potter v posteli, Sherlock a Watson v poutech. Proč ženy píší homosexuální romance?

30. březen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Harry Potter fan fiction

„Severus přenesl váhu na předloktí. Vzepřel se a potichu vyklouzl zpod přikrývky. Pelest jako vždy skřípavě zanaříkala. Harry se s mumláním přetočil na bok. Hodina beze jména, čas provazochodec balancoval na hraně mezi nocí a ránem,“ začíná první kapitola z fanouškovského románu Alice O’Really, Stopy šelmy. Patří do kategorie slash-fiction, která má jednoduchá pravidla. Píšou ji heterosexuální ženy a vypráví o homosexuálních vztazích. Snapea a Harryho Pottera, Sherlocka a Watsona, Spocka a kapitána Kirka. Vidět tyhle muže v objetí je osvobozující, shodují se autorky.

Ruch pátečního poledne do ložnice Alice O’Reilly nepronikne. V modře vymalovaném pokoji vyhrává hudba z vystřižené scény z filmu Harry Potter a Princ dvojí krve, ve vzduchu cítím těžkou vůni vonných tyčinek, která v panelákovém pokoji navozuje atmosféru zatuchlé učebny v některé z bradavických věží. Dřevěné police se skoro prohýbají pod sbírkou vzácných kamenů, na stěnách visí podobizna profesora Snapea. Právě jeho příběh se Alice rozhodla rehabilitovat ve své první, bezmála pětisetstránkové slash-fiction nazvané Elysejský klíč.

Udělám mu jiný osud

„Snapeův osud mě oslovil neuvěřitelným způsobem, už od první knížky Rowlingové. Když jsem dočetla sedmou, bylo mi dávno jasné, že Snape vůbec není ten zlý. Jeho konec mě zlomil, rozhodla jsem se, že mu připravím jiný příběh,“ vypráví mi Alice, která se s postavou tajuplného profesora ztotožňuje. Knihu psala s nadějí, že když se jí podaří přepsat Snapeův osud, změní i ten svůj. „U Snapea se mi to povedlo,“ dodává trochu sebeironicky. O svém vlastním životě toho moc nezmiňuje. Tvrdí, že není o čem mluvit. Neprozradí ani své civilní jméno. Ven už nevychází, jedině za doktory. Prostorný třípokojový byt, který kdysi nepochybně obývala početná rodina, dnes patří pouze spisovatelce a třem kočkám.

Prostorný třípokojový byt, který kdysi nepochybně obývala početná rodina, dnes patří pouze spisovatelce a třem kočkám

Elysejský klíč je pro českou fanfikční komunitu oddanou čarodějnickému učni z Bradavic zatím nejdůležitějším dílem. Snape se v něm stane Potterovým zachráncem a pečovatelem. Záhy se jejich vztah přetaví v milostnou romanci. Jak jinak rehabilitovat Snapea než tím, že ho člověk sblíží s Potterem?

Na stránkách o nejpopulárnější české slash fikci píše Alice O’Really toto: „Vztah dvou mužů je normální. Tečka.“ Jako malá vyrůstala v homosexuální rodině. Její strýc má celoživotního partnera, jsou spolu padesát let. „Nesmírně jsem je milovala, trávila jsem u nich prázdniny. Homosexualita pro mě nikdy nebyla tabu,“ vysvětluje. Když popisuje svoji práci, nijak nezdůrazňuje, že by měla slabost pro homosexuální vztahy. „Slash mě oslovuje tou ženskou formou. Chápu, že gayové to pravděpodobně číst nebudou. Je to moje romantická představa, jak má vypadat krásná, dokonalá láska – v reálu to takové není. Slash prostě dává možnosti,“ říká Alice.

Co je mezi Spockem a Kirkem?

Podobně vnímá slash i Eva Veselá, bloggerka, která domácí fan fiction léta bedlivě studuje. Specifický fanouškovský žánr, ve kterém ženy přepisují vztahy či dohrávají skryté motivy mezi dvěma mužskými postavami, se erotikou nezabývá více než běžná heterosexuální fan fiction. Důraz se tu klade hlavně na intenzivní emoce. „Já říkám, že je to citová pornografie. Jako se chlapi dívají na pornografii, kde se přehání sexuální výkony, tady je maximální milostná investice, řeší se tu vztahy.“ Veselá přidává ještě příklad – dlouhodobé nepřátelství mezi sci-fi a mediálním fandomem Star Treku. Zatímco první skupina řeší, jak vlastně funguje loď Enterprise, druhá se ptá: co je vlastně mezi Spockem a kapitánem Kirkem?

U autorky nejznámnějšího díla slash fiction v Čechách

To strašné slovo bromance

Podobné otázky ze stran fanoušků jsou často zcela opodstatněné, třeba u seriálu Stevena Moffata Sherlock. Chemie mezi Watsonem a nerudným detektivem nadchla například studentku filmové školy, která ve světě slashe vystupuje a tvoří pod pseudonymem TruTru Kanashiko. „Lidi tomu bohužel říkají bromance,“ stěžuje si TruTru na termín, který Urban Dictionary definuje jako ne-sexuální, blízký vztah mezi dvěma muži. „Myslí tím: ano, je to láska, ale rozhodně ne láska erotická, sexuální.“

Čtěte také

Seriál Sherlock je přitom podle TruTru erotikou nabitý. „Dnes už to tvůrci popírají, jeden z nich ale kdysi prozradil, že záměrně budují i erotický podtext. V jednom kuse pracují s romantickými filmovými klišé,“ tvrdí Kanashiko a jako příklad dává epizodu z druhé série, Reichenbašský pád. Nerozlučná dvojka je v ní připoutaná k sobě tak, až to vypadá, že se drží za ruce. V romantických filmech by se takový motiv interpretoval jako erotický, tady to tak není, protože jde o dva muže. Je to frustrující, uzavírá TruTru.

Od frustrace k bestselleru

Příběhy, ve kterých se krom řešení případů mohou Sherlock a Watson opravdu držet za ruce, si proto TruTru píše sama. Není samozřejmě jediná, existuje mnoho autorek tvořících v kategorii johnlock, popisujících vztah mezi Johnem Watsonem a Sherlockem Holmesem (píší se i příběhy spojující dohromady komisaře Lestrada a Mycrofta Holmese). Na českých webech vznikají překlady cizích fanouškovských textů, vlastní tvorbu si uživatelky vzájemně komentují, hodnotí, revidují, sdílí. Systematicky tak opravují oficiální narativ, který původní tvůrci chtějí zachovat v podobě co možná nejpřijatelnější pro širokou veřejnost.

Love Potion

„Pro mě je strašně zajímavé, že slash je psaní bez cenzury – mnohdy i bez autocenzury. Najdou se tam věci, které už ostatní odsuzují, které jsou na hraně. Do televize by se tohle nedostalo, maximálně hodně pozdě v noci,“ myslí si Eva Veselá. Možná se ale mýlí. Román E. L. Jamesové Padesát odstínů šedi vznikl nejprve také jako fan fiction. Jamesové jako kánon posloužila sága Stmívání, svoje dílo publikovala na stránkách fanfiction.com. Když se ukázalo, jaký je o její příběh zájem, dílo z webu zase smazala, důkladně text pročistila od odkazů k upírské romanci a stvořila tak jeden z největších bestsellerů posledních let. „Fan fikce je to, co lidi často doopravdy chtějí. Někdy to v knihkupectví nenajdou, tak si to sami napíší. Myslím, že to hlavně platí pro ženskou literaturu,“ říká Veronika Abbasová z Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Vysvětluje, že romantické příběhy jsou příliš ovlivněné tržními mechanismy – tohle se bude prodávat, tohle už ne. Žánry pro ženy tak často připomínají jednolitou, homogenní hmotu bez originality a snahy narušovat tabu, jako to dokázalo Padesát odstínů. Jak dlouho bude ještě homosexualita příliš ošemetným tématem na to, aby mainstreamová kultura objevila svůj první slashový bestseller?

Spustit audio