Soap&Skin: Na pódiu prožívám emoce znovu a znovu

Své první koncerty v roce 2008 jste absolvovala, aniž byste měla venku jediný oficální release, teď jedete v pořadí druhé turné, tentokrát k aktuálnímu minialbu Narrow. Co prožívala Anja Plaschg, když si sedala za klavír před těmi čtyřmi lety, a co prožívá, když si za něj na pódiu sedá dnes?
Myslím, že co se týče nervozity, tak nejsem o nic míň nervózní. Ale musím říct, že to je na začátek opravdu hodně těžká otázka...

Ptám se proto, že už jste také měla tu čest vystoupit před Patti Smith v Royal Festival Hall v Londýně, což je asi trochu něco jiného než vystupovat v malém sále, pro publikum, které přišlo přímo na vás.
Pro mě osobně to není moc velký rozdíl. Všechno co se děje na pódiu, je jakoby v bublině se mnou uvnitř. A co se týče toho vystoupení před Patti Smith, tak jsem byla překvapená, že lidé byli velmi pozorní – byli potichu a opravdu poslouchali. A pak se ke mně zpětně dostalo, že Patti byla docela naštavaná a nervózní, když jsem hrála, protože říkala, že to je moc silné, moc dobré a příliš hodně energie před její vlastní show.

Na koncertech čas od času hráváte kromě svých vlastních písní i coververze od jiných interpretů, například Shirley Bassey nebo Velvet Underground. Nicméně na Narrow jste nazpívala novou verzi hitu Voyage Voyage od Desireless. Proč jste si vybrala zrovna tuhle píseň?
Měla jsem nabídku od jednoho rakouského režiséra nazpívat tuhle skladbu jako titulní píseň k jeho debutovému filmu a taky jsem byla požádána, abych v tom filmu zahrála mini roli prostitutky. Tu skladbu jsem samozřejmě znala, a když jsem si ji znova pečlivě poslechla, tak jsem měla takový záchvěv, že na tom musím začít pracovat hned teď. Takže jsem okamžitě začala s nahráváním a ve výsledku to bylo takové osvobození, uvolnění, na které jsem dlouho čekala. Co se týče samotné role v tom filmu, tak ta je docela krátká, trvá všehovšudy asi 7 minut. A v tom novém videoklipu jsou záběry právě z toho filmu, který půjde do kin na jaře pod názvem Pořád naživu, Still Alive. Nicméně hraní není nic, na co bych se nějak zaměřovala. Zajímá mě to, ale jsem především hudebník. Ta role pro mě byla dost těžká, protože ten film je hodně temný a depresivní. Nejdřív jsem si vůbec nebyla jistá, ale nakonec jsem tu nabídku přijala.

Soap&Skin|foto: Jakub Krásný

Po vydání debutové desky zahraniční kritici v souvislosti s vaší tvorbou zmiňovali Reginu Spektor, Coco Rosie, Tori Amos nebo Björk – která z nich je nejbližší vám osobně?
Nikdy jsem neposlouchala Reginu Spektor nebo Tori Amos. Coco Rosie trochu. Samozřejmě že jsem poslouchala Björk, když mi bylo třináct, čtrnáct, ale nemyslím si, že by zrovna tahle jména na mě měla nějaký opravdu významný vliv. Poslouchám tolik muziky, že bych mohla začít s Nirvanou, punkovou scénou a kapelami typu Sex Pistols nebo Clash, gotickou hudbou jako jsou Sisters Of Mercy, a pak dál Suicide nebo Joy Division... Poslouchám i všemožnou elektroniku, ale mám ráda taky klasiku a popovou hudbu.

Jak probíhala spolupráce se Saschou Ringem aka Apparatem na písni Goodbye?
Saschu Ringa znám hodně dlouho, už od nějakých mých sedmnácti let. Vždycky jsme byli v kontaktu a posílali si navzájem muziku a zkoušeli vytvořit něco společně, ale z nějakého důvodu to nefungovalo. Až minulý silvestr, když dokončoval svoje album The Devil’s Walk, tak mi poslal instrumentální verzi skladby Goodbye a psal, že neví co s tím dál, takže jestli mám nějaký nápad, můžu ji zkusit přepracovat a upravit. A když jsem si tu skladbu poslechla, tak jsem začala okamžitě nahrávat, přepracovala jsem i text, který mi k ní poslal, a hned druhý den mu tu píseň vrátila hotovou zpátky. Takže to byl vlastně strašně rychlý proces – dá se říct, že to byl asi vůbec nejkratší čas, za kterou jsem dokončila nějakou píseň.

Jedna z nepřehlédnutelných součástí vašeho vystupování na veřejnosti jsou také hodně extravagantní účesy...
To už je minulost, jak vidíte, tak jsem si zkrátila vlasy, vlastně takhle významně úplně poprvé ve svém životě. Přišlo mi, že je to vlastně spíš zobrazení určitého strachu ve mně a už jsem tenhle typ účesu à la elektrický šok nechtěla dál nosit, takže jsem se rozhodla dát ostříhat.

Mnohé z vašich písní jsou hodně emotivní. Jak těžké je pro vás osobně zpívat znovu a znovu skladby jako třeba Fall Foliage nebo Boat Turns Toward The Port? Prožíváte na pódiu znovu to samé, jako když jste si je zpívala poprvé sama pro sebe?
Ano, samozřejmě. Není to nic, co by se nějakým způsobem měnilo. Chci říct, že je v pořádku, že na pódiu cítím a prožívám všechny ty emoce znovu a znovu. Ale rozhodně bych to nenazvala trápením, ale spíš určitým bojem, nebo zápasem. Těžko se ten pocit popisuje, ale samozřejmě když jsem na pódiu, tak slyším publikum, vím, že tam jsou lidé, ale uvnitř mě samotné mě to nijak zásadně ovlivňuje.

Soap&Skin|foto: Jakub Krásný

Aktuální turné jedete částečně sólově jako dřív a částečně s ensemblem. Která poloha je vám bližší? Intimní, když jste sama na pódiu, nebo řekněme pompéznější s ensemblem v zádech?
S ansámblem samozřejmě. A nemyslím si, že by to s ním bylo méně intimní. Všechny aranže jsem si složila sama a bylo to moje vlastní rozhodnutí. Není to vlastně žádný oficiální band – hrají v podstatě jen ty pasáže, které bych sama se svýma dvěma rukama nezvládnula zahrát. Když jsem začala aktuální turné, tak jsem se bála, že si lidé budou myslet, že jsem to prostě chtěla udělat velké, vážné a opravdu profesionální, ale musím říct, že to přijali skvěle a myslím, že se jim ty koncerty s ensemblem opravdu líbí...

Co vás čeká, až skončíte aktuální turné?
Proces přípravy alba Narrow byl opravdu těžký a trval strašně dlouho, takže si po turné potřebuju především odpočinout. A až začnu pracovat na další desce, tak je dost možné, že to bude něco úplně jiného.