Solární energie a uhlíková stopa Ceny Jindřicha Chalupeckého: gesto, nebo skutečný efekt?

20. únor 2020

1x projektor, 4x tablet a osvětlení. Víc elektrických zařízení vloni finálová výstava Ceny Jindřicha Chalupeckého solární energií napájet nemusela. Jeden den výstava zůstala úplně vypnutá, protože nevyšlo sluníčko. Prostor se skoro nevytápěl a návštěvníci, kterých přišlo za 116 dní 5797, ušetřili za šatnu. Environmentální šetrnost kurátorek a umělců zůstala v mezích ekologického luxusu, i tak má symbolický akt uskromnění svůj smysl.

Není to tak dávno od kontroverzního projektu výtvarné superstar Olafura Eliassona, který dopravil lodí úlomky z grónského ledovce, aby nechal Londýňany sledovat globální oteplení v přímém přenosu. Akce silně kritizovaná pro její ekologickou nešetrnost si našla svoje zastánce na symbolické rovině. Těžko se dá poměřovat efekt uměleckého díla výpočtem jeho uhlíkové stopy, i když právě tímto směrem se vydala vloni Společnost Jindřicha Chalupeckého.

„Nešlo o to, napojit výstavu bez ohledu na její obsah na solární energii a dělat, že jsme ekologičtí. Tak to samozřejmě není. Pojali jsme to jako experiment. Nikdo neměl moc data a nás zajímalo si spočítat, co znamená vyrobit umělecké dílo,“ vysvětluje ředitelka společnosti Karina Kottová záměr výstavního projektu. Naměřená data energetických toků organizátoři srovnali s jinými aktivitami. Například výroba uměleckých děl vyšla na množství energie, které je potřeba k upečení 1300 bochníků chleba. Finalisté spolu s kurátorkami objeli kvůli organizaci výstavy víc než obvod zeměkoule, což vydalo na uhlíkovou stopu srovnatelnou s třemi zpátečními lety do New Yorku. Jaký má ale smysl přepočítávat umění na číselné hodnoty?

„Umělec je člověk, který má moc definovat kulturní vzorce. Byť je to do značné míry symbolická záležitost, tak síla symbolu je velká,“ hodnotí akci odborník na posuzování životního cyklu produktů a služeb Vladimír Kočí z Fakulty technologie ochrany životního prostředí na VŠCHT, který je zvyklý pracovat s velkými průmyslovými odvětvími, mezi nimiž je kulturní provoz jen marginálním znečišťovatelem. „Když tady máme tak palčivé otázky, jako je životní prostředí, a máme politiky, kteří je nedokážou po desetiletí uchopit a začít s nimi pracovat, tak je namístě, aby to začali dělat umělci,“ vítá ekologický trend na umělecké scéně Kočí. Jenomže uměleckých děl s environmentální tematikou už vzniklo hodně a ubývat jich s časem nejspíš nebude. Hrozí nebezpečí, že se závažné téma vyprázdní. „Ráda bych, aby se to stalo úplně samozřejmým institucionálním rámcem. To jsme se snažili i při té loňské výstavě akcentovat. My jsme to na sebe vzali jako instituce, ale nedělali jsme omezení pro vystavující umělkyně a umělce, aby redukovali uhlíkovou stopu,“ vysvětluje přístup Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová.

Ceny Jindřicha Chalupeckého 2019

Podobně postupuje i výtvarná scéna za hranicemi. Třeba londýnská Tate Modern vloni ve spolupráci s agenturou Julie’s Bicycle, která pomáhá s environmentální optimalizací kulturních provozů, vyhlásila ekologické závazky, jako snížení uhlíkové stopy o 10 % do roku 2023 a kompletní přechod na obnovitelnou energii ve všech svých čtyřech galeriích. Podle zakladatelky Julie’s Bicycle Alison Tickell není řešením umění zrušit. „V časech nejistoty jsou umění a kultura velmi důležité. V kontextu klimatické změny, jejíž dopady začínáme vnímat všude kolem nás, může právě umění a kultura nějak pomoci rozrušit staré struktury, generovat nové poznání nebo rozvíjet přístupy, které pomůžou pochopit naše další směřování skrze komplikovaný terén klimatu a životního prostředí,“ myslí si Alison Tickell. U nás jsou na pomezí životního prostředí a umění aktivní sdružení Feministická instituce a Umění pro klima.

Mělo být napájení loňské výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého solární energií symbolickým aktem, nebo snahou o reálné snížení dopadu na životní prostředí? Jak se má umělecká scéna postavit výzvám klimatické krize? Pusťte si celou reportáž.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.