SOPHIE MSMSMSM: Zajímají mě syntetické rekonstrukce materiálního světa.
Na 100. jubilejní párty pořadu Turban v pražském klubu NEONE vystoupí vedle domácí beatové kliky (ve složení GSMKNSTWRK, Aid Kid, DJ Tuco, DJ Alyaz a Zlatomil) především mysteriózní ostrovní producent SOPHIE, který patří (nejen dle Turbanu) k tomu nejzajímavějšímu a nejobjevnějšímu v současné klubové hudbě. SOPHIE nedává interview jen tak na počkání – a tak je více než skvělé, že jej vedle BBC Radio 1, Pitchforku a Billboardu exkluzivně poskytl i Radiu Wave. O SOPHIEho názorech na hudební tvorbu, roztomilost v pop music i zvukovou syntézu se více dozvíte níže!
Tvá mysteriózní existence působí v prostředí dnešní populární hudby jako „sofistikované simulakrum“. Jak důležitý je tvůj veřejný obraz pro tvou hudební personu?
Je to jen další možnost, jak být kreativní a bavit se – tzn. vyvolávat otázky, nabourávat zavedené systémy a tak dále. Hudba by měla být o nápadech a zvuku – ne o jednotlivcích a „idolech“, alespoň dle mého názoru.
Zvuky, které vytváříš, zní jako klubový ekvivalent plastické chirurgie. Jaké jsou tvé oblíbené „implantáty“?
Díky a ano – plastická chirurgie mě zajímá přesně ze stejného důvodu jako pocit plastičnosti v hudbě a syntéze. Představa, že nějaká věc, která má svou pevnou formu, se přetransformuje v jiné pevné skupenství, je přesně to, nad čím se hodně zamýšlím. Perkuse se stává melodií a ta se stává vokálem – vycházím ze stejných základních materiálů, tedy zvukového vlnění v neotesaném stavu, ze kterého buduji jednotlivé stavební prvky zvuku. Těmi se snažím vytvořit zdání určitého materiálu nebo tvaru a následně je zmorfovat do něčeho úplně jiného. Začíná se to hodně využívat ve fyzické modelační syntéze zvuku, kde máte kupříkladu určitý parametr umožňující vzájemné morfování syntetických rekonstrukcí skla, kovu nebo dřeva.
Zajímá mě také idea čistě monofonních morfujících kompozic. Polyfonie byla nezbytně nutná pro existenci orchestrů i několikačlenných rockových skupin v minulém století, protože rozdílně tvarované a poskládané nástroje vytvářely odlišné zvuky a zvuková zabarvení, ale díky zvukové syntéze může nyní celou frekvenční škálu vytvořit jeden nástroj. Není už tak nutné přemýšlet o hudbě z pohledu polyfonie, například z pozice čtyř hudebníků hrajících simultánně – teď už mohou znít jako jedna morfující, elastická kompozice s plným frekvenčním spektrem.
Způsob, jakým vytváříš své zvuky pomocí syntézy, hodně odkazuje na vlastnosti skutečných materiálů. Mohl bys přiblížit, jak se to má s tvým „hudebním materialismem“?
Víc mě zajímá syntetické ztvárnění fyzické podoby kovů nebo tekutin než ony materiály samotné. Syntetické rekonstrukce materiálního světa.
Tvoje tvorba a také tvoje spolupráce s PC Music generují v hudebním světě spoustu často protikladných tvrzení o budoucnosti pop music. Existuje pro tebe vůbec nějaká „konečná“ – finální hranice toho, kam až jsi se svou hudbou ochoten zajít?
Jediný druh hudby, který existuje, je pop music. A jako taková by pop music měla být tou nejzábavnější věcí na světě. Myslím si, že to je můj názor ohledně oné finální hranice. Mělo by jít o ultimátní formu zábavy – o věc, která do sebe vstřebá všechny aspekty a formy technologie, aby vytvořila tu nejzábavnější a smysly nejvíce stimulující zkušenost přístupnou v jakýkoliv okamžik.
Populární hudba často zápasí se svou vlastní definicí toho, co je „roztomilé“ („cute“). Co tvoří hudbu nebo zvuk „roztomilým“ pro tebe?
Slovo „roztomilé“ („cute“) mě dost rozčiluje. „Roztomilé“ předpokládá, že něco je hezké, ale neškodné. Nikdy bych se nezatěžoval tím, tvořit něco, co je hezké a neškodné zároveň – a tak mě ani „roztomilé“ věci moc nezajímají. Zvuk mě zajímá ze stejného hlediska jako materiály, takže s ním i tak nakládám – s vokálem pracuji stejně jako se syntetickými a perkusivními elementy skladby. Pokud se to lidem zdá „roztomilé“, je to v pořádku – ale rozhodně nejde o něco, co by mě nějakým způsobem inspirovalo nebo k čemu bych upíral svoje kreativní ambice. Ve skutečnosti si myslím, že se tento termín vztahuje mnohem přiléhavěji k většině retro hudby nebo hudby, která se snaží působit emocionálně. To jsou věci, které se snaží předat pěkný či „roztomilý“, ale zároveň neškodný obraz věcí.
Tvoje hudba pod pseudonymem SOPHIE zatím nalezla svou nejpřesnější vizuální reprezentaci v podobě tvých vlastních modelů vodních skluzavek a tobogánů, které tvoří obaly tvých singlů. Myslím, že onen turbulentní zážitek, který je s nimi spjatý, je do značné míry také hodně spjatý s pocitem, který tvá hudba vyvolává v posluchačích…
Ano, myslím, že vím, co tím chceš naznačit… Moje hudba by měla vyvolávat podobné pocity jako jízda na tobogánu – narážení do stěn skluzavky a do vody, překotný pocit vzrušení, když ztratíš kontrolu nad vlastním tělem. Chci lidem tenhle pocit dávat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
