Spotify spammer si přivydělává skladbami o celebritách
Matt Farley vydává hudbu pod mnoha bizarními jmény. Papa Razzi, The Toilet Bowl Cleaners, Objective Jokerfan nebo The Guy Who Sings Songs About Cities And Towns. Především je ale známý jako Spotify spammer. Tuhle přezdívku si vysloužil proto, že zahlcuje streamovací službu Spotify a obchod iTunes doslova tisíci svých skladeb, do jejichž textů dokonce občas dává svoje telefonní číslo. Napůl pro zábavu, napůl ve snaze si přivydělat. A snad i trochu z neovladatelného puzení.
Stejně rozmanité jako jeho pseudonymy jsou témata, o kterých kousek od Bostonu žijící Farley zpívá. Ať už píše krátké skladby o celebritách, písně k narozeninám na každý den v roce, nebo o malebných zákoutích záchodů, cíl je vždy jediný – dostat se náhodným lidem do playlistů. Farley dotáhl k dokonalosti umění takzvané SEO (tedy search engine optimization) potom, co ho zarazilo, že jedna z jeho kapel prodala nápadně více skladeb se směšnými názvy. „Všiml jsem si, že lidé často vyhledávají na hudebních serverech neobvyklá slova. Taková, která běžně nebývají v názvech skladeb,“ napsal britskému Guardianu. A přesně to se rozhodl využít ve svůj prospěch
Od roku 2008, kdy se svým zahlcováním Spotify a iTunes začal, vydal pětatřicetiletý Farley přes 15 tisíc skladeb. Každý den, kdy se své podivné zálibě věnuje, prý nahraje v průměru dvacet písní. Někdy se mu jich ale povede i sto. S některými si totiž dává – na poměry svého chrlení – celkem práci. Velkou masu ale tvoří rutinní skladby typu již zmíněných narozeninových písní nebo skladby s názvy jako „Půjdeš se mnou na maturiťák“, s desítkami až stovkami různých variant, ve kterých se mění jen jméno oslovované osoby. Nahrávání tohoto typu písní ale prý pro něj není žádná zábava. Svou kompulzivní tvorbou si prý momentálně vydělává zhruba 23 tisíc dolarů ročně – tedy necelou polovinu průměrné americké roční mzdy.
Sanfranciský novinář David Holmes ve svém vyčerpávajícím profilu Matta Farleyho pro server Pando upozorňuje, že ďábelské tempo, kterým sází své výtvory, má hlubší kořeny než na internetové vyhledávání cílený pragmatismus. V podobném stylu nahrává už od konce 90. let. V roce 2002 prý Farley vyrobil se svým kolegou 24 hodin dlouhé album. V roce 2006 zase měl v plánu nahrávat 30 minut hudby každý den. A to také dodržel, pouze si práci občas zjednodušil tím, že někdy nahrál hodinu – a pak měl další den od tvoření pokoj.
Farleyho kejkle nepostrádají jistou roztomilost. Snad je od něj ale neokoukají mainstreamoví producenti. Stvůra jménem SEO možná pomalu umírá a představa, že chytne druhý dech v podobě optimalizace názvů skladeb za cílem zvýšit jejich hranost, je děsivá. Farley v ní alespoň nevidí jen cynický tah, ale tvoří nedělitelnou součást jeho konceptu. Ten sám shrnuje slovy: „Od toho ty písničky jsou: mají okouzlit a zmást lidi, které na ně náhodou narazí. A já si tím vydělám pár centů.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
