Starejte se sami o sebe! Jak individualismus, ego a strach ničí naši planetu i společnost
„Pokud vnímáme jako důležitý pouze náš život a sami sebe, tak nás témata jako klimatická změna, společenské a politické problémy nebudou zajímat,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Co si myslíme o ostatních lidech a fungování celého světa, ovlivňuje to, jak se budeme chovat a žít. Zralý člověk dokáže překonat své sobectví. Nahlédnout strach z temného v sobě i ve světě může přispět k pozitivní změně.
„Každý máme sobeckou část a další postavy jakéhosi vnitřního týmu. Všechny jsou důležité, i to sobectví.“ Přispívá k vytrvalosti, ego drží pohromadě psychiku, bez něj bychom mohli onemocnět psychózou. Ale ve vnitřním týmu jsou i jiné postavy, které chtějí zažívat něco hlubšího, chtějí se něčemu naplňujícímu odevzdat a poznávat. Výsledkem smysluplného seberozvoje člověka je harmonie ve vnitřním týmu, kde nevládne ego, ale ani žádná jiná postava.
„Ke změně potřebujeme odvahu nechat se zasáhnout těžkými tématy. Aby to člověk unesl, potřebuje naději.“ Bez naděje není těžké upadnout do rezignace nebo deprese. Naopak s nadějí je snazší se o něco snažit, usilovat o pozitivní změnu. „Sociologické výzkumy říkají, že pro důležité společenské změny stačí, když pět procent populace změní smýšlení a následně i jednání.“ Z vnitřního světa myšlenek a obrazů se stanou činy.
Čtěte také
„Lidé mají strach a ten vzbuzuje potřebu kontroly. Strach je přebujelá emoce dnešní doby a někteří na něm slušně bohatnou.“ Strašení funguje na všechny, jen lidé s poruchami osobnosti ho vnímají jinak. Strach je obrana proti hrozbě, ale pokud je ho moc a je špatně zpracovaný, tak nás otupí. Z obav tak místo přijetí nepříjemných faktů zvolíme lhostejnost, bagatelizaci nebo rezignaci. Řešením je obavy sdílet, dovolit si se bát a budovat něco důležitého a užitečného.
„Starat se sám o sebe je dobrý základ. Ale může to zakrýt svět kolem. Sníží to úzkost a strach, ale pravděpodobně zvýší nevědomost a lhostejnost.“ Bojíme se podívat sami do sebe. Uvnitř každého jsou i temné věci. Náročné emoce, křivdy od blízkých, které bolí. Ale i nespravedlnosti a zranění, které jsme způsobili my druhým. Sebepoznání a seberozvoj není jen pohled do osobního pekla. Je také velkým dobrodružstvím, během kterého se stáváme skutečně sami sebou, odpovědnějšími a zralejšími.
Více o sobectví, vztahu ke světu a skutečném seberozvoji si poslechněte v záznamu pořadu.
Poslechněte si magazín Balanc také za týden 20. 8., kdy budeme s Alešem Boreckým v tématu vztahu ke světu, individualismu a skutečném seberozvoji pokračovat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
