Stijn Hüwels a Pieter Dudal: Vydávat hudbu k usínání na vinylu by nedávalo smysl

Jaký je podle vás hlavní rozdíl mezi vašimi labely, tedy mezi Dauw a Slaapwel Records?

Stijn Hüwels: Tak třeba ten, že Dauw je zatím hlavně kazetový label a Slaapwel vydává cédéčka (smích). A taky máme hodně specifický koncept, protože vydáváme hlavně hudbu, která je přednostně určená k poslechu při usínání. Nemyslím si, že Dauw má takhle konkrétní koncept.

Pieter Dudal: To skutečně nemáme, i když vlastně by se dalo o konceptu mluvit v souvislosti s kombinováním artworku od Femke Strijbol, grafické designérky z Ghentu, s hudbou, kterou máme rádi. Baví nás ta interakce mezi různými formami umění, to, jak se navzájem ovlivňují a doplňují. Hudebně se, myslím, s releasy od Slaapwel docela protínáme a rozdíly tam jsou spíš minimální.

Stijn Hüwels: Co se týče designu Slaapwel releasů, tak i my teď nově spolupracujeme s jedním člověkem, který bude mít na starosti všechny naše inserty. Jmenovitě Ralf Steinbrüchel, který je nejen hudebník, ale i grafický designér a hlavně skvělý člověk. Hudbu teď sice aktuálně pověsil na hřebík, což je velká škoda, ale kdo ví, třeba se k ní někdy v budoucnu zase vrátí.

Sleepover koncert SILENT_NIGHT #4 s belgickým vydavatelstvím Dauw|foto: Pavel Pešout

Proč jste se rozhodli vydávat hudbu na kazetách a jaká je tvoje nejstarší kazeta, kterou máš doma?

Pieter: Začnu odpovědí na druhou otázku, protože to je docela vtipné. Moje úplně první kazeta byla Samson en Gert, což je televizní program pro děti s takovým šíleným chlápkem Gertem a jeho psem Samsonem, který umí mluvit. A jako hudební doprovod k tomu vznikala spousta písniček, které byly tehdy vydávané na kazetách. A proč jsme se rozhodli právě pro kazety...?

Stijn: Myslím, že kazety jsou médium, ke kterému mají lidé hodně blízko, protože si ho pamatují ze svého mládí. Pak se na několik let kazety úplně vytratily a teď, když se vrací na scénu, tak lidé znovu chtějí mít tu možnost si na hudbu v uvozovkách sáhnout, mít tu kombinaci analogového zvuku s artworkem, oldschool. A taky je to hodně levné médium, se kterým se dá dobře začít, pokud jako label chcete pracovat s fyzickými releasy.

Pieter: Samozřejmě, pokud máte tu možnost a finance vybrat si vinyl, tak sáhnete po vinylu, ale pro rozjetí labelu s omezeným rozpočtem jsou podle mě kazety ideální. A cédéčka jsou prostě cédéčka, teď to nemyslím nijak špatně.

Stijn: Ale taky hodně záleží na konceptu. Lidé se nás ptali, proč naše nahrávky nevydáváme na vinylu, ale to by přece nedávalo smysl. Vydávat desky, jejichž poslech je určen pro usnutí, na vinylu, u kterého byste museli v polovině vstát a jít ho otočit (smích).

Co chystáte k vydání v nejbližších měsících?

Pieter: A kazety jsou taky díky své velikosti hodně intimním médiem, které se v kombinaci s naším artworkem a hudbou, kterou vydáváme, skvěle doplňují.

Pieter: Na začátku února vydáme kazetu Machinefabriekovi, potom vydáme nahrávku newyorskému hudebníkovi, který si říká Twin Cities, a dál bych to zatím nechtěl prozrazovat.

Stijn: Náš další release bude od Garetha Davise, potom nás čeká taky jeden americký hudebník – Danny Clay, který připravil nahrávku, kde budou ke slyšení smyčce, kytary i flétna, a naplánovaný už máme i nový release od Belgičana, který si říká Kreng. To bude samozřejmě trochu temnější, jak je u něj zvykem, ale zároveň hodně tichá a klidná věc, na kterou se hodně těším. A domluvení už jsme i s japonským ambientním skladatelem Chiheiem Hatakeyamou, ale to už se možná bavíme o začátku roku 2017.

Jakou hudbu posloucháte, kromě obligátního ambientu samozřejmě?

Pieter: Já bydlím se dvěma jazzmany, takže hodně jazzu a vzhledem k tomu, že poslouchám hudbu i při práci, tak je toho opravdu spousta, hlavně různé elektroakustické věci. A nedávno jsem objevil jednoho vlámského skladatele z 15. století, který hodně pracoval s polyfoniemi. Jmenuje se Josquin des Prez a u jeho hudby se mi hodně dobře pracuje.

Stijn: Právě se dívám na svůj Spotify účet, abych zjistil, co aktuálně poslouchám, protože toho je opravdu spousta a zdaleka nejde jen o ambient. Jsem velký fanoušek starých Autechre, Kraftwerk, ale i Talk Talk, Julii Holter nebo Sufjana Stevense mám hodně rád. A taky často poslouchám i vážnou hudbu.

Když skládáte hudbu, dáváte přednost počítači a softwaru, nebo všemožným krabičkám?

Pieter: Já pracuju hlavně s hardwarem. Když jsem doma, tak Ableton používám akorát pro nahrávání, žádné presety nebo efekty. Nechci být před obrazovkou, ale mít možnost improvizovat s pedály a různými nástroji, tak jsem prostě zvyklý skládat. Nejsem dobrý v používání počítačů, takže s nimi nerad pracuju. Daleko raději mám kolem sebe syntezátory, kytaru a různé pedály.

Stijn: Myslím, že v tomhle se s Pietrem hodně lišíme. Já naopak inklinuju k dost minimalistickému setupu a přístupu ke skládání, takže teď například pomalu objevuju možnosti „macovského“ softwaru MSP, který je hodně komplikovaný a je v něm spousta možností, kudy jít a jak ho využívat. A dává ti to i možnost pracovat, kdekoliv si zamaneš. Takže čím dál víc se od hardwaru přesouvám k softwaru.

Dudal: A u mě je to přesně obráceně. Já teď používám čím dál víc různých looperů, jak při živém hraní, tak ve svém malém studiu.

Všiml jsem si, že nejenom vydáváte releasy hudebníkům, jejichž hudbu máte rádi, ale taky je doporučujete dalším vydavatelstvím – konkrétně projekt Ghost and Tape Heine Christensena jsi doporučil tady Stijnovi pro Slaapwel, Cass.e zase tokijsko-londýnskému labelu Home Normal. Vypadá to, že na ambientní scéně spíš než nějaká nevraživost funguje určitá pospolitost a snaha pomáhat si navzájem, je to tak?

Pieter: Máš pravdu, ta ambientní scéna, na které se pohybujeme, není zas tak velká a spousta lidí se mezi sebou zná osobně, takže pak snadno dochází právě k takovéhlemu propojování a doporučování si jednotlivých umělců navzájem. Můj pocit je takový, že celá scéna je hodně přátelská. Třeba právě s Heinem Christensenem aka Ghost and Tape jsem byl chvíli v kontaktu a pak jsem najednou letěl do Barcelony a zůstal jsem u něho doma několik dnů, aniž bychom se předtím prakticky znali víc jak pár dnů jen ve virtuálním světě. A byl to opravdu skvělý zážitek. Každý je hodně otevřený a pomoci chtivý.

Stijn: Mám podobnou zkušenost z Japonska, kde jsem byl v loňském roce, můj výlet skončil hned několika zajímavými, neočekávanými setkáními. Třeba Nobuto Suda [nobuto suda] mě pozval do studia, kde jsme nakonec strávili celý den, podobně jako Tomoyoshi Date, kterého jsem navíc do té doby ani neznal osobně.

Pieter: Nebo dalším příkladem by mohla být loňská kolaborace našeho labelu Dauw s francouzským vydavatelstvím Eilean Records, která vyústila v kompilaci nazvanou Dialog Tapes. Umělci obou labelů společně nahráli po jedné skladbě a myslím, že to je ten správný přístup, který může vyústit v něco dalšího, nového a speciálního.