Strach je sociální konstrukt, ale pod postel se radši nedívejte

Zuzana nejprve povykládala random historky o svém pobytu na Václavském náměstí, kde nějaký muž vytahoval penis a mohlo se začít probírat, jaké strachy trápí obyvatele planety Země. Ať už je to hrůza z kyselosti, z divokých zvířat, z přecházení po ulici nebo třeba z burákového másla.

Nebyly by to Buchty, kdyby neprobraly zcela jiná témata: na přetřes přišly zátěžové deky, orgasmický porod, Bible, jezení hadích srdcí a Ivančin kink na normalizační komedie.

Čtěte také

Babské povídačky, řetězové maily i hoaxy mají na světě své místo

Ivana se pak svěřila s tím, že jednou zažila spánkovou paralýzu, v rámci které se jí nad znehybnělým tělem skláněla postava bez obličeje a Zuzana ji podezírala, jestli předtím nepožila nějaké ty zakázané látky. Pak se obě ženy středního věku neúměrně dlouho bavily o tom, zda má Ivanka v podlaze vyvrtanou glory hole, kterou sdílí se sousedem. Zuzana si pak také vylila srdíčko: bojí se toho, že si při lyžování vypíchne oko, zatímco Ivana se jakožto dospělá osoba bojí cizích lidí pod postelí a jiných bubáků. Zuzana pak ještě dropla historku o kamarádce, která si hraje s vlky a pochlubila se koupí zátěžové deky. Ivana pak objektifikovala tanečníka Harapese a mohlo se jít pomalu domů.

Pusťte si do uší a hlavně do duše Buchty a třeba si uvědomíte, že ne každý je hrdina a že někdo je naopak za tmy strachy pokakaný až za ušima.