Stud: Vězňové slasti a prázdnoty
Oba dosavadní filmy Steva McQueena spojuje motiv muže a jeho těla. V Hladu bylo tělo jediným prostředkem k demonstrování nejzazší vnitřní svobody uprostřed krutého vězeňského režimu. Ve Studu se jeho funkce obrací.
Ačkoli je Brandon Sullivan vnějškově zcela svobodný, úspěšný, atraktivní a bohatý, uvnitř se potýká s nesmírnou prázdnotou, která jeho tělo mění v mechanický nástroj honby za ukojením. Tato zjevná imprese je však jen prvním patrem stavby filmu, který dráždivým způsobem otevírá celou řadu pozorování sexuality, tělesnosti i společenského zakotvení jedince.
Bylo by velmi snadné označit Stud za film o narušeném jedinci a jeho zjevně defektním vztahu k sestře. McQueen však není pozorovatelem pouhých lidských úchylek. V mezních situacích odhaluje to, co je pro lidskou bytost typické. Na příběhu jednotlivce sleduje traumata, která prorůstají celou společností. I když je Brandon očividně neurotický, posedlý a chorobně perverzní, nemá Stud nic společného s voyeurským šmírováním úchylek. Pokud v Hladu nacházel Bobby Sands uprostřed nesvobodného prostředí prostor pro radikální gesto vzdoru – vzdání se všeho tělesného a dobrovolnou smrt vyhladověním – pro Brandona znamená zdánlivě absolutní vnější volnost úpadek do citové letargie a zničujícího fetišismu (akt soulože tu i vizuálně funguje spíše jako zástupný „předmět“). Film tak zosobňuje klíčový paradox dneška: čím dostupnější a samozřejmější se svoboda na venek jeví, tím obtížněji ji lze vnitřně dosáhnout a autenticky „žít“.
Svět hlavního hrdiny je definovaný povrchností, prázdnotou i zoufalým útěkem před vnitřními chimérami. Brandon je vymýtá vším, co sexuálně permisivní současnost nabízí: vztahy na jednu noc, prostitutkami všech barev pleti, tunami pornografie. Stud nešokuje explicitní otevřeností v zobrazení povrchu, ale mnohem spíše nevybíravým průnikem do intimity. McQueen odmítá pozlátko pornografického šoku a soustředí se na zobrazení sžíravé prázdnoty hlavní postavy i jejího luxusního světa.
Středobodem filmu je vedle hrdinovy honby za rozkoší narušený vztah k sestře. Směsice násilí, něhy a nevyřčené bolesti nabízí celou řadu výkladů: od „freudiánského“ incestu a potlačení (skutečných tužeb) přes vliv společnosti posedlé rozkoší až po delikátní střet psychologie a kulturní vykořeněnosti. Žádné vysvětlení není dostačující, Stud pracuje s jejich souhrou, prostorem, který může být rozhoupanou palubou intimity i nablýskaným skleněným mrakodrapem celospolečenské metafory.
Komplexnost filmu Steva McQueena vychází z charakteristických pozorovatelských záběrů, v nichž se beze slov odehrávají strhující mikropříběhy. Scéna, v níž mezi Brandonem a anonymní ženou v metru proběhne virtuální romance, patří k vrcholům filmu, zároveň dokonale vystihuje režisérovu tvůrčí metodu. Divák se uprostřed nevyřčeného mnohdy dostává až do ponižující pozice cizáka, který se nachomýtl k čemusi niternému, co mu nebylo určeno, co dalece přesahuje rámec sdělení.
New York, který je kulisou i důležitou ozvučnou plochou nálad, slouží jako obří laboratoř zcizení, povrchnosti i marné honby za naplněním. Jde o dokonalou kontradikci popkulturního města rozkoše – studené akvárium, v němž se hrdinové topí v přemíře stimulů a z ní plynoucí naprosté absenci slasti. Brandonův boj s vykořeněním, který v úplnosti demonstruje scéna se dvěma prostitutkami, ústí ve fyzický odpor. Kopulace se mění ve zběsilý únik a výraz rozkoše ve výraz bezedného zoufalství. Pohled do hrdinovy uštvané tváře může být i metaforickým pohledem do tváře současnosti, jež se v honbě za neustálou rozkoší mění v odpudivý automaton bez emocí.
McQueenovo mistrovské pozorovatelství má však na rozdíl od Hladu jasné limity – dialogy nedokážou zachovat intenzitu mlčenlivých scén, katarze se neubrání náznakům doslovnosti a také po stránce vizuální nejde v případě Studu o tak brilantně stylizované a radikální dílo. Kompromisy jsou však ku prospěchu sdělení. Všechna naznačená žánrová klišé korespondují se syrovou deziluzí. Prázdnota se rozpíná. Traumata bobtnají. A únikové cesty vedou jen do ještě hlubší temnoty. Malý záblesk naděje představuje jen ten kousek studu, který při sledování filmu můžeme pocítit.
Hodnocení: 85 %
Stud (Shame)
Steve McQueen, Velká Británie, 2011, 101 minut.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
