Sufjan Stevens a jeho přátelé v Sisyphus tlačí do kopce kámen
A tenhle znáte? Potkají se afroamerický rapper, křesťanský písničkář a postrockový producent, aby za tři týdny natočili desku inspirovanou objekty konceptuálního umělce... Ano, zní to trochu jako začátek vtipu, ve skutečnosti se ale jedná o příběh vzniku alba Sisyphus stejnojmenného projektu, v němž se potkali Sufjan Stevens, Serengeti a Son Lux. Po předloňském EPčku ještě pod hlavičkou s/s/s je to první dlouhohrající deska této zvláštní superskupiny. A k vtipu má docela daleko.
Podobné nadžánrové kolaborace obyčejně dopadnou jako přetahovaná mezi zúčastněnými egy a na Sisyphus také poznáváte, kdo v který okamžik třímá ve studiu kreativní otěže, výsledek je ale nakonec překvapivě koherentní a přednosti jednotlivých aktérů zapadají do sebe. Místo stylového mišmaše nakonec tři S servírují organické propojení experimentálního hip hopu a postrockové atmosféry v duchu desek, které v minulé dekádě vydával label Anticon, jako jsou Odd Nosdam, 13 & God, Themselves anebo třeba pozdní cLOUDDEAD. Při vší úctě – nikdo z nich ale neměl mezi sebou Sufjana Stevense.
Písničkář z Detroitu vdechl desce svoji nezaměnitelnou melancholii, která se vine všemi jeho projekty, rapper Serengeti pro změnu exceluje svým měkkým, meditativním rapem, hlavní slovo na Sisyphus ale má beatový alchymista Son Lux, který zdá se všechno drží pohromadě. Není to vůbec snadný poslech – na poprvé vás zaháčkuje snad jen funkem říznutá Lion's Share anebo Don't Be Afraid, která zní, jako kdyby vypadla z posledního Sufjanova alba The Age of Adz. Jinak má polovina skladeb přes šest minut a často obsahují prudké zvraty nálad či těžko uchopitelné abstraktní pasáže. Deska je nicméně roztříštěná hlavně na povrchu, když se proposloucháte k jádru alba, všechno drží pěkně pohromadě.
Řecká báje o Sisyfovi je metaforou marnosti lidského snažení a Sufjan Stevens v rozhovorech přiznává, že se změnou názvu projektu se přizpůsobila i témata, která navíc konvenují s instalacemi Jima Hodgese, jehož výstava dala záminku k vzniku desky. Do popředí se v textech dostává absurdita naší existence, marnost snažení a přitom heroické odhodlání této prázdnotě vzdorovat tvořením a kreativitou.
Sisyphus není deska bez chyby – Son Lux se někdy až příliš nechá unést náladou na úkor nápadů (Take Me), jindy až příliš věří síle minimalismu (Booty Call). Největším vítězstvím superskupiny je fakt, že je víc než jen sumou jednotlivých částí a je jako celek relevantním přírůstkem do diskografie každého z trojice.
Sisyphus – Sisyphus (Asthmatic Kitty / Joyful Noise, 2014)
Hodnocení: 75 %
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
