Světová válka Z je prohraná se ctí

Freska vzpomínek a svědectví, které vypravěč sbírá několik let po skončení fiktivního konfliktu, mapuje válku s agresivním zombie morem v nebývalé hloubce, jež se rozhodně vzpírá filmovému zpracování. I přesto práva na úspěšnou knihu koupila společnost Plan B Brada Pitta a rozhodla se ji přetavit v letní blockbuster.

Při pohledu na vývoj a výsledek se vnucuje ono nerudovské „kam s ním?“. Na počátku byl náčrt scénáře Matthewa Michaela Carnahana, který někteří označovali za možný zárodek převratného žánrového počinu. Producentům v něm ale chyběla akce, proto upřednostnili jinou verzi, která do popředí stavěla o poznání klasičtější schéma hrdiny, jehož pátrání po zdroji zombie nákazy spasí svět. Natáčení provázely snad všechny myslitelné katastrofy – nezvládnutá logistika, přešvihnutý rozpočet, přetáčky, rozepře mezi režisérem Marcem Forsterem a Bradem Pittem, producentem a představitelem hlavní role.

Filmové zpracování Světové války Z lavíruje mezi dvěma světy. Mezi uměřeným, skeptickým a analytickým pohledem na katastrofu a mezi velkým měřítkem a akčními pokroutkami pro masové publikum. Pro intelektuálnější linii hovoří netypické rozvrstvení sil, v němž chybějí dobrotivé autority a postava spasitele. Hrdina je k pátrání po zdroji nákazy přiveden nikoli jako k posvátnému poslání, ale spíše jako k holé existenční nutnosti. Stejně tak vážné vyznění filmu dotvářejí situace a dialogy, které se pokoušejí mapovat souvislosti a reflektovat stav světa před zhroucením. Konečně, v těchto polohách tkví síla režiséra Forstera, který vnáší do filmu závan civilnosti a i potencionálně klišovité scény se snaží vyřešit v empatickém detailu a náznaku.

Brad Pitt ve filmu World War Z|foto: CinemArt

Úmyslu vytvořit plastický obraz strachu a odcizení, jakým excelovala třeba Soderberghova nedoceněná Nákaza, se staví do cesty přímočará struktura vyprávění. Světová válka Z připomíná počítačovou hru složenou z ohraničených levelů. Jakmile se v nich objeví hrdina, spustí se okatě naskriptovaný děj. Jeho úkolem je zdolat nástrahy, najít indicie a přesunout se o úroveň dál. Film obsahuje zárodek dobré detektivky (hrdina pátrá po tajemném vrahovi – zdroji nákazy), ale mechanické scenáristické provedení a nepříliš duchaplné dedukce Světovou válku Z degradují na úroveň ne úplně přesvědčivě zřetězené atrakce.

Pokud se ovšem smíříme s tím, že z propracovanosti knihy nezbylo téměř nic a původní ambice posunout žánr dál zcela vymřely, nemáme co do činění s vyloženou katastrofou. Jednotlivé levely jsou zábavně navržené, mají nakažlivě bezvýchodnou atmosféru a díky Forsterově režii i spád. Především však mají Brada Pitta, který potvrzuje pozici jednoho z nejcharismatičtějších herců. Jeho hrdinská kreace je civilní a přesvědčivá v každém okamžiku.

z filmu World War Z|foto: CinemArt

Chybí v ní mesianismus, ale i přehnané emocionální vydírání. Pitt je prostě dobrý táta, který dostal práci, o niž nestál a snaží se ji přežít – často nešikovně a s nutnou porcí improvizace. Je sice poněkud záhadou, proč by zrovna on měl být elitním vyšetřovatelem OSN, po kterém naléhavě prahnou tápající lampasáci, ale blonďatý neoholený chlapík s obligátní „Palestinou“ kolem krku dává na podobné kverulování zapomenout.

Pokud je Světová válka Z v něčem bez výhrad úspěšná, je to odhalení limitů mainstreamové kinematografie oproti seriálové tvorbě. Hranice možného vymezuje výše rozpočtu a film nesmí zapomenout, že jeho úkolem není inovovat, ale uspokojit. Ambice a potenciál proto pohřbívá šest stop pod zem, a pokud už se objeví, pak spíše jako těla bez duše. Okovy rentability konec konců zodpovídají za jednu z nejabsurdnějších peripetií při natáčení.

Již hotový film s bombastickým závěrem, v němž Pitt vede v Rusku proti nemrtvým armádu lidských otroků, údajně nefungoval. Tvůrci se ho rozhodli celý zahodit a nahradit komorním zakončením, které podpoří intimní vyznění snímku a nehrdinskou aureolu hlavní postavy. Odskok do uzavřené laboratoře přitom ze všeho nejvíc připomíná béčkové eskapády zombie série Resident Evil, byť i zde vítězí solidní provedení nad sflikovaným scénářem zdůrazňujícím hrdinovu obyčejnost.

Jinými slovy, Světová válka Z se zkusila vrátit tam, odkud původně vycházela. Vrátila se tam ovšem s renomé jednoho z nejdražších průšvihů v dějinách kinematografie a vyhlídkou na to, že největší katastrofa se neodehraje ve filmu, ale až po uvedení do kin. Výsledek má nicméně navzdory předpovědím k tragédii daleko. Je sice rozháraný a polovičatý, zároveň ale i dynamický, vtahující a jaksi lidsky sympatický. Válku sice dle očekávání prohrál, ale přinejmenším se ctí.

P. S. Konverze do 3D představuje jakýsi finální žert. Těžko si totiž představit film méně vhodný k podobné úpravě než právě Světovou válku Z. Forster typicky pracuje s frenetickými prostřihy na detaily, nestabilní kamerou, nedoostřenými záběry a nedostatečně nasvětlenými lokacemi. Ve třetím rozměru tak film devastuje oči, mozek i žaludek.

Hodnocení: 70 %

Světová válka Z (World War Z)
Marc Forster, USA/Malta 2013, 116 minut.