Swarms – hejno atmosférických epigonů

Jen tak pro zábavu spojili své sonické síly někdy v roce 2009 – a zanedlouho už je pouštěla do éteru známá britská DJka a moderátorka Mary Anne Hobbes ve své bývalé show na BBC Radio 1 i v setech na festivalu Sónar. Tři kamarádi jak od Remarqua se záhy přestěhovali do Bristolu, protože má prý tamní elektronická scéna na tvůrčí úsilí lepší vliv než čerstvý vzduch venkova.

Regulérní albový debut vyšel Swarms až letos na značce LoDubs Records – a desku s nevýrazným obalem by bylo lehké v záplavě elektronické hudby přehlédnout. A byla by to rozhodně škoda – Swarms sice nejsou žádnými pionýry nových zvuků, ale jejich dlouhohrající prvotina Old Raves End působí na mírně zatuchlém dubstepovém poli plném rusky hovořících diskoproducentů jako příjemné osvěžení.

Swarms - Old Raves End |foto: LoDubs Records

Swarms zní tak trochu jako Burial říznutý Mogwai. Indicií, proč zrovna tohle spojení, najdete na desce plno – vysoce posazené vokální samply, syntetické árie a ostrovní beatovou tříšť doplňují zadumané kytarové mosty a upřené pohledy na špičky bot.

Leckde skladby na Old Raves End připomenou i zvláštní kytarový dub jejich krajana Forest Swordse nebo omamnou beatomalbu Clams Casina a dalších producentů tvořících pod hlavičkou Tri Angle Records – už při prvním poslechu mi však okamžitě na mysli vytanul právě Burial, na jehož raveovou nostalgii odkazuje i název samotné desky. Swarms ho často předbíhají v tanečním tempu, které se opakovaně blíží drum’n’basovému kmitočtu – ale z jeho ranních meditací si evidentně vzali mnohé. A i přesto, že jsou tak okatými epigony tajemného producenta, nemám to srdce tohle hejno skladeb ze svého playlistu vykázat. Hry na burialovskou notu se totiž Swarms zhostili znamenitě.