Tak chutná Amerika...

Dům z písku a mlhy režiséra Vadima Perelmana je drama vyrůstající z celkem běžné občanské pře o dům. Do sporu postupně negativně zasahují různé okolnosti a konflikt tragicky eskaluje. Ve scénáři na půdorysu klasického dramatu figurují zajímavé, nejednoznačné postavy, které Ben Kingsley, Jennifer Connelyová a některé vedlejší postavy úspěšně rozvíjejí. Nenápadným způsobem do děje vstupuje širší společenský kontext. Kingsleyho hrdina Behrani je íránský emigrant, který si pokouší i v nové zemi udržet životní hrdost, kterou měl jako plukovník šáhova letectva. Aby zajistil vysokou existenční úroveň své ženě a synovi a aby dobře provdal dceru, dře na stavbě silnice a zároveň předstírá před ostatními krajany bohatství. Behraniho bývalé sociální postavení proniká do každého jeho gesta a především do držení těla, kulturní zázemí určuje v závěru filmu jiný přístup k vlastním potomkům.

Dům z písku a mlhy

Perelman se Behraniho a priori nezastává ani ho neodsuzuje, stejně postupuje i v případě Kathy (Connellyová), kterou opustil muž a ona se léčila ze závislosti na alkoholu. Jak to bylo, můžeme rekonstruovat jen z decentních náznaků. Tento přirozený způsob, jak uvést hrdiny na plátno a zapojit složité lidské osudy do děje, je na Domu z písku a mlhy to nejlepší. Příběh naopak skřípe tam, kde se gradace scénáře opírá o zaběhnuté thrillerové vzory, předepisuje příliš mnoho příchodů v pravou chvíli apod. Souběhy událostí se začnou množit. Bylo by lepší, kdyby je hrdinové dokázali řešit se stále stejným postojem. Jak je možné, že několikrát byly protistrany schopny domluvy, ale v momentě, kdy bylo třeba posunout děj dopředu, tato jejich schopnost selhává? A ani katarze, vrcholící rámovacím opakováním úvodního záběru, filmu neprospívá.

Dům z písku a mlhy

Ve filmu Zrůda (r. Patty Jenkinsová), příběhu o temných stránkách amerického života, exceluje Charlize Theronová. Její výkon, oceněný Oscarem i cenou na Berlinale, byl důvodem, proč jsem (nejen já) tento film dlouho očekával. Výhodou Zrůdy (stejně jako Domu z písku a mlhy) jsou nejednoznačné a věrohodné postavy, organicky a tragicky spjaté se svým prostředím. Mnohem více než o klasické drama jde tentokrát o strhující sociální téma a příběh, který se pečlivě vyhýbá patosu. Vlastně je to mj. love story. Aileen Wuornosová je prostitutka a jiný život nezná. Když jí jednoho dne dojde beznadějnost vlastní situace, rozhodne se spáchat sebevraždu. Zbylých pár "bugs" v její kapse pochází od posledního kunčofta a tvrdě vydělané peníze chce Aileen nejdřív využít do posledního centu. V baru narazí na mladou Selby Wallovou (Christina Ricciová) a zrodí se velmi zvláštní vztah.

Charlize Theronová ze sebe pro svou roli vydala vše

Nerovné partnerství je brzy poznamenané bezmeznou a vražednou vůlí Aileen vztah udržet. Zabije jednoho ze zákazníků, který se k ní chová mimořádně brutálně. Otevřou se jí netušené možnosti: pomstít se společnosti a zároveň udržet sebe i Selby finančně nad vodou. Oba faktory ve stupňující se zoufalosti posouvají Aileeniny hranice stále dál, až jednou překročí morální zábrany, které měla původně uvnitř sebe stanoveny. Ve Zrůdě se nevyskytují žádní brutální policisté, napínavé automobilové honičky ani mystika, prvky jinak příznačné pro příběhy o masových vrazích. Film je založen na skutečném případu, který na moment zaměstnal pozornost Spojených států. Přichází s pohledem z druhé strany, a ačkoli vraždící Wuornosovou nehájí, určitá relativizace případu je přítomná už v tom, že se na dění díváme skrze její citové zázemí. Nejspíš ale není nic tak jednoduché, jak se během policejního vyšetřovní mohlo zdát. Což je vyznění, které oba zde zmiňované filmy rozhodně pojí nejsilněji.

Zrůda

Americký film, vymezovaný často zjednodušeně vzhledem k evropské autorské tradici jako film hollywoodský, není nic, za co by se měli filmaři zpoza oceánu stydět. Oba filmy dokazují, že kromě továrny na sny existuje v americké kinematografii i velmi úzký kontakt s žitou realitou. Nejedná se v pravém slova smyslu o nezávislé produkce, ačkoli podle svědectví Charlize Theronové napříkad na natáčení Zrůdy nebyl zrovna nadbytek peněz. O obou filmech najednou píšu proto, že se sešly v českých kinech, jindy by k nim v tomto ohledu dobře padlo např. Ztraceno v překladu, možná Piková trojka, Hodiny nebo další. Až bude zase některý z českých filmařů žehrat na americký brak zavalující česká kina, bude mít pravdu jen do určité míry. Takovýchto "artových" amerických filmů na plátně je do roka víc než dobrých českých děl.

Zrůda

Zrůda (Monster, USA, 2003, 109 min.) Scénář a režie: Patty Jenkins, kamera: Steven Bernstein, hrají: Charlize Theron, Christina Ricci, Bruce Dern a další.
Česká premiéra: 15. července 2004

Zrůda / Dům z písku a mlhy

Dům z písku a mlhy (House of Sand and Fog, USA, 2003, 126 min.) Scénář: Vadim Perelman, Shawn Lawrence Otto podle románu Ander Dubuse III, režie: Vadim Perelman, kamera: Roger Deakins, David Stockton, hrají: Ben Kingsley, Jennifer Connelly, Ron Eldard, Shoreh Aghdashloo a další.
Česká premiéra: 15. července 2004