Tip Bert & Friends: Arthur Russell mi zahrál na srdcovou strunu

„Zahrál na strunu mého srdce, protože mi přijde, že jeho hudba je krásná v té autentičnosti a v tom home made soundu. A v tom, že se s tím nepáře, nebo tak mi to aspoň přijde,“ říká Albert Romanutti o Arthuru Russellovi. Ten zemřel téměř neznámý jako obskurní postava brooklynského diska, ale v následujících letech jeho hudbu začalo objevovat čím dál více lidí, až se z něj stala dnes již kultovní osobnost a hudebník s velmi specifickým zvukem, kterému dominuje cello a zpěv. Za svého života vytvořil neskutečné množství hudby, která zůstala nevydána a dodnes se tak objevují nové nahrávky – tento rok například Iowa Dream.

„Pro ty, kdo ho neznají, moc doporučuju Connana Mockasina,“ pokračuje Romanutti. Mockasin hrál letos v květnu v Praze a loni mu vyšla deska Jassbusters. Jeho hudba sází na excentričnost a najdou se v ní až psychedelické prvky, takže není překvapením, že pro Romanuttiho je to zásadní hudebník.

Na závěr Albert říká, že poslouchá i hodně klasické hudby, a rád by zmínil především skladby Stabat Mater od Pergolesiho a 3. symfonii od Henryka Goreckého.