Torche: Rádi zahrajeme na gay pride!
Hudební publicisti hudbě Torche vymýšlejí legrační škatulky jako stoner pop nebo doom pop, oni sami ji přitom ani považují za metal. Jestli souhlasí s nějakou žánrovou nálepkou, je to prostě tvrdý rock. Do studia Radia Wave před svým koncertem v pražském klubu 007 přišli kytarista a zpěvák Steve Brooks, kytarista Andrew Elstner a basák Jonathan Nuñez.
„Každý z nás poslouchá tak rozdílné věci, že si někdy jeden o druhém říkáme, ‚co na tomhle proboha má?‘“ vysvětloval Jonathan. Tři čtvrtiny kapely se jako na společné inspiraci shodly na klasickém rocku, jménech jako Black Sabbath, Led Zeppelin a Beatles, z novějších pak Guided by Voices nebo Melvins.
To, že hudba Torche, i když je energická a heavy, netrpí typickými klišé spojovanými s metalem, dokládá mimo jiné i obal posledního alba Harmonicraft s psychedelickými dráčky. „Chtěli jsme, aby to bylo spíš fantasy typu Yes nebo Asia než klasický metalový cover art,“ říká Steve. Jejich kamarád Santos tedy místo tradičních lebek a křížů stvořil hodně ujeté bojující dráčky a do obalu zašifroval i drobné konkrétní narážky na Torche – dráčci třeba mají na zádech města, kde jednotliví členové žijí.
Probrali jsme i současné hudební dění na tvrdé floridské scéně. Konkrétně v Miami, které má do New Yorku a dalších metropolí daleko, se muzikanti dobře znají a často spolu spolupracují na nejrůznějších ad hoc projektech. Tahle hudba tam podle členů Torche není úplně v popředí obecného zájmu, ale svým nenápadným způsobem vzkvétá. A dá se srovnat tvrdá muzika na Floridě s jižanskými sludgemetalovými velmocemi jako Georgia nebo Louisiana? „Florida je kvůli své poloze hodně izolovaná, což se projevuje i na tamní hudební scéně, která si vytváří vlastní specifický zvuk. Moje staré kapely Cavity a Floor bývají řazeny do stejného ranku jako třeba Eyehategod nebo Buzzov*en, ale je to spíš tím, že jsme s těmihle kapelami často hráli, než že by zněly stejně,“ vysvětlil Steve.
Steve je taky jedním z mála gay muzikantů na tvrdé scéně, kteří se k tomu otevřeně hlásí. Vzhledem k tomu, že tohle prostředí má spíš sklony k určitému machismu a klidně i homofobii než toleranci, zajímalo nás, jestli se někdy setkal s negativními reakcemi od jiných muzikantů nebo fanoušků. „Ne. Ale musím říct, že být gay na téhle scéně je někdy dost osamělé. Když vidím spoluhráče, jak štěbetají s fanynkami, řikám si – a co já?“ říká Steve.
„Takže výzva všem našim gay fanouškům: nebojte se přijít za Stevem a probrat to s ním. My víme, že tam jste!“ dodává se smíchem Andrew. A hráli by Torche na gay pride? „No jasně! Před tímhle turné jsme vystupovali na jednom pride v San Francisku a bylo to super!“ říká Jonathan. V kapele panuje shoda i v názoru, že podobným pouličním akcím by pořádný „hard-fucking-rock“ jenom prospěl.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
