„Traumatizované dítě se může stát úzkostlivým, ale zodpovědným a dobrým rodičem,“ říká terapeutka

2. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Moje terapie II, epizoda 5, doprovodný rozhovor

Petra Winnette je psychoterapeutka a zakladatelka institutu rodinné péče Natama, který mimo jiné pomáhá rodinám zažívajícím obtížné situace. Sama odbornice poskytuje terapii dětem i celým rodinám a zabývá se také výzkumem mozku a paměti. „Příběh Kláry ukazuje, jak násilí, které člověk zažije jako malé dítě, může v dospělosti způsobit psychické potíže a obrovské utrpení.“

„Klára je mladá, talentovaná, angažovaná žena, které velmi záleží na druhých, je velmi uznávaná, ale ve skutečnosti v životě hodně trpí. Ve čtyřech letech zažila násilí a zneužití blízkým člověkem. Prožila něco, co nemohla ani sama zpracovat, ani nikomu říct. Tato zkušenost a vzpomínky na ni se staly velmi zatěžujícími a nadále u ní vyvolávají stres,“ vysvětluje Winnette.

Když se její trýznivé vzpomínky reaktivují, ocitá se podle ní Klára v podobném afektivním stavu jako kdysi, když k násilí docházelo. „Prožívá stejné emoce, jako by se ta situace odehrávala znova.“

Psychoterapeutka pracuje s Klárou i s celou její rodinou. Nejprve k ní totiž klientka se svým partnerem přišli kvůli rodičovství, v určitých situacích při péči o děti opakovaně zažívala silné úzkosti. Proto se domluvily na individuálních sezeních.

Winnette používá metodu Pesso Boyden System Psychomotor terapii. „Během terapie se špatné vzpomínky otevírají, klient si znovu vybavuje klíčové momenty. Když se vzpomínka otevře, paměťový systém aktivuje uložený záznam v paměti. Může se posílit nebo pozměnit. Nová zkušenost tak ovlivňuje již uložené záznamy – to je princip učení, vysvtěluje odbornice.

Čtěte také

„Klient metody Pesso Boyden terapie zažívá během sezení zvaných ‚struktura‘ tzv. revers. To znamená, že vytvoříme opačnou zkušenost, nový emocionální i kognitivní zážitek. Podle současných vědeckých poznatků o fungování paměti se tak uloží vedle staré traumatické vzpomínky nová. V paměti se tím vytvoří nové synaptické spojeni A nadále je tento záznam používán.“ Člověk pak odchází dál do života, a když se setká s něčím, co by trauma mohlo spustit, použije jeho mozek positivní korektivní zkušenost zažitou v terapii.

Systém paměti Winnette připodobňuje k rozvětvenému podhoubí. „Pokud vyřešíme problém v jedné jeho části, neznamená to, že je to téma vyléčené celé. I když se zřejmě paměťové záznamy vzájemně ovlivňují. V PBSP řešíme to, co je pro klienta aktuální. Typicky přijde s tím, co se stalo včera, předevčírem. Postupně ale můžeme zjistit, kde to má počátek.

V případě hrdinky páté epizody Mojí terapie II se od jejích úzkostí prožívaných v rodičovství dostaly až hluboko do minulosti, a tak mohly postupně Klářinu zkušenost proměňovat.

Dá se traumatu předcházet tím, když špatnou zkušenost brzy svěříme někomu jinému? Jakou roli v těchto případech pro děti mohou hrát rodiče? Poslechněte si rozhovor s psychoterapeutkou Petrou Winnette, která se zabývá neurovědou a psychoterapií.

Spustit audio