Trentemøller odhaluje pravou tvář
Trentemoller se s novou deskou Lost usadil obkročmo na dříve bytelné barikádě oddělující rockové kapely od těch elektronických. Ingredience do své nové kolekce vesele čerpá z obou táborů. Škoda jen, že při závěrečné selekci natočeného materiálu na sebe nebyl trochu přísnější.
Dnes už je jasné, že za vlažné přijetí předchozí desky Into The Great Wide Yonder Anderse Trentemøllera mohla disproporce mezi silnými zpívanými singly a přeci jen slabšími instrumentálkami. Mluvit o nich jako o vatě bych se neodvážil, přesto krok autora, který poměr skladeb opatřených vokálem na letošní novince Lost zvýšil, se zdá pochopitelný. Z rukopisu, který se před třemi lety zdál být nečitelný, se náhle vyloupla silná kolekce jdoucí specifickým směrem.
Není překvapivé, že Depeche Mode si jako jednoho z předskokanů svého monstrózního turné vybrali právě Trentemollera. Mnoho míst jeho nové desky má depešácký feeling. Například v základu elektronická instrumentálka Still On Fire se blíží postpunkově industriálnímu soundu, kterým čtveřice z Basildonu vítězila okolo roku 1985. To znamená stále dostatečně ohlazenému, aby byl přístupný prostému popovému posluchači. Na druhou stranu ale máme na Lost hosty, kteří významným způsobem ovlivňují jednotlivé kompozice. Low přenesli do popově baladického otvíráku slowcoreové emoce, následující Gravity s Janou Hunter z Lower Dens zase kombinuje krautrockové rytmy se vznosným refrénem. Pokud by se tato skladba objevila na nové desce zpěvaččiny kapely, nikdo by zřejmě neřekl ani popel. Vrcholem alba je ale Candy Tongue s domácí zpěvačkou Marií Fisker, která je jímavou popovou výpovědí se silným refrénem.
Dnešní doba fandí míchání hromady rozdílných, už existujících elementů do nových konstelací. Rockeři si už před dvaceti lety prošli svou crossoverovou horečkou. Taneční scéna, která v té době stále ještě bodovala svou žánrovou čistotou, si podobné hrátky oblíbila v poslední době. Ne nadarmo při poslechu Lost (asi nejvíc v retro instrumentálce Constantinople) napadne spojitost Trentemollera s jiným žánrovým všežravcem Davidem Holmesem, jehož práce získává čím dál větší uplatnění ve filmové branži. Hudba Anderse Trentemøllera má podobné vyznění. I on zní na letošní desce na mnoha místech spíš rockově, i když poučenost tanečními základy autor z rukopisu už asi nikdy nesmyje.
Letošní novinka Trentemollera je i přes největší počet spolupracovníků zcela jistě nejucelenější výpovědí dánského hudebníka. Celá kolekce po letech testování konečně vymezuje širokou paletu stylů, které si je schopný 38letý hudebník podmanit bez toho, aniž bychom mezi nimi museli složitě hledat oslí můstky. Nevýhodou Lost je snad pouze víc než sedmdesátiminutová stopáž, která dokáže vynikající momenty především první poloviny alba, utopit v jezeru mírného nadprůměru zasněné druhé části desky.
Hodnocení: 75%
Trentemøller – Lost (In My Room, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
