Tropics: Tropy končí, chillwave zůstává
Léto už nám sice definitivně končí, jeho melancholické dozvuky si však můžete připomenout s prvotinou mladého producenta, který si říká Tropics.
Zatím poslední vlaštovkou vylétnuvší z elektronického hnízda Planet Mu je první album mladého britského producenta Chrise Warda, který své hudební snažení evokující náladu horkem se tetelících tropů pokřtil příznačně jménem Tropics. V loňském roce odstartoval svou atmosférickou beatomalbu EPčkem Soft Vision a několika remixy kapel jako Little Dragon nebo Bear In Heaven – a nyní se na labelu s písmenem alfabety ve znaku objevil jeho dlouhohrající debut Parodia Flare.
23letý Chris Ward pochází z muzikantské rodiny a ovládá hru na vícero nástrojů – ostatně, všechny aranže na Parodia Flare si nahrával sám v ložnici. Jeho hudba stojí z velké části na zasněném zvuku syntezátorů a kytarových efektů, který Ward podpírá šikovně naprogramovanými beaty. Dle vlastních slov prý pořízené zvukové stopy často nahrává nejprve na magnetofonové kazety a teprve poté přetáčí zpět, čímž dociluje oné lehce retro patiny, tolik typické pro současné lo-fi „chillwave“ projekty jako Neon Indian nebo Washed Out. Podobně, jakoby přes zamlžený filtr, nechává Tropics do svých vřelých skladeb také vklouznout vlastní hlas.
Přes instrumentální zručnost a zapojení rozličných ruchů však Tropicsova sonická paleta působí stále poněkud monotónním dojmem, stejně jako většina pomalu se linoucích skladeb na albu. Kromě trochu svižnějšího songu Mouves (vyšel i jako samostatný singl s remixy od Faltyho DL nebo řeckého dua Keep Shelly In Athens, k tracku je navíc povedený videoklip z Tokia) připomínají skladby na Parodia Flare svým vyzněním onen lenivý kavárenský lounge jazz, který sice neurazí, především však ani nenadchne. Je až s podivem, že podobně zklidněnou a víceméně bezvýraznou sadu synthpopových momentek najdete na tak neortodoxním labelu – v katalogu beatových švihlostí a analogových árií Planet Mu vypadá Tropicsův zamlžený zvuk jako fata morgána.
Album Parodia Flare přesto působí v kontextu roční doby poměrně trefně – je trochu jako pomalu dohasínající zářijové slunce, které sice stále hřeje, ale oslnit už vás nedokáže. Nostalgicky zasněná deska má ambici stát se příjemným hudebním podkresem k babímu létu s vaším oblíbeným večerním nápojem v ruce – možná i proto z ní však toho po konzumaci ve vás mnoho nezůstane.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.