Tvrdohlavý Sampha kráčí na debutu Process vstříc reflektorům

Zjevil se před sedmi lety na několika singlech maskovaného producenta jménem SBTRKT, a kdo slyšel jeho tajemně zastřený hlas, nemohl zapomenout. Britský soulový zpěvák Sampha byl od té chvíle pasován za obrovskou naději britského popu, ale jemu se z bezpečného závětří kolaborací úplně vystoupit nechtělo a jediným počinem bylo nevyrovnané EPčko Dual z roku 2013. I název jeho první dlouhohrající desky Process má možná naznačit, že jeho autorské zrání je pořád ještě v pohybu.

Sampha vydává svůj albový debut jako zavedený spolupracovník největších hvězd současného urban popu. Za poslední čtyři roky byl slyšet na deskách Drakea, Kanye Westa, Beyoncé, Franka Oceana nebo Solange a za podobné portfolio by kdokoliv z jeho kolegů vraždil. Sampha ale své konexe v první lize nevyužil k angažování hitmakerů ani slavných hostů, album Process si napsal, nahrál a nazpíval kompletně sám a vydal na indie labelu Young Turks. Z desky dýchá intimita zpovědi někoho, komu je záře reflektorů nepříjemná, nebo dokonce protivná. Hudba nachází spojnici mezi postdubstepovými beaty a dřevním soulem, jeho osobitý vokální projev ale překračuje všechny škatulky.

Album Process vloni ohlásily dva povedené singly – pomalý, melancholický Timmy's Prayer a rychlejší, klaustrofobický Blood On Me. V polovině ledna k nim Sampha přidal ještě famózní baladu (No One Knows Me) Like The Piano a završil skvělou sérii ochutnávek. Očekávání, které trio singlů navnadilo, má ale deska problém splnit. Na ploše čtyřiceti minut rozehrává Process promenádu hořkých nálad vetkaných do epických (Plastic 100°C) i minimalistických (Take Me Inside) produkcí, kvality Blood On Me ani Like The Piano už ale Sampha na desce samotné nedosáhne. A podobně skončí i srovnání s debutem SBTRKTa, který Process hodně připomíná.

Na spoustě míst desky má posluchač pocit, že Samphův hlas je zajímavější než píseň samotná. Že je nejprve zpěvákem a až poté autorem či producentem. S písněmi jako Kora Sings nebo Under zůstane barva jeho hlasu v paměti déle než hudební nápad. Tvrdohlavost, s jakou ke svému debutu britský zpěvák přistoupil, se tak stala darem i jistým prokletím. Bůhví ale jak by deska dopadla pod taktovkou velkého labelu a se slavnými jmény na palubě. Takhle si alespoň Sampha může absolutně stát za svojí vizí intimního R&B, kterému ale chybí čitelnější autorský rukopis.

Hodnocení: 75 %
Sampha – Process (Young Turks, 2017)