Učňákům nepomůže více učňů, je potřeba změna celého systému, tvrdí odborníci

Tvrdí to například Tomáš Feřtek, odborný konzultant společnosti EDUin. „My jsme spolu s Německem, minimálně v euroatlantickém okruhu, zemí, která má učňů vůbec nejvíce. U nás chodí na učiliště třetina populace a opravdu nedává smysl, aby tam chodilo více lidí. Ten problém, který řešíme, je, aby ti, co dnes na učiliště chodí, se tam opravdu něco dozvěděli a byli použitelní,“ myslí si Feřtek. Podle něj je nedostatek řemeslníků dán spíše nedostatečným vzděláním na současných učilištích a neochotou učňů později danou profesi vykonávat.

Podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků by měli být absolventi učňovských oborů k lásce k řemeslu vedeni už na základních školách v takzvaných praktických oborech nebo v dílnách. „Měli by si osahat řemesla. Věřím, že už tam by dostali vztah k těm oborům,“ říká Eva Mušinská, která má na starosti učňovské praxe v supermarketech Albert. Věří tomu, že mnohá řemesla mají budoucnost, kterou neohrozí ani automatizace a robotizace průmyslu.

Prolomit vlny: Učňáky potřebují reformu, nikoliv nahánění žáků násilím a za trest

• Upravit
• Smazat

Čeští politici a byznysmeni opět začínají debatovat o tom, že je údajně potřeba více absolventů učňovských oborů. Zdá se ale, že místo komplexní reformy učňovského školství chtějí hlavně rychle vytvořit levnou pracovní sílu do montoven. Proč je krátkozraké nahánět mladé lidi na učňáky silou a za trest?

„Nechtěla jsem napřed dělat pekařku,“ říká mi učnice Iveta Eliová. „Moje máma to dělá už asi dvacet let. Ale pak mě to tady začalo bavit,“ dodává při pletení housek v pekárně supermarketu Albert, kam chodí na praxi. A právě praxe bude při reformě učňovského vzdělávání klíčová. Zaměstnavatelské svazy totiž spolu s ministerstvy a kraji chtějí v současnosti různé firmy zapojit do vzdělávání učňů daleko výrazněji, jako je tomu třeba v Německu. Podle průzkumů stráví němečtí učni v prvních ročnících na praxi tři hodiny ze čtyř, zatímco čeští jen asi hodinu a půl.

Problém ale může nastat, pokud základní školy neinvestují do dílen a praktických hodin zdaleka tolik úsilí a prostředků jako třeba do vybavení počítačových učeben, s čímž se setkává Tomáš Feřtek. Podle něj je náš vzdělávací systém velmi selektivní a není dobré, pokud jsou školy hodnocené hlavně podle toho, kolik dětí dostanou na maturitní studium s vyhlídkou budoucího studia na vysoké škole. „Tam vzniká něco, čemu se říká ‚vzdělávací zbytek‘, a ten odchází fakticky do ‚odpadkového koše‘ vzdělávacího systému, kterým jsou ta učiliště,“ varuje Feřtek.

Střihorucí teenageři: Navštívili jsme SOU kadeřnické

• Upravit
• Smazat

Učební obor kadeřník na svých bedrech nese velice specifická klišé, kterým jsem chtěla přijít na zoubek – studují tu samá děvčata? Mají přehled v současných trendech, nebo se naučí střih, který nosí vaše tetička, a trvalou? Hrozí, že z tréninkového kadeřnictví odejdete s hrůzou na hlavě a v očích? Ví paní mistrová, co je Instagram? Rovnou vám prozradím, že všechny mýty mi na SOU kadeřnickém v pražském Karlíně zbořili.

Označovat učiliště za „odpadkový koš“ vzdělávacího systému se ale nelíbí Petru Bannertovi, řediteli Odboru středního a vyššího vzdělávání na Ministerstvu školství. „To není správný názor. Ti, kteří mají takový obor vzdělání, dělají třeba řemeslo, tak jsou na tom mnohdy lépe než ten, kdo třeba tu maturitní zkoušku má. Řemeslníci, stavaři a podobně jsou na tom často dobře,“ hájí prestiž řemesel Bannert.

Podle něj může být problém v tom, že v Česku existuje celá řada kvalifikačních zákonů, které vytváří tlak na to, aby měli všichni co nejvyšší vzdělání. Lidé s vyšším vzděláním totiž bývají na trhu práce úspěšnější, panuje mezi nimi nižší míra nezaměstnanosti. „Ukazuje se ale, že selhávání na trhu práce, které je vyšší mezi lidmi s výučním listem, je způsobené tím, že jim chybí ‚měkké‘ dovednosti, jako je například znalost jazyka, informačních a komunikačních technologií a podobně,“ poukazuje Petr Bannert.