Útěk do osmdesátek. Startér pouští eskapisty The Envlps a opilý love song písničkáře Simone Joy

13. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kuba, Jonáš a rouškový swag

Nový ročník hitparády neobjevených má před sebou druhý týden a zatím to vypadá, že na hudbě našich soutěžících se projevuje krizový rok 2020 celkem jasně. Panuje blbá nálada? Utečeme do naleštěných osmdesátek! Dekády, kterou si sotva pamatujeme, ale určitě byla skvělá, protože Drive. 

Pražští Death by Ren nám minulý týden poslali svou verzi A Real Hero, duo Méta Monde zase boduje s trackem připomínajícím kapelu Fred Madison z Uherského Hradiště. Osmdesátková estetika je lákavá, ale už i v Česku je jí hodně. Důkazem budiž i včerejší novinka od dua The Envlps. Track Midnight (ta retrowave posedlost nocí!) působí v trojici našich eighties tracků nejtemněji a taky nejosobitěji. Může za to nepochybně skvělý, podivně mutující hlas frontmana Seifa Gouty, tu znějící jak Ozzy Osbourne, tu jak Robert Alfons (TR/ST). Jako by člověk poslouchal další synťák! Škoda že ten song skladatelsky trochu plave. Ale Jonášovi se to líbí! 

Písničkář Simone Joy nám o sobě moc neřekl, jen že má rád Beatles a Interpol. A poslal song, který zní jako delirium. Ploužák s rozladěnou kytarou a zamilované vytí, text ztracený v reverbu, spousta shakeru. Když se občas z vlny zvláštně snových zvuků vynoří hlas zpívající „Till I see you smile“, člověka bodne u srdce. Je ta zamilovanost šťastná, nebo nešťastná? Tohle je úžasně ambivalentní song, jeden z mála v hitparádě, kterému se podařilo zachovat nějakou osobitost. A přitom se klidně mohl ocitnout někde na desce OK Computer od Radiohead.

Máte taky dobrý ploužák? Love song do špatných časů? Vypalovačku, na kterou se dá pořádně zatančit? Pošlete nám ji do Startéru!

Spustit audio