V Česku mají dluhy i sedmileté děti. Podaří se dětské zadlužování zastavit?

Nejčastěji do dluhové pasti padají děti z dětských domovů. „Mají trvalé bydliště v místě, kde bydlí jejich matka – někde, kde se třeba v životě nezdržovaly. Jsou to většinou dluhy za komunální odpad, které si nezavinily, nemají s nimi co dočinění a často o nich vůbec nevědí. Dozvědí se o nich, až když jsou zletilí, v momentě, kdy obec předá dlužnou částku exekutorovi. Částka pak ještě naroste a pak se dítě dozví, že vstupuje do života s dluhem několik desítek tisíc,“ vysvětluje Michaela Chovancová, ředitelka neziskové organizace Dejme dětem šanci, která ve spolupráci s advokátkou Alenou Vlachovou poskytuje zadluženým dětem podporu.

Vlachová je iniciátorkou projektu Děti bez dluhů, zdarma zastupuje nezletilé klienty, kteří mají platit desítky tisíc. Snaží se vytvářet tlak na změnu české legislativy umožňující obcím vymáhání poplatků za odpad z nezletilých od roku 2002. Více než deset let nikdo iniciativu k účinné změně problematického místa v zákoně nevyvinul.

„Dnes mi byly doručeny dva rozsudky Krajského soudu v Brně, který přisvědčil naší argumentaci, že obce nesprávně a v rozporu s ústavou vykládají zákon o místních poplatcích, když je vyměřují přímo nezletilým. Ten zákon jde podle nás i soudu vyložit i tak, že obce mohou místo dětem poplatky vyměřovat jejich zákonným zástupcům,“ říká Alena Vlachová. „S tím souvisí i navrhovaná legislativní změna, už by konečně mělo být v zákoně jasně a jednoznačně stanoveno, že za děti platí rodiče. Projednává se teď v prvním čtení v Poslanecké sněmovně,“ dodává. Děti z dětských domovů by měly být podle advokátky od placení osvobozeny úplně, protože za ně poplatky platí zařízení, ve kterých bydlí.

Nezisková organizace Děti bez dluhů |foto: oficiální Facebook Děti bez dluhů

„Řeším případ, kdy bylo odsouzeno dítě, které jelo ve věku sedmi let na černo, jeho totožnost byla zjištěna z občanského průkazu matky, která s ním jela, přesto dopravní podnik nežaloval matku toho dítěte, ale přímo dítě. Soud jej odsoudil nejen k placení pokuty, ale k dalším osmi a půl tisícům za náklady řízení a následně se dítě umístěné později v dětském domově dostalo až do exekuce, takže z té jízdy na černo má momentálně dluh 20 000 korun,“ popisuje Vlachová. Upozorňuje na to, že zejména v případě vymáhání dlužných částek za jízdu na černo už existují legislativní nástroje, které zamezují exekutorskému byznysu s pokutami. Problém je v tom, jak k nim přistupují jednotliví exekutoři a taky soudci.

„Konkrétní soudce by měl v každém konkrétním případě zjišťovat okolnosti. Pokud vidí, že žalovaným je dítě, má například spolupracovat s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, upozornit ho na ten případ. Dítě má taky svoje práva, má možnost se vyjádřit, takže pro toho soudce není těžké zjišťovat detaily.“ Podle Vlachové soudci nemusí uznávat nárok žalobců na náhradu nákladů řízení, tedy nárok požadovat po černých pasažérech vyšší částku, než je samotná pokuta. „Někteří exekutoři se chovají v souladu se zákonem, a jsou tací, kteří tak nečiní, a člověk to pak musí dotáhnout až k ústavnímu soudu, který pak rozhodne, že exekutor nemá právo na odměnu,“ říká Vlachová.

Dokument Všechny moje děti |foto: Michael Kaboš

Vlachová i Chovancová upozorňují na to, že děti, které se u nás do dluhů dostávají, většinou nemají šanci svůj případ ovlivnit. „Je to samozřejmě hyenismus, ti exekutoři vědí, z koho ty poplatky vymáhají, je to vždycky o lidech,“ říká Chovancová, jejíž nezisková organizace se zaměřuje na přípravu starších dětí z dětských domovů do života. Programy, díky kterým si děti spoří jim usnadňují okamžik, kdy právně přestávají být dětmi a pokouší se začít život mimo instituci. Zadlužování je podle Chovancové jeden z největších problémů, které jim start mimo domov komplikují.