V Číně se pomalu vracejí do ulic prodejci a zachraňují ekonomiku. S tichým souhlasem vlády

Pilotní systém v prefektuře Toyama ve středním Japonsku bude sledovat živé přenosy z městských a soukromých bezpečnostních kamer. Pokud identifikuje medvědy v obydlených oblastech, okamžitě pošle varování příslušným místním úřadům, policii a lovcům. Umělá inteligence se bude využívat také ke sledování pohybu medvědů a k předvídání místa jejich budoucího pobytu.

Jako důvod nárůstu střetů s medvědy se uvádí nedostatek potravy všežravých šelem v přírodě. Za medvědí podvýživu může špatná úroda bukvic a žaludů, méně malých zvířat a mizející pole zemědělských plodin, které souvisí s vylidňováním venkova. Zvířata pak hledají potravu v blízkosti lidských obydlí.

Další systém sledování pomocí umělé inteligence se zkouší ve městě Hanamaki v severovýchodní prefektuře Iwate, kde je podél řek tekoucích z nedalekých hor směrem k městu nainstalováno 30 kamer. Město spolupracuje s výrobcem bezpečnostního systému na opatření, které má zvířata odradit od vstupu do obydlených oblastí, aniž by je usmrtil. Pokud bude tento program úspěšný, plánují ho úřady zavést i v dalších částech země, kde jsou velké populace medvědů.

Počet medvědů v Japonsku soustavně roste. Černých medvědů baribalů je tam podle dostupných odhadů asi 44 000, v roce 2012 jich bylo asi 15 000. Statistika navíc nezahrnuje prefekturu Hokkaidó, kde podle odhadů žije asi 12 000 hnědých medvědů ussurijských, jejichž populace se od roku 1990 zdvojnásobila. Medvědi ussurijští jsou mnohem větší než jejich černí kolegové ve zbytku Japonska. Mohou vážit i více než 300 kg a běhat rychlostí až 50 km za hodinu.

Novela ohrožuje ty, kteří jsou nejvíce zranitelní, uvádí kritici nového zákona, který v Iráku trestá vztah dvou osob stejného pohlaví. Původně tamní legislativci zvažovali i zákon, který za homosexualitu navrhoval trest smrti.

Zastánci změn tvrdí, že přísnější zákony pomohou udržet náboženské hodnoty ve státě. Irák je konzervativní země, kde sexuální menšiny žijí v ilegalitě. Poslanec Amir al-Maamouri řekl pro Shafaq News, že nový zákon je „významným krokem v boji proti sexuálním deviacím vzhledem k pronikání ojedinělých případů odporujících islámským a společenským hodnotám“.

LGBT lidé jsou v Iráku již dlouho terčem útoků úřadů, které k jejich trestání dříve používaly jiné zákony o morálce. Podle nové legislativy hrozí vězení také těm, kdo propagují homosexualitu nebo prostituci, lékařům, kteří provádějí operace na změnu pohlaví, a mužům, kteří se „záměrně“ chovají jako ženy. Human Rights Watch a další lidskoprávní organizace rovněž podrobně popsaly několik případů únosů, mučení, znásilnění a vražd homosexuálů.

Obhájci lidských práv nový zákon odsoudili jako útok na komunitu LGBT+ v Iráku. Kritizuje ho i nevládní organizace Amnesty International, která jej označila za „porušení základních lidských práv“. Britský ministr zahraničí David Cameron mezitím označil pozměňovací návrhy za „nebezpečné a znepokojivé“. „Nikdo by neměl být terčem útoků kvůli tomu, kým je,“ napsal na síť X.

Geerte Pieningová musela v roce 2015 zaplatit vysokou pokutu za močení na veřejnosti. To ji přimělo zahájit kampaň za více bezbariérových záchodů. Vše začalo v roce 2015, kdy se Geerte jedné noci vracela z baru domů a nutně si potřebovala odskočit. Nejbližší veřejná toaleta byla ale vzdálená 2 km. Uchýlila se tedy do boční uličky a přemluvila své přátele, aby ji kryli. Brzy se ale objevila policie a udělila jí pokutu. Málokdo mohl předvídat, co bude následovat. Po devítiletém boji za „rovnost při močení“, kdy tisíce lidí několikrát vyšly do nizozemských ulic, Amsterdam tento měsíc oznámil, že v říjnu otevře další veřejné toalety.

Den poté, co Pieningová dostala pokutu, napsala dopis, v němž se proti ní ohradila a poukázala na to, že v Amsterdamu je 35 veřejných pisoárů pro muže a pouze tři veřejné toalety pro ženy. Po dvou letech dostala předvolání k soudu. Začala to šířit dál a k soudu se dostavilo asi 20 zástupců médií. Soudce její odvolání zamítl. Vyjádřil také svůj vlastní názor na tuto záležitost a řekl Pieningové, že navzdory nedostatku ženských toalet měla využít pánský pisoár. „Možná to není příjemné, ale je to možné," dodal.

Později se svými blízkými Pieningová nad soudcovým návrhem přemýšlela. „Všichni jsme se tomu smáli,“ řekla. V zemi byla ale reakce mnohem ostřejší. Rozhořely se protesty. „Ženy z celé země jsou zvány, aby demonstrovaly (ne)možnost močení do veřejného pisoáru postaveného pro muže,“ uvedli organizátoři jednoho protestu s názvem „Power to the Peepee“. Jiní účastníci protestu zveřejnili na internetu fotografie, na kterých se pokoušejí o ambiciózní gymnastické pózy, aby vyhověli soudcovu návrhu.

Trvalo léta, než se podařilo dosáhnout konečného vítězství; tento měsíc Amsterdam oznámil, že od října budou k dispozici nové bezbariérové veřejné toalety. Mezi těmi, kdo tuto zprávu oslavovali, byla i Pieningová. Podle ní bylo uplynulých devět let rychlokurzem, jak může design měst - často odkazující na dobu, kdy se od žen očekávalo, že zůstanou v domácnosti - aktivně vylučovat část populace.

Seniorka Patricia řekla, že jí chyba přijde spíše vtipná, ocenila by ale, kdyby ji opravili. Jednou se totiž například stalo, že personál letiště pro ni neměl připravený vozík v blízkosti terminálu. Očekávali totiž dítě, které by mohl přenést, a ne starší ženu. Musela tak delší dobu čekat. Je pro ni také složité zarezervovat si lístek pro dospělé.

Vypadá to, že za problém může počítačový systém, který nedokáže zpracovat datum narození tak daleko v minulosti. Maximální věk pasažérů je v něm nastavený na 100 let. Jedná tím pádem tak, jako by člověk objednávající letenky udělal chybu, a datum přepíše. A proto stále nastavuje Patricii o sto let nižší věk.

Patricie cestovala sama až do svých 97 let.  Nyní jí už pomáhá rodina. „Mám teď trochu problémy se zrakem, takže potřebuju pomoct,“ řekla.

Patricie tvrdí, že problémy s IT ji od létání nemohou odradit. A těší se na svůj další let na podzim. To už jí bude 102. A je možné, že v té počítače leteckých společností už budou s jejím skutečným věkem pracovat.

Fotografie a videa se objevily na sociálních sítích a spousta uživatelů je sdílelo. Místopředseda Federace namibijských turistických asociací Kenneth Nepanda, se obává, že toto chování přiláká další turisty, „kteří si myslí, že v Namibii je dovoleno všechno“. Řekl to zpravodajskému webu Namibian Sun.

„Je to velmi nechutné a opravdu to vytváří špatnou image Namibie,“ řekl Nependa. Dodal, že duna Big Daddy není jen místem odpočinku pro turisty, ale také pro rodiny s dětmi.

Ostatní návštěvníci jsou podle serveru BBC tímto chováním šokováni a vyzvali k přijetí opatření. Romeo Muyunda, mluvčí ministerstva životního prostředí, lesnictví a cestovního ruchu, označil v prohlášení, které citovala místní média, toto chování za "mimořádně šokující". Podle něj se jedná o neslušnost, kterou namibijské zákony trestají.

Bakterie Xylella pochází z Latinské Ameriky a s největší pravděpodobností přijela na okrasných kávovnících procházejících Nizozemskem. Bakterie, proti níž zatím neexistuje žádná léčba, už způsobila škody za přibližně 1 miliardu eur.

Pro mnoho zemědělců, vědců a regulačních orgánů je tato pohroma symbolem mnohem širšího problému. Evropská unie má podle nich potíže s omezením zavlékání nových ničivých chorob rostlin. A to navzdory všem snahám o regulaci za posledních deset let. Nové údaje, které přináší deník Guardian, ukazují, že v Evropě jsou každoročně objeveny desítky nově zavlečených ohnisek chorob. Vědci varují, že s globálním oteplováním se problém ještě zhorší.

Přestože řada členských států přijala preventivní opatření, podle vědců, rostlinných epidemiologů a agronomů je to stále nedostatečné. EU má otevřený dovozní systém: vše, o čem se ví, že není škodlivé, může být dovezeno. Některé země, například Nový Zéland a Chile, se rozhodly pro uzavřený systém: všechno je považováno za škodlivé, dokud není prokázán opak.

V letech 2005-2014 se do Evropy dostalo ze třetích zemí přibližně 30 miliard zakořeněných i nezakořeněných rostlin, řízků, cibulí a tkání, a to především přes nizozemské přístavy. Pro některé země, jako je Nizozemsko, je ale otevřený obchod s rostlinami klíčovou součástí jejich historie a hospodářství – a brání se proto zvýšené regulaci.

Indové v druhé fázi voleb rozhodnou o obsazení 88 z 543 křesel v dolní komoře parlamentu. Volí 13 států a federálních území. Více než polovina křesel v nynějším klání se nachází a v severozápadním státě Rádžasthán a v jižních státech Kérala a Karnátaka. Město Bengalúru, které se nachází právě ve státě Karnataka, je známé pro nízkou volební účast. V posledním roce byla účast v jeho obvodu dokonce nejnižší z celého státu.

Některé firmy ve městě ale teď chtějí obyvatele k účasti ve volbách motivovat pomocí výhodných nabídek, informoval britský deník BBC. Krom piva, či jídla zdarma nabízí někteří lékaři a nemocnice bezplatné zdravotní prohlídky. Podmínkou je právě účast ve volbách. V některých stravovacích zařízeních musí zákazníci ukázat prst potřísněný nesmazatelným inkoustem jako důkaz, že volili.

Oblíbený zábavní park Wonderla pak dává voličům vstupenky za zvýhodněné ceny, hospoda ve městě Deck of Brews zase rozdává pivo zdarma prvním 50 zákazníkům, kteří hlasovali. Aplikace pro sdílení jízd Blu-Smart nabízí 50% slevu cestujícím, kteří cestují do vzdálenosti 30 km od volebních místností. A taxi Rapido poskytuje bezplatné jízdy osobám se zdravotním postižením a starším voličům.

Indické volby mají dohromady sedm fází a trvají přibližně 7 týdnů. Během nich může hlasovat téměř miliarda lidí a jde tak o největší volby na světě. Intenzitu letošní kampaně  podle agentury Reuters zvyšuje premiér Naréndra Módí, který je se svou hinduistickou nacionalistickou Indickou lidovou stranou (BJP) favoritem na vítěze, ale i jeho soupeři. Zaměřují se na ožehavé otázky, jako jsou náboženská diskriminace, pozitivní diskriminace nebo daně.

Návrh od 1. ledna 2030 zakazuje některé druhy plastových obalů na jedno použití. Patří mezi ně jednorázové plastové obaly na ovoce a zeleninu, dochucovadla (jako třeba kečup) ve fastfoodech, tenké plastové sáčky na potraviny a miniaturní lahvičky na kosmetiku v hotelech.

Distributoři nápojů musí od roku 2030 zajistit, aby 10 % jejich výrobků bylo v opakovaně použitelných obalech. Provozovny s jídlem s sebou budou povinny poskytnout zákazníkům možnost přinést si vlastní opakovaně použitelné kelímky na kávu nebo krabičky na jídlo. Země by také musely zajistit, aby se od roku 2029 každoročně sbíralo alespoň 90 % jednorázových plastových lahví a plechovek prostřednictvím systémů vracení záloh.

Pro nařízení hlasovalo 476 europoslanců, 129 jich bylo proti a 24 se zdrželo. Normu podpořilo 16 českých poslanců. Proti se vyslovili tři europoslanci za ANO, Kateřina Konečná z KSČM a Ivan David (za SPD). Pravidla, která byla dohodnuta v trialozích s Evropskou komisí a předsednictvím v Radě EU zahrnují cíle snížení množství obalů (pět procent do roku 2030, deset procent do roku 2035 a 15 procent do roku 2040).

V roce 2021 vyprodukoval každý Evropan 188,7 kilogramu obalového odpadu. Očekává se, že bez dalších opatření se toto číslo v roce 2030 zvýší na 209 kilogramů.

Rukopis získalo muzeum v roce 2023 díky finanční podpoře organizace Friends of the National Libraries. Dosud nepublikovaný text podrobně popisuje život, cesty a kariéru admirála sira Francise Williama Austena, který nastoupil ve 12 letech na námořní školu v Portsmouthu a postupně se vypracoval až na velkoadmirála. V letech 1806-1809 žil s Jane Austenovou, její sestrou a matkou v Southamptonu. Austen byl také pravděpodobně inspirací pro postavu kapitána Harvilla v románu Pýcha a přemlouvání.

Každý, kdo chce pomoct, může napsat e-mail a požádat o zaslání stránky. Přepsaný text bude následně zkontrolován a sestaven do digitální verze, která bude k nahlédnutí online. Vedoucí oddělení sbírek v domě Jane Austenové Sophie Reynolds to přirovnala k občanskému vědeckému projektu. „Je to skutečně užitečné, opravdu si toho ceníme. Čtení je totiž docela namáhavé,“ říká. Stránky ke konci se čtou obzvlášť obtížně, protože artritida, kterou Frank trpěl, způsobila, že se jeho rukopis „rozsypal“.

Kromě nepublikovaného rukopisného životopisu muzeum zakoupilo album akvarelů a kreseb, které Austen namaloval během své kariéry v královském námořnictvu. Obojí bylo vystaveno na výstavě nazvané Cesty s Frankem Austenem.