V Číně se snaží vyšlechtit vepře těžkého jako lední medvěd. Chtějí tím vyřešit nedostatek vepřového

„Odvážíte se vyzkoušet život při 50 °C?“ Tento vzkaz stojí na nákladním autě francouzského výzkumníka Christiana Clota. Vozí totiž „mobilní klimatickou komoru“ s místností vyhřátou na 50 °C. Horká místnost umožňuje odvážlivcům procházet se po koberci, číst si nebo si dokonce dát šálek čaje. Píší o tom francouzská média, například deník Le Monde.

Instalace nazvaná Climate Sense staví lidi do klimatické situace za několik let, vysvětlil agentuře AFP Christian Clot, badatel a ředitel Institutu pro lidskou adaptaci se sídlem v Marseille, který experiment vytvořil a financoval. Zatímco v Indii, Pákistánu nebo Mexiku rtuť teploměru už k takovým extrémům šplhá, ve Francii by při současném vývoji oteplování v několika regionech mohlo být dosaženo maximálních teplot 50 °C po roce 2050.

A jak vlastně lidské tělo může na takový teplotní šok zareagovat? „Zhruba po dvaceti minutách je čtení složitější a váš mozek ztěžkne,“ řekla Maëlys Lahure, studentka, která přišla experiment vyzkoušet. Do traileru vstoupil i důchodce se svou ženou. „Jsme trochu zvyklí sportovat, ale když jsme byli na běžeckém pásu, bylo nám horko,“ zhodnotil svou zkušenost Clélio. „Běžecký pás ukazoval 3,5 km/h, ale měla jsem pocit, že běžím rychlostí 6 nebo 7 km/h,“ dodává jeho žena.

Ve výzkumných centrech existuje řada klimatických komor, které mohou měnit teplotu od -20 °C do 50 °C, stejně jako úroveň vlhkosti. Dosud ale nebyly mobilní, aby je mohla používat i široká veřejnost, doplňuje web La Presse.

Christian Clot spustil koncept v roce 2021, ale teprve v posledních týdnech ho nechává testovat širokou veřejnost, uvádí server Le Monde. Od 30. září do 3. října třeba lákal návštěvníky na pařížský stavební veletrh Batimat. Podle Clota hypotéza pomáhá zvýšit povědomí a pokládá veřejnosti otázku: Co můžeme udělat dnes, aby se to nestalo? „Cílem není lidi vyděsit, ale zvýšit jejich vlastní povědomí,“ dodává.

Bhútán, království známé malebnými horami a množstvím buddhistických klášterů, se nyní dostává na titulní stránky světových médií ze zcela jiného důvodu. A tím jsou kryptoměny. Firma Arkham Intelligence odhalila, že bhútánský státní konglomerát Druk Holdings vlastní 13 011 bitcoinů, což je o něco více než dvojnásobek částky vlastněné bitcoinovým leaderem Salvadorem. Za současného kurzu bitcoinu má tento digitální majetek hodnotu přibližně 780 milionů dolarů. Pro malou zemi s populací 780 000 obyvatel to znamená, že na každého obyvatele připadá více než 1 000 dolarů v bitcoinech.

Toto jmění pochází z těžby kryptoměn, kterou země provozuje pomocí svých hydroelektráren, jak píše španělský web El País. Bhútán díky čisté a levné energii z vodních elektráren těží bitcoiny 24 hodin denně. Největší těžební zařízení se nachází v oblasti známé jako Education City, původně plánované jako vzdělávací centrum, které mělo bojovat proti emigraci a nezaměstnanosti. Místo toho se zde v současnosti nachází bitcoinové „továrny,“ které vytvářejí obrovské množství digitálních měn.

Zatímco Salvador, pod vedením prezidenta Nayiba Bukeleho, investuje do kryptoměn veřejné peníze a sklízí kritiku, Bhútán udržoval své kroky v kryptosvětě v utajení. Informace o jeho aktivitách se objevily teprve nedávno, když Forbes odhalil těžební zařízení pomocí satelitních snímků. Kryptoměnová aktivita Bhútánu se provalila také díky bankrotům kryptolenderů BlockFi a Celsius, kde měl Bhútán uložené menší částky.

Průnik Bhútánu do světa kryptoměn je překvapením zejména proto, že země se tradičně zaměřuje spíše na duchovní otázky než na prosperitu. Na konci 70. let 20. století chtěl Džigme Singje Wangčuk, čtvrtý bhútánský panovník, izolovat své království od posedlosti ekonomickým růstem tím, že vymyslel výraz, který se brzy stal synonymem pro klidný, mírumilovný a příjemný život jeho obyvatel. „Hrubé národní štěstí je důležitější než hrubý domácí produkt,“ řekl. 

Singapur je známý svou prosperitou a vysokou životní a to navzdory zásadní komplikaci: nemá žádné vlastní přirozené zdroje sladké vody. Přesto je tento ostrovní městský stát považovaný za modelový příklad efektivního hospodaření s vodou, píše v úterním textu německý web Deutsche Welle (DW).

Od získání nezávislosti v roce 1965 Singapur přistoupil k řešení vodní krize s dlouhodobou vizí. Vyvinul ambiciózní plán založený na čtyřech hlavních pilířích, označovaných jako „národní kohoutky“. Podrobněji se o nich píše na webu Singapore National Water Agency.

Mezi tyto čtyři zdroje patří dovoz vody z Malajsie, odsolování mořské vody, sběr dešťové vody a technologii recyklace odpadních vod, známou jako „NEWater“. Právě tato inovativní strategie umožnila Singapuru pokrýt narůstající poptávku po vodě, která souvisí s rychle rostoucí populací a rozvíjející se ekonomikou.

První „národní kohoutek“, dovoz vody z Malajsie, zajišťuje Singapuru přibližně polovinu jeho denní spotřeby vody. Tato dohoda je ale dlouhodobě nestabilní, protože Malajsie opakovaně hrozí zvyšováním cen vody, nebo dokonce zastavením dodávek. Singapur proto plánuje do roku 2061 odběr ukončit a plně se spoléhat na zbývající tři zdroje.

Dalším z důležitých opatření je odsolování mořské vody. Singapur investoval miliardy dolarů do moderních odsolovacích zařízení, která dnes pokrývají až 25 % celkové poptávky po vodě.

Co se týče sběru dešťové vody, ostrovní stát využívá dvě třetiny svého území pro její ukládání. Marina Barrage, největší singapurská přehrada, navíc slouží nejen k zadržování vody, ale také jako ochrana před povodněmi.

Největší technologickou inovací posledních let je ale v Singapuru „NEWater“, systém recyklace odpadních vod. Systém využívá mikrofiltrace, reverzní osmózy a UV záření a z odpadní vody tak získává vysoce kvalitní pitnou vodu. Tato technologie umožňuje Singapuru v současnosti recyklovat přibližně 30 % vody, kterou populace spotřebuje. Voda recyklovaná systémem „NEWater“ se používá zejména v průmyslu, část je ale určená také pro pití.

Arthur Jack Schubarth z americké Montany si nelegálně přivezl z Kyrgyzstánu části těla Argali Marco Polo, největšího druhu ovce na světě. Genetický materiál poslal do laboratoře, kde vytvořili klonovaná embrya pro komerční využití. Píše o tom server The Guardian.

Klonování vedlo ke vzniku jediného samce pojmenovaného Montana Mountain King, zkráceně MMK. Toho pak Schubarth a jeho spolupracovníci využívali k oplodnění dalších ovcí, které prodávali soukromým loveckým spolkům, provozujícím tzv. chovná lovecká zařízení. Podle prohlášení vyšetřovatelů se jednalo o odvážný plán na vytvoření masivních hybridní druhů ovcí, určených zejména pro placený trofejní lov.

Ovce Argali Marco Polo, pocházející z pohoří Pamír ve střední Asii, mohou vážit přes 135 kg a jejich rohy dosahují rozpětí i více než 1,5 metru. Tento druh je chráněný Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES). Chov Argali Marco Polo je v Montaně zakázaný kvůli ochraně domácích ovcí před nemocemi a také právě z důvodu prevence mezidruhového křížení.

Soudce okresního soudu Brian Morris podle serveru BBC uvedl, že mu při určování trestu dělalo potíže najít vhodné řešení, musel ale odradit ostatní od „měnění genetické podstaty tvorů na této planetě.“ Kromě šesti měsíců vězení dostal Schubarth pokutu 20 000 dolarů (cca 450 tisíc Kč).

„Je to trochu jako vyhození nákladu z lodi. Loď je lehčí, a tak se vznáší o něco výš. Stejně tak, když je zemská kůra lehčí, může se vznášet o něco výš,“ řekl BBC spoluautor studie Adam Smith.

Tlak způsobený srážkou indické a euroasijské zemské desky před 40-50 miliony let vytvořil Himálaje a desková tektonika zůstává hlavní příčinou jeho dalšího růstu. Podle týmu UCL však k vzestupu pohoří přispívá i říční síť Arunu. Ta protéká Himálajemi a odřezává ze zemské kůry materiál – v tomto případě koryto řeky. Tím se snižuje síla působící na plášť (další vrstvu pod zemskou kůrou), což způsobuje, že se ztenčená kůra ohýbá a vznáší se vzhůru.Někteří geologové, kteří se na studii nepodíleli, uvedli, že tato teorie je pravděpodobná, ale ve výzkumu je ještě mnoho nejasností.

Prudký růst Everestu ale podle Washington Post pravděpodobně nebude trvat věčně. Rovnováha by se mohla vychýlit na druhou stranu a Everest by se mohl zmenšit o část své obrovské výšky. Himálaj bude stoupat a klesat, jako všechna pohoří.

Situaci umožnila podle BBC pandemie, která ukázala, že v současnosti může celá řada lidí vykonávat svou práci online. Přestože byla omezení zrušena a lidé se mohli vrátit do kanceláří, mnozí se rozhodli to neudělat. Podle analýzy trhu komerčních nemovitostí společnosti Moody's zůstává více než 20 % podnikových nemovitostí prázdných. Za digitální nomády se také loni považovalo na 35 milionů lidí.

Ne všichni ale považují nárůst tohoto trendu, za dobrou věc. Příliv návštěvníků do míst, jako je Španělsko a Řecko podnítil protesty proti nadměrnému turismu. V místech, jako je Dominikánská republika, Bali a Jihoafrická republika, má mnoho místních obyvatel pocit, že digitální nomádi například zvýšili ceny zboží a bydlení.

Existuje tedy způsob, jak být digitálním nomádem, aniž byste přispívali k nerovnosti a nadměrnému turismu? Juan Barbed, spoluzakladatel organizace ROORAL, zdůrazňuje, že je důležité spojit se s místními obyvateli a být součástí komunity. ROORAL vytváří infrastrukturu pro pracovníky na dálku, kteří mají zájem trávit čas prací ve venkovských městech ve Španělsku.

„Mluvíme s vedením těchto komunit, abychom zjistili, zda je digitální nomádství něco, co chtějí vyzkoušet. Pokud je odpověď záporná, netlačíme je do toho,“ vysvětlil Barbed.

Stále více zemí se nyní snaží přilákat movité návštěvníky. Víza pro mobilní zahraniční pracovníky nabízejí země jako Japonsko a Spojené arabské emiráty. Víza podle BBC pomohou regulovat počet digitálních nomádů a také zajistí, že budou místnímu hospodářství přispívat něčím víc.

Kolekce a/typik je podle módní návrhářky Barbary Horákové Fehérové oslavou módy bez limitů. Každý z pěti vystavených oděvů je příběhem jednoho z participantů, jehož potřeby a životní zkušenosti se odrážejí v unikátním designu, na kterém spolu s autorkou pracoval. Od spodního prádla pro citlivou pokožku až po haptické šaty pro ženu se zrakovým postižením – každý kus byl vytvořen s ohledem na individualitu nositele.

Projekt se zároveň zaměřuje na vizuální umění v kombinaci s aktivismem a klade důraz na autenticitu a řemeslnou kvalitu. Autorka všechny oděvy vytvořila s ohledem na udržitelnost a etiku výroby, včetně využití materiálů z deadstocku a upcyklingu.

Výstava a/typik má v Městské knihovně Jezerka vernisáž 2. října v 18 hodin a potrvá celý měsíc. 

Organizovaný zločinecký gang z České republiky donutil 16 obětí pracovat ve fastfoodové restaurac a v pekárně dodávající produkty do britských supermarketů.

Policie zjistila, že oběti, které byly zranitelné a měly zkušenosti s bezdomovectvím nebo závislostmi, žily v otřesných podmínkách, například v nevyhřívaném karavanu nebo v přeplněné kůlně. Přestože dostávaly jen minimální mzdu, většina jejich výdělku skončila v rukou zločinců. Takto získané peníze skupina moderních otrokářů utrácela za luxusní auta, šperky a nemovitosti v České republice.

BBC uvádí, že přestože se zneužívaní zaměstnanci pokoušeli uprchnout, skupina je v Česku opakovaně vystopovala a vracela zpátky do Velké Británie. Vykořisťování pokračovalo až do října 2019, kdy oběti na útěku kontaktovaly českou policii a ta předala informace britským úřadům.

Během vyšetřování vyšlo najevo, že mzdy čtyř obětí byly vypláceny na jeden bankovní účet kontrolovaný gangem. Někteří pracovníci odpracovali až 100 hodin týdně, přičemž jedna oběť pracovala 30 hodin v kuse.

Známky otroctví ale byly zjevné už dlouho před policejním zásahem, přesto firmy ignorovaly varovné signály, jako nadměrné množství odpracovaných hodin, nebo neznalost angličtiny u zaměstnaných lidí. Bývalá komisařka pro boj proti otroctví Dame Sara Thornton z Cambrigdeshire kritizovala firmy za to, že své zaměstnance lépe nechránily.

Podle BBC dvě z bývalých franšíz restaurace McDonald’s, kde oběti pracovaly, nereagovaly na žádosti o vyjádření. McDonald's UK nicméně v prohlášení uvádí, že bere zodpovědnost za své zaměstnance vážně a že pracuje na zlepšení systémů péče o ně tak, aby se mu v budoucnosti dařilo lépe rozpoznat rizika, jako jsou sdílené bankovní účty nebo nadměrné pracovní hodiny. Supermarkety, do kterých pekárna dodávala své produkty, po policejním zásahu přerušily s firmou spolupráci. 

V roce 2008 hledala španělská mikrobioložka Pilar Bosch téma pro svou disertační práci. Náhodou narazila na článek, který naznačoval, že by se některé druhy bakterií daly využívat při obnově umění – což je obor její matky, restaurátorky Pilar Roig.

Ta se v té době potýkala s problémy při restaurování fresek od Antonia Palomina v kostele Santos Juanes ve Valencii. Největší potíže měla s odstraňováním lepidla použitého během předchozích pokusů o obnovu maleb v 60. letech minulého století.

Jak uvádí agentura Reuters, spolupráce matky s dcerou byla úspěšná. Pilar Bosch si na projektu navíc udělala doktorát. Dnes, o více než deset let později, se obě věnují další rozsáhlé práci na obnově nástěnných maleb ve Valencii. Mikrobioložka trénuje bakterie tak, že jim dává jako potravu vzorky lepidla s obsahem zvířecího kolagenu. Bakterie pak produkují enzymy, které lepidlo rozkládají. Společně pak takto upravené bakterie aplikují ve směsi s alginátovým gelem na poškozené fresky. Po třech hodinách gel odstraní a fresky jsou bez lepidla.

Pilar Bosch použila bakterie také při restaurátorských projektech v italských městech Pisa a Monte Cassino a v Santiagu de Compostela v severním Španělsku. Podle webu Times of India nyní trénuje kolonie jiného druhu bakterií, které mají za úkol odstraňovat ze zdí graffiti namalované sprejem.