V Praze začal další pokus, jak oživit „Stalina“

„Kde máte něco podobného? Letná je obrovská a všechny cesty směřují sem, ten mramor kolem vás, ty terasy, schodiště a ten neuvěřitelný sokl! Vystoupáte nahoru a jste tam sami. To je strašně silné,“ říká u letenského metronomu Richard Biegel z Klubu Za starou Prahu, který je v Praze 7 od posledních voleb zastupitelem. „Podle mě to je nejlepší konceptuální umělecký výkon v Praze. Kdyby to nestálo tolik, i život původního autora.“

Autora 15 metrů vysokého sousoší, kterému dominoval Josif Stalin, odhaleného v roce 1955 a už o sedm let později odstřelovaného pomocí víc než dvou tisíc náloží, připomíná jedna z kapitol Gottlandu Mariusze Szczygiela. Na sochaře Otakara Ševce už čtyři roky před dokončením pomníku vláda sepsala dvanáctistránkový „Zápis výhrad“, tehdejší premiér Zápotocký o něm prý říkal, že se svého pomníku bojí. Sochař se zabil ještě před jeho odhalením. Na vědomost se dalo, že autorem gigantického sousoší je československý lid.

Na Szczygielovu knihu loni volně navázal stejnojmenný český film studentů FAMU. Jedna z filmových povídek rekapituluje porevoluční plány na úpravu Stalinova místa, kromě sochy Michaela Jacksona i projekt oceanária – velké podzemní prostory měla naplnit mořská voda se žraloky a chobotnicemi. Kaplického chobotnice měla stát jen kousek odtud, vedle ústí tunelu Blanka.

Vizionářské návrhy, jak prostranství nad Čechovým mostem upravit, se objevovaly už v 19. století, známý je plán z přelomu 19. a 20. století Letnou prorazit a vést skrze ni bulvár. „Až někdy půjde posluchač po Čechově mostě, nechť si všimne, že mu stoupá pod nohama, což není náhoda. Je to záměr, protože tam měla následovat triumfální brána, průraz Letnou měl být vyvrcholením dlouhé osy Pařížské, taky se počítalo s tím, že by se protáhla až na Václavák – že vznikne václavský bulvár a Praha se konečně stane Paříží…,“ říká Biegel. V 50. letech bylo v plánu z Letné vybudovat hlavní shromažďovací místo, které by sloužilo přehlídkám a manifestacím věrnosti. Hitler si Letné nevšímal, pro demonstrace velikosti třetí říše počítal s přestavbou prostoru na náměstí Republiky.

Momentálně se u Stalina leží na lehátkách, pije a občas tančí|foto: archiv baru Stalin

Podle Biegela nemá smysl pro místo navrhovat velké projekty ani dnes, místo žije díky skejťákům a těm, kdo sem chodí na procházky, což je ideální stav. „Letná vždycky balancovala mezi velkorysostí a provinčností, to místo nebylo nikdy zastavěné, protože bylo dělostřelecky zásadní. V 19. století byl pokus tady udělat sady, což skončilo zabráním maličkého kousíčku plochy kolem zámečku, ve 30. letech tu byla cvičiště, hřiště, dřevěné baráky, zahrádky, všechno možné. Napětí mezi tendencí řešit to místo jako celek a vnutit mu nějakou vizi s drobnými mikrokosmy, které se tu dají najít, si už dlouho udržuje.“

Dobrým způsobem, jak Letnou nenápadně oživovat, jsou podle historika architektury spíš drobné intervence na jednotlivých místech, například prostřednictvím pavilonů. Energie celé Letné může podle něho vycházet z několika míst, která nepřebíjí celek. „Letná je podobenstvím o tom, jak zacházet s městem. Nemusíme všechno využít hned, nemusí každá generace hned všechno vyřešit, všechno prostavět, všechno doříci, když v sobě nemá sílu. Já myslím, že my sílu řešit věci velkoryse a smysluplně prostě nemáme, takže je lepší počkat.“

Sousoší Stalin na Letné (foto Miroslav Vopata)|foto: Creative Commons Attribution 2.5 Generic

Momentálně se u Stalina leží na lehátkách, pije a občas tančí. Lidé z kontejnerového kulturního centra Containall tu chtěli otevřít bar a stage už před několika lety, předchozí vedení městské části ale bylo proti. Kontejner proto tehdy otevřeli u prázdného domu v Cihelné. Až letos se jim povedlo svůj původní záměr uskutečnit a otevřít tu prostor, který nešlo pojmenovat jinak než Stalin.

„Lidé hodně zmiňovali obrovský vnitřní prostory pod Stalinem,“ říká Lukáš Hanus z Anthropictures, spolku antropologů, který loni organizoval několik setkání místních nazvaných Plánuj Letnou. „Jedno z nejčastějších přání bylo zpřístupnit tohle místo. Lidi si ho pamatují, pamatují si Rádio Stalin, pro ně to tehdy dost znamenalo, mělo to neuvěřitelnou atmosféru, několik lidí říkalo, že nezažili v Praze lepší párty než tady. Ten prostor tam je obrovský, je tam pořád suť z odstřeleného památníku, takže tam jsou fragmenty těch starých skulptur...“

Kromě dutiny ve stráni se podle Hanuse Letenští nejvíc shodovali v tom, že oceňují liberálnost prostoru, který nemá předem definovatelnou náplň. Dostatek volného prostoru na Letné uváděli jako jeden z největších kladů své čtvrti.

Letná|foto: Lukáš Indruch

Hanus, který sám bydlí deset minut cesty od Stalina, varuje, že letenská volnost nemusí trvat dlouho. „Jakmile někdo přijde s tím, že tady postaví lunapark, tak tu prostě najednou bude.“ Svoje přesvědčení, že právě teď nastávají Stalinovu okolí potenciálně nebezpečné časy, dává do souvislosti s okolními plánovanými stavbami a projekty na Letné. „Blanka je rozvojový precedens, magnet pro každého, kdo tam bude chtít něco stavět, přivádí auta ve velkém množství. Místo opuštěných vil na Špejcharu má vyrůst office park, stavba obchodního centra místo atletického oválu u Sparty se už taky těžko zvrátí. Bůhvíjak dopadne arbitráž o OC Stromovka. Jestli se bavíme o nezastavitelnosti toho prostoru, tak tohle můžou být do budoucna pádné důvody, aby se to prolomilo a radikálně změnilo.“

Jestli budou mít na redesign Stalina vliv nové stavby a obchodní centra na Letné, se uvidí během příštích několika let. Jeho 25 let nezměněná podoba dnes se zbytkem Prahy, jejíž vzhled se mezitím průběžně proměňoval, lehce kontrastuje. Zatím ale pořád patří především skejťákům.