V předobrazu pralesa vidět hospodářský les. S Tomášem Vrškou o lesnickém umění usměrňovat růst
Školní lesní podnik ve Křtinách vede muž, který strávil dvacet let ve vědě. Se studenty a kolegy studoval růst a rozpad na Boubíně, Žofíně nebo v Podyjí. Poznatky o dynamice pralesních společenstev se rozhodl uplatnit v lesním hospodaření. Do Křtin se teď jezdí lesníci z celé republiky dívat na to, jak efektivně využívat tvořivých sil přírody k pěstování odolného lesa, ze kterého má člověk všestranný užitek a přitom zlepšuje přírodní rozmanitost.
Česko podle Ministerstva zemědělství pokrývá víc jak z jedné třetiny les. Je to nejvíc v moderní historii. V jaké jsou ale lesy kondici? „Máme tady pořád ještě dominantní smrk a jehličnaté dřeviny, což by nemuselo být tak strašné, kdyby v tom nebyl vysoký podíl velmi labilních monokultur. Každý asi zná důsledky kůrovcové kalamity. Do toho se nám opřela klimatická změna. V lesích jsme měli druhou až třetí generaci smrku, ten sám sobě zdegradoval půdní prostředí,“ vzpomíná Vrška na nedávný rozpad monokultur smrku. Opakování podobné události nás podle jeho slov čeká i na dalších místech republiky.
Hospodářské lesy se sklízí buď pasečným způsobem zhruba jednou za sto let, anebo výběrnými způsoby hospodaření. „Přírodě blízké umění lesnictví spočívá v hledání míry zásahu. Prales je nám inspirací v tom, jak v něm funguje dynamika. Podle předobrazu pralesa můžeme vytvářet druhové směsi pro hospodářský les. Jistou mírou zásahu třeba uvolníme nejnadějnější jedince z pohledu kmene, protože ten přináší užitek společnosti a živí lesníky. Chceme produkovat kvalitní dříví, protože je to obnovitelný a lokální zdroj, který váže uhlík. Do růstu dřeva chceme přizvat co nejvíce přírodních procesů. Když do lesa pustíme víc tvořivých sil přírody, tak nám sám ukáže, které stromy jsou na tom lépe a které hůř,“ vysvětluje ve své pracovně s výhledem na Masarykův les Vrška.
Ze spolupráce lesníka s přírodou plynou i další výhody, jako třeba nižší náklady na sadbu. Některé kmeny se pak nechají zetlít přímo v lese. Výsledný les má vyšší resilienci, protože prošel přirozeným výběrem – přeživší jedinci jsou odolnější. „Resilience je teď hlavním leso-politickým heslem. Stromy, které přežily, si to musely vybojovat,“ konstatuje Tomáš Vrška.
Pestřejší skladba i struktura lesa vede k větší biodiverzitě. „Když budeme mít funkční ekosystém, bude odolnější vůči vnějším změnám, bude lépe mitigovat klimatickou změnu, díky tomu budeme mít menší rozsah kalamitních událostí a budeme produkovat s použitím přírodě blízkých modelů kvalitní dříví. Stabilnější les a kontinuální odebírání přírůstu zajistíte tím, že budete mít přírodě bližší les. Jsou to spojené nádoby,“ uzavírá lesní hospodář, který se pro co nejlepší zásah inspiruje v přirozené dynamice pralesních porostů.
Je nějaký spor mezi lesníky a ochranáři? Co očekává od lesa současná společnost? Jak zlepšuje les lokální mikroklima a životní prostředí? Proč je lesnictví z podstaty konzervativní obor? Poslouchejte v Podhoubí.
Související
-
Tvořit odolný les spolu s přírodou. Plody mé práce sklidí vnoučata, říká hajná Monika Bejčková
Potenciál stejnověkých monokultur a pasečného hospodaření z našich lesů mizí spolu s klimatickou stabilitou. Nedávné období pěti let sucha skončilo kůrovcovou kalamitou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.