V roce 2015 juke dál pronikal do mainstreamu a ochočil si i jazz

Právě silná japonská scéna, která vznikala paralelně s děním v Chicagu, letos vygenerovala nejšířeji rozkročené nahrávky. Na jedné straně je tu třeba label Trekkie Trax, který s druhým dílem své kompilace nabízí výborný a hlavně zábavný mix klasického footworku stojícího na samplech, rytmických loopech a silné gradaci. Aby ale dostála své pověsti, produkuje japonská scéna i výrazně experimentálnější desky – za všechny stačí jmenovat album Couldwork, které na labelu Orange Milk Juice Records vydal Šokuhin Maturi aka Foodman. Jeho album, které je souborem starších tracků i zbrusu nových zvuků, kombinuje minimalistickou elektroniku, experimentální footwork i odkazy na brakovou estetiku vaporwave.

Předpovídalo se, že tvrdé jádro jukeu z kolektivu Teklife se do velkých experimentů pouštět nebude, a to se taky splnilo. Neznamená to ale, že by po zakladatelích žánru a jejich mladších pokračovatelích nezůstala za rok 2015 náruč výborných tracků. Dubby z EP DJe Spinna Off That Loud si klidně může odnést cenu za největší footworkovou hymnu roku, hostující Danny Brown navíc potvrdil, že juke bude atakovat mainstream čím dál tím výrazněji. Krok k většímu propojení s popem ostatně udělal Spinn i na singlu You Never Show Your Love, který pro zpěvačku Jessy Lanzu produkoval společně s Tasem. Nezklamal ani jeden z nejmladších členů Teklifu DJ Earl, jehož EP Live Love Teklife překvapilo fanoušky větším důrazem na melodické pasáže. Nekompromisní nálož pak vyslal kmotr jukeu RP Boo, jeho dlouhá deska Fingers, Bank Pads & Shoe Prints připomněla, že právě syrový zvuk stál na začátku popularity chicagského footworku v Evropě.

To, že footwork v Evropě nemá jenom zapálené fanoušky, ale už i aktivní producenty, dlouhodobě dokazuje polský kolektiv Polish Juke. Jednu z nejaktivnějších evropských poboček jukeu letos reprezentoval hlavně producent Rhythm Baboon, jehož EP Rhythmwerkz vnáší do často optimistického a roztančeného jukeu atmosféru potemnělých východoevropských měst spojenou s odkazy na dubstep nebo jungle. Svůj footworkový zářez má letos i Česko – do dění na scéně promluvil pražský label Genot Centre, který vydal kazetu chicagskému producentovi jménem MB03.

Nejvýraznější a zároveň nejodvážnější osobností jukeové scény zůstává Jlin, která na zmíněnou desku Dark Energy z počátku roku před několika dny navázala neméně silným EP Free Fall. To vyšlo pod dohledem labelu Hyperdub. Inspiraci footworkem nezapřel ani jeho šéf Kode9, který letos vydal sólový debut Nothing. Jlin kombinuje klasický footworkový rytmus s industriálními odkazy, existuje ale ještě jiný a podobně výrazný trend. Spojení jukeu s jazzem naznačila na EP This Is Tripletrain dvojice Tripletrain, do dokonalosti ale celé propojení dovedl až DJ Paypal. Dvaadvacetiletý anonymní producent, kterého jsme mohli v září vidět v pražském klubu Neone, připravil pro losangeleský label Brainfeeder (Flying Lotus, Thundercat, Lapalux) triumfální desku Sold Out – na ní Paypal vykračuje ze zavedených sonických stereotypů a s obrovským přehledem míchá acidovou jazzovou basu s tribálními rytmy, kreativním samplováním saxofonů i masivním použitím útržků zpěvu. Poslední a nejlepší skladba desky nese název Say Goodbye – právě DJ Paypal je ale jedním z mnoha důkazů toho, že s tanečním žánrem juke se ještě nějakou dobu loučit nebudeme.