V Ústí nad Labem se všichni schází v Mumii

Mozkem veškerého mumijního dění je Petr Kuneš. Dává dohromady hudební program, vybírá filmy, které se budou promítat v přilehlém kinosále a občas tady i pracuje za barem. Sám o sobě s nadsázkou říká, že je obyčejný kluk, který kromě práce za barem občas vyluxuje a uklidí nepořádek po předchozím večeru. „Občas napíšu kapelám a udělám jim tady koncert, sem tam vyberu pár filmů, občas tady nechám zahrát nějakýho DJe a víc bych si nefandil,“ směje se skromně Petr Kuneš, jeden z hlavních hybatelů ústecké scény.

Multimediální umělec Richard Loskot a architekt Tomáš Petermann se poznali během studia na Technické univerzitě v Liberci. Spojil je zájem o veřejný prostor a o možnosti, jak do něj zasahovat a měnit ho. Společnými silami se o takové zásahy snaží v Ústí nad Labem už několik let. Povedlo se jim už zprovoznit zvukovou galerii v jednom z ústeckých podchodů a v budoucnu chtějí otevřít laminátový plovoucí bar na Labi.

Eva Mráziková je ředitelkou největšího výstavního prostoru v Ústí, kterým je Galerie Emila Filly. Zároveň učí na Fakultě umění a designu a je členkou kreativního uskupení Ideamakers. Právě fungování spolku Ideamakers v praxi ukazuje, jak důležitým spojovacím bodem je klub Mumie. „Naše zatím poslední práce byl videoklip pro Houpací koně ke skladbě Desire City. Celé jsme to upekli tady v Mumii. Jednou večer jsme tady Houpací koně potkali, na baru jsme se dohodli, že jim natočíme klip a bylo to,“ vysvětluje Eva, jak Mumie přispívá k propojování hudební a výtvarné scény ve městě.

Houpací koně jsou kapela, která je s Ústím nad Labem úzce spjatá. Nejenže tady členové kapely žijí a tvoří, ale Ústí je i jedním ze zdrojů inspirace pro jejich texty. Jejich autorem je zpěvák a kytarista Jiří Imlauf. „Jeden z textů na nové desce, která vyjde 13.listopadu, čerpá nápady z filmu Blade Runner. Ostatně Ústí by tvořilo ideální kulisu k podobně apokalyptickému filmu. Písnička, o který mluvím, se jmenuje Deckard a její text se zaobírá hranicí mezi tím, co je lidský a co už ne. Ta hranice je podle mě totiž dneska už dost těžce rozpoznatelná,“ řekl nám v rozhovoru v Mumii Jirka.

Další skupinou, která vyrostla z ústeckého kulturního podhoubí, je Nauzea Orchestra. Dva z členů Nauzey pracují v místním Činoherním studiu, a proto je hudba kapely hodně propojená s divadlem. Ondřej Švandrlík se nám svěřil, že první skladby, které Nauzea na svých koncertech hrála, byly původně scénickou hudbou k představení Klub Rváčů. „Museli jsme rychle něco spíchnout, abychom mohli Petrovi Kunešovi něco zahrát na festivalu Střekovská mumie. Tak jsme pro základ songů použili to, co jsem složil pro Klub rváčů a bylo,“ objasňuje počátky hudební dráhy Nauzea Orchestra Ondřej.