V Užhorodě se bojí, že rekonstrukce nábřeží ohrozí šanci na zápis města do seznamu UNESCO

13. září 2018
Mapa Užhorodu za první republiky

V zakarpatském Užhorodě se od konce srpna protestuje proti plánu tamní radnice na necitlivou rekonstrukci nábřeží řeky Už, které je součástí někdejší vládní čtvrti Malé Galago.

Celá tato čtvrť má vysokou architektonickou hodnotu – tvoří ji totiž převážně modernistické budovy vystavěné v meziválečném období, kdy byla Podkarpatská Rus součástí Československa. Dohromady se tu nachází 27 významných staveb. Mezi jejich tvůrci najdeme jména jako Josef Gočár, Adolf Liebscher mladší, Jan Gillar, Jaroslav Fragner nebo Ľudovít Oelschläger. Centrum Užhorodu tak spíš než jiná ukrajinská města připomíná třeba Hradec Králové nebo pražské Dejvice.
Ve městě už několik let působí iniciativa Uzhhorod Modernism, která meziválečné památky popularizuje. Na jaře tohoto roku aktivisté dosáhli velkého úspěchu, když představitelé města i ukrajinské ministerstvo kultury podpořili úsilí o zapsání města – konkrétně prvorepublikové vládní čtvrti Malé Galago – na seznam světového dědictví UNESCO. Ukrajinské internetové Hromadske Radio uvedlo, že příprava nezbytných podkladů bude trvat zhruba dva roky.
Nyní ale město přišlo s projektem rekonstrukce, který historickou podobu nábřeží ohrožuje. Starou dlažbu z meziválečného období má vystřídat dlažba nová, doplněná masivními žulovými obrubníky. Podobný stavební zásah může být podle odpůrců osudný pro lipovou alej, která na nábřeží stojí od roku 1928. Nesouhlas budí i skutečnost, že práce provádí místní stavební společnost KBK, která ve městě dostává zakázky podezřele často a policie ji vyšetřuje kvůli údajnému tunelování městského rozpočtu. Pracovat se na nábřeží začalo 31. srpna, ale ukrajinská média píší, že zahájení rekonstrukce je nezákonné, neboť veřejnost se dosud nemohla seznámit se všemi potřebnými dokumenty. V neděli 2. září se konala demonstrace, na kterou přišlo kolem 500 účastníků, což je ve stotisícovém Užhorodu slušný výsledek. Nyní odpůrci rekonstrukce na nábřeží drží hlídky, znemožňují další práce a odstraňují ploty, které tam stavební firma umístila. V úterý 11. září se sešli na dalším mítinku.
Desítky ukrajinských osobností – spisovatelé, historici umění, bloggeři i hudebníci – podepsaly dopis, jímž žádají ukrajinského premiér Volodymyra Hrojsmana, aby „zasáhl do procesu ničení historických a kulturních památek Užhorodu a umožnil odložení projektu rekonstrukce nábřeží“. Mezi podepsanými najdeme i Lucii Řehoříkovou, ředitelku Českého centra v Kyjevě. Urbanistka a historička architektury Lina Dehťarova, jedna ze zakladatelek iniciativy Uzhhorod Modernism, k tomu říká: „My rekonstrukci podporujeme. Musí ale být kvalitní, odborná, ekologická a zákonná. Musí být navržena a uskutečněna s ohledem na památkově chráněné stavby a možný zápis města do seznamu UNESCO.“
Připomeňme, že Radio Wave už informovalo o dosud neúspěšném boji užhorodských aktivistů za zachování kina Užhorod, díla československého architekta maďarského původu Ľudovíta Oelschlägera.

Spustit audio
  • Vědci chtějí zastavit tání ledovců budováním stěn z kamení a písku na mořském dně

    21. září 2018
    Ledovec

    Stavění bariér na mořském dně by mohl být nový způsob, jak zastavit pohyb ledovců v oceánu, a tedy i jejich tání. Vědci připouštějí, že by šlo o mimořádně složitou operaci, ale že by mohla lidstvu poskytnout čas v době mimořádně rychlého úbytku ledových mas a zvyšování mořské hladiny. 

    „Mluvíme tu o jednoduchých bariérách, haldách písku a kamení na mořském dně,“ říká pro deník The Guardian vedoucí výzkumu, geolog Michael Wolowick. Bariéry podle něj mají zabránit ledovcům v klouzání na otevřené moře a zároveň zamezit proudění teplé vody pod ledovce. Wolowick pro The Guardian dále dodává, že pokud by k realizaci takovýchto „staveb“ došlo, šance na zabránění kolapsu ledové masy v západní Antarktidě by byla asi 30 procent. Pokud by se na dně zbudovala konstrukčně složitější zeď – což by ovšem v náročných podmínkách ledového oceánu šlo velmi těžko –, šance snížit přítok teplé vody o polovinu by stoupla na 70 procent. Tento nápad s kolegy testoval na počítačové simulaci s modelem konkrétního ledovce Thwaites v Antarktidě. Kdyby totiž roztála tato ledová masa, hladina moří by se následnými procesy mohla zvýšit o několik metrů. Problematice tání ledovců se vědci věnují stále intenzivněji. Podmořské bariéry by mohly budovat speciální ponorky, které nyní ledovce zkoumají. Wolowick, mimo jiné spoluautor zmíněné studie, publikované v odborném časopise Cryosphere Journal, ale upozorňuje, že takovéto řešení by nemělo odpoutávat pozornost od hlavního zdroje problému tání ledovců, tedy produkce skleníkových plynů, které způsobují oteplování atmosféry. 

  • V Británii po pěti letech rekonstrukce otevřeli největší viktoriánský skleník

    21. září 2018
    Interiér viktoriánského skleníku v Královské botanické zahradě Kew Gardens

    V britské Královské botanické zahradě Kew Gardens je několik ikonických viktoriánských skleníků. Nejslavnější je tzv. Palmový skleník, který je podle odborníků vůbec nejstarší dochovanou viktoriánskou stavbou ze skla a železa.

    Temperovaný skleník, nedávno otevřený po pěti letech rekonstrukce, je zase největší v Británii. Temperovaný skleník královských zahrad v Kew se nachází v oblasti jihozápadního Londýna a je tak velký, že by se do něj vešla tři obří letadla Jumbo, a jeho pět let trvající rekonstrukce stála prý v přepočtu 1,2 miliardy korun. Uvádí to server Deník.cz. Navrhl ho věhlasný viktoriánský architekt Decimus Burton a dokončen byl v roce 1899. V roce 2003 byly zahrady přidány do seznamu památek UNESCO. Renovace byla podle magazínu Inhabitat zadaná firmě Donald Insall Associates, aby stavbu citlivě obnovila a zároveň skleník technologicky zmodernizovala pro pěstování vzácných rostlin. Ve skleníku jich je na 1 500 druhů, v celkovém počtu přes 10 000, rozdělených do sekcí podle svého zeměpisného původu: africké, australské, americké, himálajské a asijské. Jsou zde umístěné i exempláře na pokraji vyhynutí, jako je například jihoafrický píchoš Woodův (Encephalartos woodii), což je druh cykasu s kožovitými zelenými listy, který ve volné přírodě už vymřel. Patří zároveň k těm nejdražším, které lze na trhu koupit, pokud ho tedy vůbec lze získat. Zahrady v Kew jsou nejen populární turistickou atrakcí, ale také vedoucím centrem botanického výzkumu a tréninkovým centrem pro profesionální zahradníky.

  • Přečtěte si o čarodějnících, mořských pannách a revenantech. Archiv irských legend je teď online

    21. září 2018
    Irská legenda

    „V dávných dobách tu stávala ves Cillstivian. (…) Jednoho dne ji kvůli kouzlu smetl oceán. Po čase zde lidé začali stavět dnešní vesnici Lahinch. Legenda říká, že klíč, který dokáže kouzlo zlomit, je ztracen kdesi na Liscannor Road a najde ho malý chlapec bez nohou či bez rukou. Tehdy Lahinch pohltí voda.“

    Vyprávění o podmořské vísce je jeden z desetitisíců příběhů, které sesbíraly irské děti v letech 1937–1939. Sbírku zvanou Schools’ Manuscripts Collection nyní digitalizují a přepisují dobrovolníci z organizace National Folklore Collection a je možné si ji prohlédnout online. Do obří akce bylo ve 30. letech zapojeno asi 100 000 dětí, které měly za úkol vyhledat nejstarší osoby ve svém okolí a vyptat se jich na staré příběhy, zvyky a obyčeje. Celý soubor čítá přes 700 000 stran, což z něj činí jeden z nejzajímavějších a nejcelistvějších materiálů o lidové kultuře vůbec, píši Irish Times. Příběhy vyprávějí nejen o nadpřirozených bytostech, ale věnují se i náboženským praktikám, tradičním řemeslům, pokrmům nebo etnobotanice, přičemž mnoho z těchto informací nebylo zaznamenáno nikde jinde. Sbírka je zajímavá i pro farmaceutické firmy, které z ní čerpají informace o tradičním využívání rostlin při léčení nejrůznějších chorob. V digitálním archivu můžete vyhledávat podle témat, míst i jmen. Zatím je zpracováno asi 100 000 stran a do přepisování se může pustit kdokoliv odkudkoliv, stačí si najít příběh a začít.

    Podívejte se také na Baba Jaga v hmoždíři i kajak ze psí lebky. Poslechněte si čtyři pohádky Radia Wave.

  • Když se o záměru vytvořit přírodní rezervaci ví dlouho dopředu, průmysl často stihne přírodu zničit

    20. září 2018
    Phoenixské ostrovy a jejich fauna

    Zřizování přírodních rezervací musí probíhat rychle. Jinak lidé stihnou přírodu zničit.

    K těmto závěrům došel vědecký tým z Kalifornské univerzity, který zkoumal, jak se lidé chovají v oblastech, o nichž se ví, že budou v brzké době vyhlášeny za chráněná území. Jako příklad uvádí mořskou rezervaci vyhlášenou uprostřed Tichého oceánu Republikou Kiribati. Ve chvíli, kdy se vědělo, že okolí Phoenixských ostrovů bude na začátku roku 2015 prohlášeno za chráněné území, kde bude pod ochranou zóna při hladině i na mořském dně a kde bude zcela zakázán komerční rybolov, tak do oblasti, která je pětkrát větší než Česká republika, houfně zamířily komerční rybářské lodě. Ve velmi krátké době dokázaly z vody vylovit takové množství ryb, jako by tu lovily rok a půl nepřetržitě a bez jakýchkoliv omezení. Důsledkem je, že v rezervaci nyní nebují bohatý podmořský život, ale naopak jí čekají dlouhá léta pomalé rekonvalescence. Plundrování přírody se ale netýká jen moří. Vědci připomínají situaci z roku 1973, kdy byl ve Spojených státech vyhlášen zákon na ochranu ohrožených druhů. Těsně před jeho přijetím došlo v Severní Karolíně k masovému kácení stromů. Majitelé pozemků se totiž raději v předstihu zbavili stromů, než aby si nechali svá vlastnická práva omezit zákonem na ochranu přírody. Výzkumníci tedy doporučují, aby se proces vyhlašování přírodních rezervací výrazně zkrátil, protože jinak lidé stihnou na přírodě napáchat těžko odstranitelné škody.

  • Řetězec nabízí parfém, který páchne jako zkažené mléko. Chce tak bojovat s plýtváním potravin

    20. září 2018
    Řetězec nabízí parfém, který páchne jako zkažené mléko

    Švédská společnost Coop začala nabízet vůni Old Milk, která páchne jako zkažené mléko. Chce tak zákazníky při vyhazování jídla naučit spoléhat se více na své smysly než na datum spotřeby.

    Studie švédské agentury pro ochranu životního prostředí prokázala, že 30 procent potravinového odpadu ve Švédsku tvoří ty, které jsou stále ještě jedlé. K boji proti tomuto plýtvání se proto rozhodl švédský potravinový řetězec Coop a vyvinul sprej, který páchne jako zkažené mléko. Chce prý zákazníkům pomoct „pochopit rozdíl mezi pitným a zkaženým mlékem“. Doufá, že tak lidi přiměje k tomu, aby jídlo očichali a ochutnali předtím, než ho vyhodí. Řetězec chce Švédy naučit, aby nespoléhali pouze na datum spotřeby uvedené na obalu. Není to poprvé, co se Coop angažuje v boji proti plýtvání potravin. V minulých letech společnost spolupracovala například s organizacemi, které jídlo s prošlou záruční lhůtou poskytují neziskovým organizacím. Spolupracuje také se známým kuchařem Paulem Svenssonem na vytváření receptů využívajících zbytky. Coop získal za svůj přínos v oblasti udržitelného rozvoje ve Švédsku řadu ocenění. Tento rok se například stal nejzelenější společností v zemi. Vzorky parfému nabízí zdarma na své webové stránce.

  • „Araba jsem nikdy neviděl.“ Izraelci navštěvují ve virtuální realitě domov Palestinců

    20. září 2018
    Izraelci navštěvují ve virtuální realitě domov Palestinců

    Umělecká výstava v Jeruzalémě dává návštěvníkům možnost navštívit domov palestinské a židovské rodiny za pomocí brýlí pro virtuální realitu.

    Instalace ukazuje, jak vedle sebe žijí sousedé, kteří se nikdy nepotkali. Projekt umělce Daniela Landau nese název Návštěvníci a jde o místnost rozdělenou na dvě poloviny. Jedna strana je vyzdobena jako domov židovské rodiny, druhá představuje dům palestinský. Pomocí brýlí pro virtuální realitu si mohou návštěvníci domovy obou rodin prohlédnout a zároveň si poslechnout jejich příběhy. Izraelci a Palestinci nebyli nikdy více fyzicky odloučeni, než jsou dnes. Izrael od palestinských území odděluje betonová zeď a stát zakazuje svým občanům tato místa navštěvovat. Dokonce i ve městech, kde obě komunity žijí pospolu, dochází jen vzácně k navazování vztahů mezi sousedy. Dvě rodiny, které Landau pro svůj projekt přesvědčil, žijí jen desítky metrů od sebe, nikdy se ale nesetkaly. Jsou totiž odříznuti zdí, která rozděluje západní břeh Jordánu. Expozici navštívilo za uplynulý měsíc více než 200 000 lidí, řekl pro web Guardian Landau, který do muzea často chodí, aby si vyslechl odezvu návštěvníků. „První reakcí, kterou slýchám, je: ,Nikdy jsem nebyl v domě Arabů. Nikdy jsem Araby nepotkal. Jsem překvapen, když vidím, jak je pro ně rodina důležitá.‘“ Jeho přáním prý je, aby se ve vzájemných vztazích objevilo více empatie a vzájemný respekt. A to nejen mezi Židy a Palestinci, ale také mezi aškenázskými Židy, kteří do Izraele emigrovali z Evropy, a Mizrachim, pocházejícími z arabských zemí. „Je to dobrý způsob, jak vyzvat ostatní, aby uvěřili míru,“ řekl o výstavě pětapadesátiletý Palestinec Raji Sebteen, jehož domov si návštěvníci mohou na výstavě prohlédnout.

  • Národní park ve Washingtonu bojuje s agresivními kamzíky, kteří si oblíbili lidský pot a moč

    20. září 2018
    Kamzík bělák

    Návštěvníkům Olympijského národního parku ve státě Washington asi 160 kilometrů od Seattlu se v posledních dnech naskytl neobvyklý pohled. Nad jejich hlavami se vznášeli kamzíci běláci, které helikoptéry odvážely za hranice parku.

    Píše o tom deník Telegraph. Přemnožená zvířata si oblíbila chuť soli z lidského potu a moči a napadala turisty užívající si krásy zdejší přírody. Nejtragičtější případ se odehrál v roce 2010, kdy skoro 170kilový samec smrtelně zranil třiašedesátiletého muže. Kamzíci také poškozují zdejší vegetaci a půdu. Vedení parku se tak rozhodlo zvířata přemístit do národního parku Severní Kaskády, který je jejich přirozeným prostředím. Do oblasti dnešního Olympijského národního parku se totiž kamzíci dostali teprve asi před 100 lety a dnes jich zde žije více než 700. Pracovníci parku odchytávají kamzíky pomocí uspávacích šipek a sítí, poté jim zavážou oči a zavěsí je na vrtulníky. Do konce září by takto chtěli přesunout aspoň 100 zvířat, celkem by se mělo do Severních Kaskád přestěhovat zhruba 375 kusů. Uvažuje se také o odstřelu několika dalších stovek kamzíků, proti tomu ale protestují ochránci zvířat, kteří takové řešení považují za nehumánní. Vedení parku také požádalo turisty, aby nemočili podél cest a nedělali z nich „jedno dlouhé slané lízátko“, které zvířata láká.

    Podívejte se taky na V New Jersey uniklo z jatek na 75 koz a ovcí. Chtěl jim pomoct kozí Spartakus, který utekl už vloni.

  • Bert a Ernie byli inspirování homosexuálním vztahem scenáristy Sezame, otevři se

    19. září 2018
    Bert a Ernie ze seriálu Sezame, otevři se

    Scenárista pořadu pro děti Sezame, otevři se Mark Saltzman řekl v rozhovoru pro web Queerty, že se u postav Ernieho a Berta tu a tam inspiroval svým vlastním celoživotním vztahem s partnerem Arnoldem Glassmanem. Připustil, že někdy o postavách přemýšlel jako o homosexuálním páru.

    Saltzman, který za svou práci na dětském pořadu získal sedm cen Emmy, řekl, že v době, kdy začal pracovat na Sezame, otevři se byl už ve vztahu s Glassmanem a „nevěděl, jak jinak napsat“ postavy Berta a Ernieho než jako „zamilovaný pár“. Řekl také, že dynamika vztahu mezi dvěma loutkami a jejich charakteristiky často připomínaly jeho vlastní partnerství. Sebe přirovnává k rozpustilému Erniemu, jeho partner se pak prý podobal pořádkumilovnému Bertovi. V reakci na rozhovor se objevila řada článků, podle kterých Saltzman potvrdil spekulace, že loutky Ernieho a Berta jsou homosexuální orientace. K těmto tvrzením se proto později vyjádřil i oficiální twitterový účet Sezame, otevři se, aby dezinterpretaci vyvrátil. „Jak jsme vždy říkali, Bert a Ernie jsou nejlepší přátelé. Byli vytvořeni, aby předškolní děti naučili, že lidé mohou být dobrými přáteli i s těmi, kteří jsou velmi odlišní. Přestože jsou identifikováni jako mužské postavy a mají mnoho lidských vlastností, jsou to loutky a nemají žádnou sexuální orientaci.“

  • Freaks v Hollywoodu. Jak se dotýká natáčení zohyzděných herců, vám ukáže film Chained for Life

    19. září 2018
    Z filmu Chained for Life

    Filmová hvězda Mabel se rozhodne vzít roli v artovém hororu, ve kterém s ní účinkuje muž s výraznými deformacemi obličeje. Vyšel první trailer na film, který přinese zneklidnění nejen své hlavní postavě.

    „Jako filmař s obličejovou vadou jsem se nikdy nesetkal na plátně se zkušeností podobnou té mojí… Chained for Life je mou odpovědí na to, jak jsou zohyzdění lidé zobrazováni ve filmu prakticky v celé jeho historii (např. ve Freaks, Sloním muži, (Ne)obyčejném klukovi),“ tvrdí režisér snímku Aaron Schimberg. „Zároveň ale film klade i otázku, zda všechny tady ty filmové portréty nepůsobí opačně, totiž že na nás takto lidé pak nahlížejí i ve skutečnosti.“ Role „od přírody jemného“ Rosenthala se zhostil Adam Pearson, který se objevil v indie sci-fi Under the Skin a i v osobním životě usiluje o to, prosadit se v audiovizuálním průmyslu. Jedním z jeho cílů je právě prolomit tabu týkající se vystupování lidí s různými projevy tělesných deformací na veřejnosti mimo pole kuriozit. Snad k tomu v dobrém přispěje i Schimbergův film, který sám režisér označuje za komedii či satiru. Recenzent serveru IndiWire Eric Kohn hovoří o tom, že snímek Chained for Life se vyznačuje „výjimečnou nejednoznačností mnoha scén, která otevírá otázky pídící se po skutečné povaze filmové tvorby jako takové a po tom, zda od některé úrovně tělesná exhibice nedosahuje už spíš exploativního extrému“.