Hra o Cínovec: Vytěžíme lithium a zachráníme planetu. Anebo ne?

„Jeden projekt těžby lithia je povrchový přímo v obci Cínovec. Druhý projekt je hlubinná těžba plánovaná v lokalitě Sedmihůrky na cestě mezi městem Dubí a Cínovcem. Ložisko je přímo pod osadou Cínovec a německým Zinnwladem,“ popisuje záměry těžařů Kamila Vítek Derynková, předsedkyně spolku Cinvald, který sedm let bojuje proti těžbě lithia v krušnohorské hraniční osadě.

Podle slov předsedkyně tvrdí těžební společnosti, že k vystěhování v případě těžby nedojde. Otázka ale je, nakolik by bylo po počátku těžby únosné v oblasti bydlet. „Hornická činnost může vést k praskání zdí, k seismickým projevům, k propadání povrchu. Jedním z nejvýznamnějších dopadů těžby by byla ztráta vody v krajině a poškození vodních zdrojů. Obáváme se zvýšení nákladní dopravy a prašnosti. Nemáme v ruce žádnou studii, která by potvrdila, že takový prach by nebyl toxický. Může být ale ohrožen i turismus, což by ovlivnilo naši ekonomickou situaci,“ přidává výčet obav místních Vítek Derynková.

Čtěte také

Kdo maže jedy? Věčné chemikálie v lyžařských voscích, horských říčkách i krevním řečišti

Jestli se bude nebo nebude těžit, zatím nikdo neví. Rozhodující slovo budou mít jako obvykle čísla. V tomhle případě to závisí na ceně lithia na burze a úsudku těžařů ze společnosti Geomet, jestli se jim projekt skutečně vyplatí. Zatím Evropská rada vyzvala společnosti k označení některých projektů za strategické. Pokud by projekt na Cínovci spadal do rámce daného nařízením, mohly by se obcházet některé povolovací procesy a urychlilo by se přistoupení k těžbě. Členstvo spolku Cinvald samozřejmě zajímá, jestli je to případ Cínovce, nebo ne, ale neví to údajně ani Ministerstvo průmyslu a obchodu.

„Srbská politoložka Nina Djukanović říká, že očekávanou poptávku po lithiu, kobaltu, mědi a dalších surovinách potřebných do elektromobilů a energetické transformace nebude možné naplnit. Na planetě zkrátka nemáme dostatek materiálu,“ cituje srbskou teoretičku Anna Remešová, jedna z kurátorek výstavy Symptomy budoucnosti v ústecké Galerii Hraničář.

„Snažíme se ukázat kontinuitu těžby – od hnědého uhlí v 19. století přes cín v 17. století. Zkrátka představa, že je tu pro nás všechno k dispozici a my to můžeme využít, přetrvává už několik set let a my na planetě v současnosti zažíváme důsledky tohoto přístupu,“ uvádí kurátorka a teoretička umění a doplňuje: „Snažíme se narušit představu, že tohle je nějaké jednoduché řešení. Vytěžíme lithium, znovu narušíme krajinu, všechna auta budou elektroauta a budeme žít spokojeně dál.“

Čtěte také

Jedy kolem nás a v nás. Potřebujeme revoluci myšlení o toxických látkách

Zároveň ale přiznává, že k energetické transformaci nějaké lithium a další kritické prvky potřebujeme. „Otázka je, jestli je k tomu potřeba těžit – kde nebo za jakých podmínek. Musíme se věnovat i otázce oběhovosti a recyklace surovin. V Česku se ale bavíme jen o těžbě. Vidíme premiéra Fialu, jak jede do Dubí a do Újezdečku a tam si podává ruku s ČEZem, jakože se bude těžit. Ale toho lithia už spoustu v oběhu je,“ upozorňuje Remešová.

Kromě jiného zůstává otázka ekonomické návratnosti těžby osadě Cínovec, městu Dubí nebo Ústeckému kraji obecně. Projekt na německé části Zinnwald Lithium je podle slov Vítek Derynkové napojený z velké části na Čínu. Na české straně vlastní 51 % firmy Geomet ČEZ, zbylých 49 % pak australská firma European Metals Holding.

Co přináší umělecký výzkum do debaty jako je ta o těžbě lithia na Cínovci? Co by znamenala těžba pro přírodu Krušných hor? Poslechněte si celé Podhoubí.