Jedy kolem nás a v nás. Potřebujeme revoluci myšlení o toxických látkách
Toxické látky jsou něco jako negativní externalitou moderní vědecko-technické společnosti. Na jednu stranu nám farmaceutický průmysl a agrochemie život prodlužují, na druhou jsme vystaveni nebezpečným látkám, které snižují plodnost nebo narušují zdravý vývoj člověka. Přestože jsou dříve hojně využívané látky, jako DDT nebo aldrin, zakázány Stockholmskou konvencí, stále jich desítky až stovky tisíc druhů kolují v životním prostředí a v tělech organismů.
Nebezpečné a toxické látky se dají rozdělit do tří skupin. Karcinogenní a mutagenní látky, které jsou plošně zakázány. Endokrinní disruptory, které ovlivňují hormonální systém a zdravý vývoj jedince od prenatálního stádia do dospělosti. A persistentní a bioakumulativní látky. To jsou látky, které se v přírodě v podstatě nerozkládají. Jde zejména o organické sloučeniny chloru, fluoru, bromu a dalších halogenů, které mají sice geniální vlastnosti, ale nemyslelo se na to, co se stane, až skončí v životním prostředí.
„DDT bylo zakázáno Stockholmskou úmluvou spolu s tzv. ‚dirty dozen‘, to je špinavý tucet perzistentních organických látek. Zbytky těchto látek nacházíme dodnes v mořích, ve velkých savcích, v tuku velryb. Vyšší zatížení těmito látkami bylo pozorováno u národů žijících kolem pólů nebo u těch, které jsou závislé na potravě z moře,“ vysvětluje kumulativní princip těchto toxických látek Karolína Brabcová, která se v Arnice věnuje kampaním za zákaz toxických látek ve spotřebním zboží.
Evropská unie je v regulaci toxických látek sice nejprogresivnější, i tak ale jde o zdlouhavý proces. Látky ve vodách nebo v odpadu jsou navíc globální komoditou a těžko se nad nimi dá držet kontrolu pouze lokálními směrnicemi. „Veškeré legislativní procesy regulují látku po látce, maximálně malou skupinu příbuzných látek. Dokazování rizik je na státních orgánech a institucích. Je to pomalý a nedokonalý proces, protože těch látek jsou na trhu stovky tisíc. Je potřeba udělat revoluci, změnit myšlení v tom, jak se ty látky používají,“ říká Karolína Brabcová.
„Každá žena denně používá deset až patnáct druhů kosmetiky a i tam nacházíme endokrinní disruptory. V kuchyni máme teflonové nádobí, při odření se dostává teflon do jídla. To jsou vysoce perzistentní látky, které můžou přispět ke snížení plodnosti, mohou zhoršit vývoj pohlavních orgánů u dětí. V obývácích najdeme starší elektroniku, která v sobě měla spoustu těžkých kovů, zpomalovače hoření, ftaláty a tak dále,“ popisuje rizikové produkty v našich domácnostech Brabcová, která se v Arnice mimo jiné věnuje kampani Česko bez jedu. Na tomto webu si můžete i nechat vypočítat, jak přibližně jste vystaveni endokrinním disruptorům.
Pomohla by s utlumením cirkulace plastového odpadu a toxických látek s ním spojených vyšší koncentrace spaloven? A kam mizí vzniklý toxický popílek? Poslechněte si celé Podhoubí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.