Dejte ženám pokoj, vzkazuje Alba de Céspedes v Zakázaném deníku

Maminka, hospodyně a úřednice Valeria si do deníku začne zapisovat každodenní strasti a starosti, ale také to, čeho si všímá na svém manželovi nebo na svých už skoro dospělých dětech. „Postupně začíná odhalovat, co všechno ji v životě trápí, jak osamělá se cítí a jak postupně ztratila sebe samu,“ vysvětluje v podcastu Honza.

Valeria nemá vlastní pokoj, kde by mohla psát, a nemá ani kam ukrýt svůj deník. Po práci jí doma začíná tzv. druhá směna a žena si tak na psaní hledá čas třeba v noci, když už všichni spí. Vedle svých niterních pocitů detailně rozebírá třeba vztah se svou konzervativní matkou, dlouholeté manželství nebo generační střet s pokrokovou dcerou.

Alba de Céspedes Zakázaný deník nejprve vydávala postupně od prosince 1950 do června 1951 v týdeníku La Settimana Incom illustrata, knižně vyšel až o rok později. „Je to tedy opravdu reálné svědectví poválečné Itálie,“ dodává Eva s tím, že autorka tu pracuje s tématy, která pak v 60. letech otevřely příslušnice feministického hnutí.

Ke které postavě ze seriálu Gilmorova děvčata by Eva protagonistku románu Valerii přirovnala? Mají matky stejně upřímný vztah ke svým synům, jako mají ke svým dcerám? Pusťte si Lit s Evou a Honzou o knížce Zakázaný deník a dozvíte se!