Ekologie prochází žaludkem. Výběr nejinspirativnějších rozhovorů v Podhoubí za rok 2024
Co takhle nebilancovat? Co si prostě projít archiv a vypíchnout to nejzajímavější z uplynulého roku? Podhoubí vyrazilo pětkrát mezi lidi, třeba na Besedu u Bigbítu nebo na festival AFO v Olomouci. A taky vyprodukovalo virální video se Zuzanou Navrátilovou, která ve třiadvaceti letech převzala řemeslo po svém zesnulém tatínkovi a přibližuje dříví v lese těžkou technikou i koněm.
Siločáry mezi krajinou a člověkem se v roce 2024 nakonec ale propojily v kuchyni. Hned dva nejzajímavější rozhovory uplynulého roku jsou totiž s britským kuchařem a inovátorem Douglasem McMasterem a portugalským vinařem Tiagem Cartageno.
Čtěte také
„Nepochopení kolem emisí oxidu uhličitého je fascinující. Uhlík nemá být démonickým prvkem v životním prostředí, je základním stavebním kamenem v přírodě. Oxid uhličitý je přece palivem pro celou planetu. Vypustili jsme do životního prostředí obrovské množství oxidu uhličitého, to způsobuje globální oteplení. Máme ale zároveň příležitost ozelenit planetu způsobem, jaký nikdy před tím nezažila. Kdybychom měli zdravou půdu a ekosystémy, které by tento oxid uhličitý absorbovaly, byl by to doslova výbuch života,“ přemýšlí Douglas McMaster a připomíná tím základní biochemický princip fotosyntézy.
Podobně uvažoval i slovenský politik Rudolf Huliak, poslanec za Slovenskou národní stranu, který ve slavném videu vyfukoval cigaretový dým do skleněného terária s rostlinou. Chtěl tím dokázat, že CO2 je životadárný plyn.
Myšlenka je podobná a má racionální základ. Důležitý je ovšem kontext. Zatímco Huliak změnu klimatu popírá a bojuje proti snižování skleníkových plynů v atmosféře, Douglas McMaster se pokouší přijít s utopickou vizí, jak zachránit lidi a biosféru před klimatickou katastrofou. Zásadní rozdíl hledejme v krajině. Půda v závislosti na zemědělském režimu buď oxid uhličitý pohlcuje, nebo naopak další uvolňuje.
Čtěte také
Tím se dostáváme k portugalskému vinaři z údolí řeky Douro Tiago Cartageno. Na pozemcích vinařství Quinta Vila Rachel pěstuje vinnou révu tím nejdivočejším možným způsobem. „Snažíme se pracovat v duchu regenerativního zemědělství. Ekologické zemědělství často naráží na to, že zachovává monokulturní systém. Příroda takhle nefunguje. Přirozený les je rozmanitý. My se to snažíme v polykulturním systému napodobit. Necháváme spontánní vegetaci vytvářet ideální konkurenci vinné révě,“ popisuje Tiago Cartageno.
Zemědělci jsou podle Douglase McMastera nejpřehlíženější část populace. Přitom mají ve svých rukách zdraví půdy, adaptaci krajiny na změnu klimatu, zádrž vody, sekvestraci oxidu uhličitého do půdy a v poslední řadě i zdraví našeho střevního mikrobiomu, a tak třeba i psychické rozpoložení jednotlivců. Spojnice mezi prací v krajině a tělesnou a duševní pohodou člověka je tak asi největším objevem Podhoubí v roce 2024.
Jak funguje mycelium? Proč Zuzana Navrátilová ve svých třiadvaceti letech přibližuje dříví v lese? V čem jsou škodlivé monokultury a jak ozelenit planetu? Poslechněte si to nejlepší z Podhoubí za uplynulý rok.
Související
-
Po tátově smrti převzala jeho řemeslo. 23letá Zuzana dokazuje, že práce v lese je pro holky
Zuzana používá i lesní kolový traktor a vyvážecí soupravu. Tu, pod kterou tragicky skončil její tatínek, když jí bylo 18, prodala a koupila jinou.
-
Seno je voňavá ropa. Dekadentní květy kosatců v živém Podhoubí na Besedě u Bigbítu
Podhoubí se zvukovou krajinou Pavla Jana sledovalo vztah mezi ženským pohlavním orgánem a květem kosatce i fyzické aspekty akcí při blokádách fosilní infrastruktury.
-
Zemědělství má mít lidské měřítko. Karol Lesný sbírá divoké rostliny pro nejlepší české kuchaře
Na dohled od Novohradských hor roste šalvěj, oregano, levandule, libeček, ale i brambory nebo fenykl. Karol Lesný tu se svou rodinou provozuje farmu v ekologickém režimu.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.