Naturální vína jsou tu osm tisíc let. Tiago Cartageno přibližuje vinice obrazu divokého lesa
Po proudu Doura se stovky let plaví lodě s nákladem vína, aby se ve sklepích města Porto proměnilo v portské víno. Douro Valley je prestižní turistická značka na seznamu světového dědictví UNESCO. Kopcovité údolí řeky je osázené nekonečnými terasami vinohradů. Vinařství Quinta Vila Rachel s dvousetletou tradicí tu provozuje Tiago Cartageno. Oproti zbytku regionu se vymkl zajetým pořádkům a produkuje naturální vína, jak sám říká, tak divoce, jak jen to je možné.
Tiago mě uvítal v domě spojeném s malým vinařstvím, které se jmenuje po jeho prababičce Rachel. Jak se ukázalo, Tiagovi předci jsou důležitou položkou v portugalských dějinách umění. Jeden z jeho předků a spoluzakladatel vinařství Antonio Teixeira Lopes má být jedním z nejvýznamnějších portugalských sochařů vůbec. Prohlídku hospodářství jsme odstartovali v síni venkovského stavení, která je jakýmsi muzeem rodu.
Jsme v údolí řeky Douro. Je to velice prestižní vinařská oblast. Do světa odsud putuje portské víno. Jak neobvyklý je v tomto kontextu tvůj přístup? Máš tu další kolegy a kolegyně, kteří by se pustili do produkce vína v regenerativním duchu jako ty?
Jsou tady, ale je jich velmi málo. Údolí řeky Douro je spojeno s obrovskou lobby výrobců portského vína. Z portského se stává průmyslový výrobek, jako je třeba Coca-Cola. Je to turistická past. Když si na letišti koupíš portské víno za 10 euro, právě ses chytil do pasti. Údolí Douro je podle mě rozbité. Je to smutné. Lidé tu sklízí hrozny pro velké výrobce. Počítá se objem, ne kvalita. Údolí řeky je obsypané terasami. Když prší, hned se rozjede eroze. Většina vinařů v údolí používá herbicidy, tak to jde všechno rovnou do řeky.
V údolí Doura je půda, které říkáme xisto (šištu), česky břidlice. To je sedimentární hornina tvořená vrstvami. Aby réva v tomhle prostředí přežila, musí posílat kořeny mezi vrstvy břidlice pořádně hluboko. Hledá tam vodu a živiny, není to žádná sranda. Réva je v neustálém stresu a je vědecky prokázáno, že právě v tomto stresu vznikají nejlepší fenolové sloučeniny, které tvoří skvělá vína. Já myslím, že je to trochu jako s lidmi. Když zůstaneme celý den na gauči a nebudeme nic dělat, budeme líní a asi ne moc dobří lidé.
Jak se stalo tobě, že se ti proměnil mindset? Jestliže jsou tvoje pozemky i s farmou staré více než 200 let, znamená to, že i tady musela být stejná tradice jako v jiných částech údolí Douro.
Odjakživa vyrábíme přírodní vína. Přírodní vína vyráběl už můj otec, totéž můj dědeček a tak dál. Naturální vína jsou v současné době trendem, ale my jako lidé je vyrábíme už asi 8 000 let. To není žádná novinka. Konvenční vína jsou novinkou. Ale zhruba od 60. let se ve většině oblastí v Evropě začaly používat herbicidy a pesticidy. Moje rodina to taky dělala. Když jsem to před dvanácti lety přebíral, už jsem se zajímal o kvalitní potraviny, jedl jsem zdravě.
Vzpomínám si, jak jsem si koupil ostružiny v supermarketu. Byly obrovské a neměly žádnou chuť. A tak jsem to porovnával s těmi divokými, které rostly poblíž vinic. Tady jsou docela malé, ale jsou tak úžasné! Došlo mi, že je tu něco špatně. A tak jsem se rozhodl. Dobře, pokud to mám dělat, musím hospodařit nejdivočeji, jak je to jen možné. A to je velmi důležité: jak je to jen možné, protože někdy opravdu musíme zasáhnout. Vinná réva takhle ve volné přírodě neroste. Nepne se po drátech, nemá sloupky. Potřebuje stromy, po kterých šplhá za slunečním světlem. A protože to vím, snažím se mít své vinice co nejblíž tomuhle obrazu.
Asi nejdůležitější věc, kterou dělám, je technika, kterou jsem se naučil při návštěvě Brazílie. V Brazílii mají agrolesnický systém, kterému se říká syntropické zemědělství. Je to prostá myšlenka. Vysadí řádek jahod, vedle řádek kapusty a k tomu třetí řádek eukalyptu. Hlavní plodinou jsou jahody a kapusta, eukalyptus prostě jen roste. O produkci eukalyptu jim nejde, ale neustále ho prořezávají a získanou biomasou mulčují půdu pro ostatní plodiny. Podle mě je to geniálně jednoduchý cyklus živin a hnojení.
My tu máme rozmanité dřeviny, jako je korkový dub, olivovníky, mandloně, keře, spoustu plevele a všechen uhlík z téhle biomasy vracíme do půdy. To přitahuje mikroby, ty požírají biomasu a následně vylučují nutrienty pro vinnou révu. Réva to miluje, vstřebá všechny ty látky vytvořené mikrobiálním životem, a tak můžeme mluvit o regenerativním zemědělství. Akumulujeme energii ze slunce do půdy. Moji sousedé akumulují pouze herbicidy a pesticidy, nic jiného. Používají vinice jako zlaté doly – těží, těží, těží, a když zlatý důl vytěží, musí se přesunout jinam. Takhle funguje průmyslové zemědělství. Tady se snažíme zlatý důl budovat.
Jak vzniklo portské víno? Co dělá Tiago s invazními rostlinami ve vinohradu? Jak pracuje s rozbíjením monokultur? Proč je potřeba mít kolem révy a olivovníků zdravou konkurenci ostatních druhů? Poslechněte si celé Podhoubí z vinařství Quinta Vila Rachel.
Související
-
Orat s krávou ve vinohradu? To bude asi premiéra. Naturální vinaři se soustředí na vinici
Naturální vína čeří vodu ve vinařské obci i mezi milovníky vína řadu let. Někdy divoká, nefiltrovaná, oranžová, perlivá a jinak nestandardní produkce se etabluje na trhu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
