Po tátově smrti převzala jeho řemeslo. 23letá Zuzana stahuje dřevo koňmi. Těžká práce v lese je pro holky
Odmalička ji bral taťka do lesa, kde ji zasvěcoval do tajů specifické profese – přibližování dřeva. Dřevo se natěží a je potřeba ho z porostů vytahat. Existuje k tomu několik technik a práce s koněm je k lesu nejšetrnější. Zároveň je nejhůř placená, náročnou údržbu chladnokrevníka nevyváží. Proto Zuzana používá i lesní kolový traktor a vyvážecí soupravu. Tu, pod kterou tragicky skončil její taťka, když jí bylo 18, prodala a koupila jinou.
Podpořte Podhoubí v anketě Czech Social Awards 2024 v kategorii Podcast. Hlasovat můžete zde.
„Vyrůstala jsem v tom. Otec viděl, že se nebojím, že pro to mám cit a snahu. Jsem vděčná za to, že přestože jsem holka, tak mě k tomu pouštěl,“ říká Zuzka, když si povídáme na terase vesnického domu na Šumpersku, kde žije se sestrami a maminkou.
„Když mi bylo 18, tak jsem přišla o tatínka. Měl tragickou nehodu v lese. V tu chvíli jsem převzala jeho firmu a začala pracovat za něho. Jel normálně ráno do práce s vyvážecí soupravou. Nevíme co se stalo, ale vlastně ho ten stroj přejel,“ vypráví ne tak dávnou rodinnou historii mladá podnikatelka a dřevařka. „Chodila jsem na střední školu a v den, kdy se to stalo, jsem si řekla, že už do školy prostě nepůjdu. A už jsem tam nešla. Šla jsem normálně pracovat.“
Nezvyklý pohled na mladou dívku v těžkých strojích budí pozornost na sociálních sítích. Díky nim se Zuzana přestala stydět. „Dodalo mi to sebevědomí. Dřív jsem nedokázala mluvit s lidma a vyjadřovat se.“ Obraz dívky při těžké práci v lese rozděluje publikum na obdivovatele a hatery. „Pro některé muže může být náročné vidět, jak se holka dře v lese. Jiní mě za to obdivují. Některé reakce na mých účtech jsou o tom, že ničíme lesy a že ženská nemá co dělat v lese. Ale někdy jsou to úplné slohovky o tom, jak mě obdivují a že by jednou chtěli být jako já. Holky se mě často ptají, kdo mě k tomu vedl a jak se mi to podařilo,“ říká Zuzana Navrátilová, pro kterou je práce s koněm jednou z nejkrásnějších prací.
„Je to můj parťák, se kterým pracuji, mluvím na něj, on mě poslouchá, jsme spolu v lese a je to příjemné.“ Zuzana s koňmi vyrůstala od hříbat. Spolu s jejím dvojčetem Martinou vstávají ve tři ráno, jdou nakrmit koně, čekají tak hodinu, než koně nastartují metabolismus, pak je teprve nastrojí a jedou do lesa.
„Když mi bylo devatenáct, koupila jsem si vyvážečku, protože jsem nechtěla pracovat s tou, se kterou pracoval můj taťka. Snažím se šetřit, abych mohla nakoupit další stroje. Do budoucna bych se chtěla zaměřit na probírkový harvestor a vyvážečku. Chtěla bych dělat právě probírky, protože ta práce vždycky bude,“ uzavírá svým výhledem do budoucna Zuzana.
Kdy se používá vyvážečka, kdy kůň a kdy lesní kolový traktor? Co znamená v lesnickém slovníku lakatoš? Co jí přináší popularita na sociálních sítích? Poslechněte si celé Podhoubí.
Související
-
Šít z vlny vlastních ovcí a žít soběstačně. Textilní designérka hospodaří na rodném statku pod Brdy
Móda a textilní průmysl přispívají nezanedbatelným podílem ke znečišťování planety a ke klimatické změně.
-
Vášeň a dřina. Tahání dřeva s koněm je vzácnost, pro les ale neexistuje nic lepšího
Libor Bednář má čtyři plemenné hřebce českomoravského belgika. V městských lesích na Žambersku jsme spolu natáčeli Podhoubí při práci s desetiletým hnědákem Kubou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.