Šít z vlny vlastních ovcí a žít soběstačně. Textilní designérka Linda Havrlíková hospodaří na rodném statku pod Brdy

26. říjen 2021

Móda a textilní průmysl přispívají nezanedbatelným podílem ke znečišťování planety a ke klimatické změně. Celé odvětví si problematičnost produkce rychlé spotřeby uvědomuje a dělá různé kroky, jak svůj dopad zmírnit. Textilní designérka Linda Havrlíková patří k lidem, kteří se nebojí radikálních kroků. Přestěhovala se na rodinnou usedlost v úpatí Brd, kde hospodaří v duchu soběstačnosti, a ušila svou diplomovou kolekci sak a kabátů z vlny vlastních ovcí.

„Studovala jsem oděvní design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, a když jsem se blížila k diplomové práci, rozhodla jsem se, že si vezmu statek na starost. Jak ale zkombinovat život na samotě a módu? Pak mě napadlo, že na zahradě jsme měli vždycky ovce,“ uvádí do svého příběhu, který se se starým mlýnem znovu spojil asi před třemi lety, Linda Havrlíková.

Ovčí vlna se podle Lindy v Česku nezpracovává asi od 90. let. Může za to globalizovaný trh s oblečením a poměrně náročná cesta, jak z ovcí dostat kvalitní materiál. Pokud není pro takový chov a zpracování odbyt, pak se nikomu nevyplatí s vlnou ke tkaní pracovat. „Tady jsem přímo u zdroje problému. Vlna se nezpracovává třeba proto, že plemena ovcí se neudržují čistá. Když ovce několikrát za rok zmoknou, vlna se znehodnocuje,“ zmiňuje několik úskalí dobré textilie z ovčí vlny Linda.

Přestože vlna z ovcí, které Lindě běhají po pozemku, není ideální, rozhodla se ovce ostřihat, vlnu nechat přečistit a poslat ke zpracování do Tkalcovny Kubák ve Strmilově. Výsledkem je řada sáček a kabátků, které Linda mohla vystavit jako svou diplomovou práci a rovnou navázat doktorským studiem.

„Tohle je ručně ušité sako z našich oveček. Udělala jsem ho, abych dokázala, že se dá zpracovat jakákoli vlna,“ ukazuje mi Linda béžové sako u kamen, která vytápí elektřina z vodní elektrárny.

Starý mlýn se v rodině dědí už čtyři generace. I díky nezávislosti na inženýrských sítích se může Linda se svým tatínkem pokoušet o soběstačnost a docela se jim to daří. Na statku se kromě ovcí prohání bernardýn Honey, slepice s dvanácti kuřaty, včely, kravka na mléko s telátkem, v chlívku se šrotu věnuje prase Viki a o zásobu plodin se stará zeleninová zahrádka. Linda Havrlíková dokazuje, že žít soběstačně je možné, a zvládá k tomu oživovat tradici zpracování české ovčí vlny.

Proč se v současnosti nezpracovává česká ovčí vlna? Jak vypadá život na samotě, když chce být rodina soběstačná? Jak funguje vodní elektrárna předělaná ze starého mlýna? Pusťte si celé Podhoubí s textilní designérkou Lindou Havrlíkovou.

Spustit audio

Více o tématu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.