Válka na Ukrajině stále působí na naši psychiku. Jak se postarat o sebe i o druhé a najít zdravou hranici?

Jak si myslíte, že bychom se z hlediska etiky a duševního zdraví mohli chovat ve vztahu ke stále probíhající válce?

Jsem přesvědčen, že je dobré si vždy připomenout, na co mám opravdu vliv nebo co kontroluji. To válka na Ukrajině není. Můžu ale zkoumat, kde vliv mám, co můžu dělat? Myslím, že pokud nás to trápí, tak je dobré poslat nějakou pomoc. Anebo pomoct přímo na místě Ukrajincům, kteří jsou tady. Spousta lidí bylo překvapeno, že přijeli lidé ze střední třídy. Myslím, že mnoho lidí čekalo, když se řekne Ukrajinci, že to znamená chudina. Ukázalo se, že ne, že jsou to daleko víc lidi jako my. Možná, že výběr těch, kteří se dostali až sem, nebyl úplně průměr populace. Nicméně je tady pořád spousta lidí, kteří pomoc ocení a potřebují.

Přinášejí toto téma lidé do terapie?

Začátek otevřené války v únoru 2022 přinesl velkou vlnu, lidé to opravdu řešili. Dnes už se nestává, že by to bylo velké téma, které by se objevovalo. Mám klienty, kteří na začátku kupovali a posílali drony. Předpokládám, protože se o tom nebavíme, že někteří ještě stále pravidelně přispívají na nějaké konto. To všechno velmi ustoupilo do pozadí, v dnešní době pomoc konkrétního zasílání předmětů už asi nehraje žádnou roli. Toto se hodně změnilo a už to není téma v popředí, o kterém u mě lidé mluví.

Je to dobře, nebo špatně? Jaká je ideální míra zájmu?

Určitě zájem lze přehnat. Jaká míra je ideální, to je asi opravdu individuální. Pro některé lidi se to trošku stalo koníčkem. Nemám takové mezi svými klienty, ale vidím to různě kolem sebe. Někteří lidé to sledují a spíš je to pro ně zdroj zájmu nebo nasměrování zájmu, než že by je to poškozovalo. Je to spíš takové neosobní. Téma války se přiřadilo k několika dalším, která v našich životech neustále jsou a která mají potenciál zhoršovat to, jak se lidé cítí, jako je třeba změna klimatu.

Mě napadá, že ta pomoc nemusí být nutně materiální, ale i to, že těm lidem nějakým způsobem pomůžete se socializací tady, zařadit se do toho kontextu nebo prostě jenom tím, že s nimi navážeme vztahy a povídáme si.

Určitě. Já sám za sebe hodnotím velmi pozitivně, jak se Česko zachovalo vůči Ukrajincům. Takže to, že jsme dokázali trošku pomoct, pomáhá i nám, abychom se v tom cítili líp. Když se potkáváme s Ukrajinci, kteří jsou tady, ale i obecně když mluvíme a vyjadřujeme podporu Ukrajině a jejímu snažení, opravdu to potom pomáhá i nám zpětně. Samozřejmě je to i téma, se kterým můžeme narazit, protože i u nás je spousta lidí, kteří jsou z různých důvodů spíš na té druhé straně – částečně také vlivem sociálních médií a propagandy. Nemyslím si, že s těmi lidmi má smysl o tom nějak moc diskutovat. Naštěstí se zdá, že jich je menšina, takže se nemusíme tolik bát, že bychom nenašli někoho, s kým bychom o tom mohli mluvit.

Je to téma, která dokáže rozdělovat mezilidské vztahy. Jak takové vztahy udržovat a jak poznat, kdy to už nemá smysl? Aby to nevedlo k izolaci.

Úplně se izolovat není dobrý nápad. Zejména když jsou to blízcí lidé. Už i tím, že udržujeme vztahy, tak udržujeme možnost, aby se jejich názory změnily. Nicméně hlavní vodítko asi budou emoce. Myslím si, že ve chvíli, kdy vidíme výrazné negativní emoce, lidé jsou rozhořčení a opakují znovu a znovu stejný argument, tak to je asi situace, ve které nemá smysl argumentovat. Nejlepší je v tu chvíli počkat až přijde řeč na něco jiného. Zároveň je dobré, aby lidé okolo nás věděli, jaký je náš postoj. Protože to zase pomáhá k tomu, aby věděli, že jsou tady jiní lidé nebo většin, která to vnímá jinak. Pak mohou mít tendenci názor změnit snáz, než kdyby si mysleli, že to všichni vnímají stejně.

Poslechněte si celý rozhovor o válce na Ukrajině a vlivu na duševní zdraví a účinné pomoci.