Máte rádi noc? Když zapadne slunce, vynoří se svět kreativity, ticha, ale také depresí a úzkostí

Co vše z našeho vnitřního světa může skrývat nebo ukazovat noc?

Noc je velké tajemství. Jung napsal esej o noci, kde se říká, že noční svět je úplně jiný než denní svět. Noční svět je místem, kde věci splývají ve tmě. Pokud se objeví ve světle, je to vždy jen částečné světlo. Noc přináší zcela jinou atmosféru a energii. Když si uvědomíme rozdíl mezi dnem a nocí, zjistíme, že v noci máme úplně jiné typy prožitků a pocitů. I tělesné vnímání se v noci hodně mění.

Čtěte také

Postel by neměla být bitevní pole, říká spánková psycholožka Karolina Janků

Tradičně v noci spíme, což je důležitá část nočního příběhu. Sníme, ale také se někdy bdíme, což může být úžasná nebo děsivá zkušenost. Můžeme zažívat milování, které je extatickým zážitkem, pokud jsme s někým, koho opravdu chceme. Noc může být také časem pro osamělé činnosti, které jsou nesmírně naplňující, jako jsou tvůrčí a meditační prožitky. Můžeme zažívat i skupinová setkání, jako jsou párty nebo koncerty, které se většinou konají v noci. Také můžeme tvořit. Nicméně v noci můžeme také hodně trpět, propadat do hlubokých pocitů osamělosti nebo nespavosti, což je velká bolest. Noc přináší celou řadu těžkých psychických stavů, od úzkostí přes deprese až po různé obsesivní myšlenky. Noc může být spojena s temnými stránkami života, podsvětím, kriminálními činy nebo smrtelností. Noc tak představuje obrovské spektrum témat a motivů.

Také přináší prostor pro hlubokou introspekci.

Stoprocentně. Není náhoda, že v noci se často v klasických náboženských organizacích, jako jsou různé mnišské řády, konají vigilie a bdění. Lidé tak bdí při modlitbě, což je klasický náboženský rozměr. Meditace a modlitba k noci patří. Kupodivu, i když bychom mohli usnout, možná neusneme. Noc je také místem pro hluboké přemýšlení. Všichni známe ten moment, kdy na něčem intenzivně přemýšlíme, zejména v složitějších obdobích. Nemusí to být nutně krize, ale když máme složitější období, utichne svět kolem nás. Partner, partnerka nebo děti spí a my začneme vést vnitřní dialog mnohem intenzivnějším způsobem, než nám umožňuje den. Den je totiž přerušuje. Noc nám poskytuje jakousi kóji, prostor, jeskyni. Noc se stává doslova platónskou jeskyní, kde můžeme promýšlet věci do hloubky.

Čtěte také

Nespavost mi toho hodně dala. Učí mě být sama se sebou, mám na to v noci hodně času, říká Klára

Noc můžeme symbolicky vnímat jako temnotu, čas, kdy se projevují stínové stránky člověka. Děti se tmy bojí instinktivně, je to něco vrozeného.

Je to tak. Já jsem se také bál tmy jako malý. V základech noci je neohrožená krása i velká potence nebezpečí, jakási možnost ztráty. Když jsme zmínili introspekci nebo kontemplativní rozměr noci, existuje pojem temná noc duše od svatého Jana od Kříže. V původním významu to znamená, že mystik je zbaven světla, vizí a duchovní útěchy, ocitne se v pustém, prázdném vnitřním světě, kde není nic vidět, je tam tma. Je to temná noc smyslů, duše a ducha. Když to převedeme do našich normálních životů, jak to udělal Thomas Moore ve své knize „Temné noci duše“, všechny naše krize, patologické stavy a těžkosti jsou nějakou formou noci. Zakoušíme osamělost, zvýšenou bdělost, která nemusí být příjemná. Setkáváme se se sebou a se světem, což má v sobě noční aspekt. Depresivní stavy se často projevují nespavostí nebo naopak extrémní ospalostí. Měl jsem kamarádku, která byla velmi depresivní a její přítomnost šířila ospalost. Naštěstí se z toho dostala. Úzkostné stavy nás často probouzejí v noci. Mnozí z nás zažili ten moment, kdy se probudíme s bušícím srdcem. Nemůžeme usnout kvůli starostem a neustále procházíme složitými ornamenty našich myšlenek, obsesí, nejistot a neklidu.

Poslechněte si celý rozhovor o tajemství noci.