Ve vlastní šťávě: Cuketová sezona

Když se pořádně podíváte na recepty s cuketou, zjistíte, že její největší superschopností je být futrem. Vyplňovat prostor, nahrazovat materiál. Její další příjemnou vlastností je, že při přidání do těsta zvláčňuje a zvlhčuje. Takže jestli chcete, aby váš perník nebo bábovka nebyly suché jako troud, a nevadí vám, že budou mít odstín lehce do zelena, neváhejte a přistrouhejte si do těsta pár cuket. Nejvýraznější klad cukety je relativně nenáročné pěstování a hojná sklizeň. A to je důvod, proč se o ni vůbec zajímám.

Normálně bych o tuhle sestřenku okurky asi sotva zavadil, podobně jako ignoruji patizóny. Ale při cenách paprik kolem šedesáti korun za kilo i v létě (!) a ceně za lilek, která letos neslezla pod třicet osm za kilo, mně cuketa za čtrnáct korun za kilo začala připadat zajímavá. Cuket jsou plné regály, cena jde dolů a celé to vázne na tom, že někteří lidé prostě nevědí, co s ní, a bramborák z cuket – tzv. cukeťák s hermelínem – se okouká.

Grilovaná cuketa s vinagretou|foto: Michal "Rachad" Hromas

Existují i jiné důvody, proč jíst cuketu, kromě toho, že je jí hodně a je levná. Málokdo ví, že je kaloricky téměř úplně bez významu. Je to vlastně jen taková baňka plná vody a semen s trochou vlákniny. Má vysoký obsah vody, a pokud ji nebudete vařit jak brambory, příjemně vás hydratuje. A cuketa se navzdory zažité představě a na rozdíl od lilku vařit nemusí. Má vysoký obsah karotenu a obsahuje minerály, které vašemu tělu udělají dobře. A jak tedy na ni?

Abychom se i trochu najedli, preferuji velké cukety překrojit podélně na polovinu, vydlabat lžící a použít jako zapékací misku. Dužinu z cukety připravím na základu z paprik, cibule, česneku a chilli, potom přidám rýži Basmati a trochu červené čočky, protože já se najíst chci. Náplň dobře okořením, protože cuketa jede co do chuti na neutrál. Používám bobkový list, nové koření, kurkumu, celou černou hořčici a koriandr s trochou římského kmínu. Téměř hotovou rýži s čočkou naplním do vydlabané cukety a krátce zapékám nebo dorazím na páře.

Šlágr je tzv. cuketové carpaccio. Carpaccio je mazaný italský trik, jak nic prodat jako něco. Tenké plátky cukety nakrájené na mandolíně rozložím na talíř a jako zálivku používám španělskou vinagretu. To jsou na drobounké kostičky nakrájené papriky, chilli, nasekané kapary, červená cibule a trochu česneku s petrželkou, to vše rozmíchané v dobrém olivovém oleji s dávkou vinného nebo jablečného octa. Nakonec to posypu vločkovou solí a lahůdka je na stole. Vzhled a objem doplním listovým salátem nebo rukolou. O chuť je postaráno a vypadá to nádherně.

Opečené plátky cuket|foto: Attribution 2.0 Generic (CC BY 2.0) (CC BY 2.0)

Nejklasičtější klasikou je římský recept na opékané cukety s česnekem. Na olivovém oleji se opečou nakrájené plátky cukety hezky dohněda a v poslední fázi se přidává do pánve na plátky nakrájený česnek, který se nechá opéct dokřupava a dozlatova. Francis Mallmann to láskyplně nazývá česnekovými chipsy. I když tuhle dobrotu nezvládnete sníst teplou, nemenší potěšení vám způsobí konzumace zastudena, opět s kapkou vinného octa a nějakou čerstvou bylinkou.

A můj oblíbenec ze Severní Afriky je aljouk. Recept nevypadá nic moc, ale výsledek je překvapivě dobrý. V osolené vodě uvaříme nakrájené cukety s česnekem doměkka. Vodu scedíme a z uvařených cuket vymačkáme zbylou vodu. Tuto hmotu potom rozmačkáme vidličkou a zamícháme s olivovým olejem, drceným římským kmínem (napřed nasucho zapraženým a potom rozdrceným v hmoždíři), podle chuti ještě chilli a nakonec citronovou šťávou. U aljouku je podmínkou servírování zastudena. Je to pikantní a osvěžující pasta z cuket, podávaná jako součást předkrmů nebo salátů. Vyhrňte si rukávy a hurá na cukety!

Na recept na aljouk se podívejte tady: