Ve vlastní šťávě: Kavárenské historky
V posledních několika letech jako by se s kavárnami roztrhl pytel. K provozování kavárny toho zdánlivě není třeba tolik. A tak, jak začaly vznikat kavárny více či méně originální a kvalitní, objevila se také celá řada odborníků na kávu.
Od chvíle, kdy jsem začal pracovat na sanacích kuchyňských provozů či spolupracovat na vytváření konceptů, méně a méně začínajících podnikatelů riskuje provozovat restauraci a čím dál víc se jich pouští do kavárny. Hezky o tom mluvil svou lámanou češtinou Ahmed, egyptský cukrář, kterého jsem potkal v Brně. Říkal: „Není moc. Dobré plas, kde hodně lidi. A ty dělat jen kafé a cruasan. Super kafé a super cruasan. A všechno. Ne vic.“ A mně to v tu chvíli připadalo tak snadné. Takže jestli máte čtvrt milionu na kvalitní kávovar a dobré místo, máte vystaráno.
Když jsem působil v Brně, připadalo to některým lidem zřejmě stejně snadné. A tak nějak po česku začali přemýšlet, jak to zjednodušit ještě víc. A já se nestačil divit, jak až daleko a s úspěchem se dá zajít. Je fakt, že všeho do času. Oni lidé zase nejsou úplně hloupí. Začne to tím, že vezmete místo, kde chodí mladí lidé. Oni tak nějak utrácí všechno, co mají, i když toho nemají moc. Starší lidé už přece jen na nějakou tu korunu hledí víc. Ideální jsou studenti. Na obsluhu, abych nemusel platit zaměstnance, rekrutuji také studenty. Sice je to tak trochu na úkor kvality, protože se jich tam střídá víc – přece jen musí chodit do školy – ale ušetřit se na tom dá výsostně. Kafe se vyplatí od nějaké firmy, která nabízí tzv. podporu prodeje. To v praxi znamená, že vám bude dodávat tuny kávy, a aby vám to šlo pěkně od ruky, tak vám dodá i porcelán a mašinu. A je to. Nábytek se vezme z bazaru, protože taková omlácená thonetka vzbudí dojem útulnosti, pár starých plakátů, vyřazený psací stroj z půdy a nějaká dobrá hudba – to je zadarmo.
No a kavárna je na světě. A když už máte jednu, je to brnkačka nasekat takhle dvě až čtyři další. A peníze se jen sypou. Když tomu ještě dáte nějaký šikovný idealistický nátěr – jako třeba „chtěli jsme vdechnout život zanedbaným prostorům“ nebo „aby se ti mladí měli kde scházet a dát si kafe...“, „vytváříme platformu pro setkávání mladých“ atd. – lidi se přijdou podívat už jen ze zvědavosti. A všechno šlape až do chvíle, kdy si někdo přijde pro nájem nebo vás začne otravovat dodavatel energií, a protože, světe div se, peníze se rozkutálely, začne to celé napadat tu na jednu, tu na obě nohy, až to docela zakopne a spadne. Ono to fakt není tak těžké. Stačí dobrá káva a dobrý croissant. Ale je těžké se k té jednoduchosti dostat...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
