Ve vlastní šťávě: Lesk a bída festivalového občerstvení
Zima je konečně v tahu a přichází radostné období festivalů, koncertů pod širým nebem a všelikých zábaviček a happeningů. A s tím i klasické festivalové bolesti. Jako každá oblíbená zábava i festivaly se staly zdrojem příjmů pro pořadatele. Ale pojďme se dnes bavit o tom, co je to služba a co si za ní říct.
Každá sranda něco stojí, o tom žádná. Ale rozhodně bychom neměli překračovat hranice dobrého vkusu. A pokud nabízím lidem zábavu, měl bych si dát trochu práce a nabídnout jim také podmínky k tomu, aby si zábavu užili. Z pořádání akcí dobře vím, že něco stojí záchodky – a těch musí být nemálo. Rachot peněz je za energie a zábor místa, zdroje pitné vody, ochranku a promo, distribuci lístků a tak dále. A to ještě pořád nezazněla ani nota.
V areálu takového festivalu by se mělo nabízet občerstvení, i když většina pořadatelů umožňuje donést si jídlo vlastní. Jenže co si tak rychle sbalit do otrhané džísky, abyste to bez rizika intoxikace mohli jíst několik dní od rána do večera? Někteří pořadatelé v rámci zajištění občerstvení najmou několik ostřílených světských s jejich langoši, klobásami, haluškami a smažáky, a aby z toho vymáčkli nějakou tu kačku, místo pro prodejce na festivalu řádně zpoplatní.
Je to jako ve hře Černý Petr. Teď ho drží v ruce prodejce, který jede na místo s investicí v řádech několika desítek tisíc korun, spoustou materiálu podléhajícího zkáze v teplém počasí a s rizikem, že když teplo nebude, může s tím doma nakrmit kompost. Protože, jestli bude pršet, nebude kšeft. S tímhle vším na paměti tedy osolí cenu své smažené lahůdky co nejvýš, rozhodně nebude měnit olej, dokud tento poteče, a bude se srdnatě rvát o každou kačku, protože za sezónu si musí vydělat na zbytek roku a pořadatelé neradi slevu. Pití, to už je často vyloženě strategická záležitost a pořadatel tady potřebuje nemalou škváru od větších pivovarů a za to rád slíbí, že s pitím si na fesťáku nikdo jiný neškrtne a výtoč bude daná.
Teď se pojďme podívat, kde nám skončil Černý Petr, o kterém byla řeč. Ejhle, třímá ho v podobě vysušené klobásy za pade návštěvník festivalu, stojící v nekonečné frontě na pivo. Protože přesně takhle to spousta lidí odbude. Den, dva, nebo tři. Následky každý ostřílený harcovník zná.
Fňukat tady a prosit o slitování a trochu slušnější služby pro lidi, kteří se přišli za nemalý peníz pobavit, by byla slabost. Ale mohli bychom apelovat na ty pořadatele, kteří si tuto situaci uvědomují také, ale asi ještě pořádně neví, jak z toho ven, aby si dali tu práci a přece jen se poohlédli po normálních poskytovatelích občerstvení a přivřeli oko, pokud jde o pronájem místa. Na některých akcích se už vítr otočil a můžete se potkat se slušnou veganskou a vegetariánskou kuchyní, k vidění a ochutnání je suši nebo italská kuchyně. Tak jen tak dál a ať si letošní léto a všechny fesťáky užijete bez hnačky a břichabolu!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
