Ve vlastní šťávě: Vaječná aféra

23. březen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02317689.jpeg
0:00
/
0:00

Jestli jste se těšili na oprašování stokrát omleté historie o zdražování vajec v českých luzích a hájích, tak vás asi zklamu. Tak jak jsem se tady už tolikrát pokoušel apelovat na váš zdravý rozum, chladný úsudek a pokus o objektivní zhodnocení faktů, tak se budu trapně opakovat.

Vzhledem ke své současné neuspokojivé společenské situaci jsem byl dočasně odříznut od veškerých mediálních skandálů a katastrofických scénářů o konci světa, zdražování potravin, vyčerpání kyslíku i vyschnutí všech přírodních zdrojů. A zcela nezávisle na tom všem, co právě vřelo v mediálním světě, jsem sháněl tři až čtyři nosnice, protože se mi právě naskytla možnost je mít, tu a tam se o ně starat a dostat za to od nich nějaké to „vajo“.

Jenže ouha! Zjistil jsem, že stojím v pěkně dlouhé frontě! Lidi se rozhodli chovat slepice. Už před časem jsem si dělal legraci z toho, že kdybychom dotáhli do důsledku politiku lokálních a sezónních potravin, drtivá většina z nás by se musela smířit s tím, že bychom se celou zimu futrovali řepou, bramborami, fazolemi a nakládaným zelím. Nejsem si jistý, že by se to lidem zrovna líbilo. Takže zvolí kompromis. Budu jíst to, co chci, a budu nadávat na systém, kvůli kterému jsme tam, kde jsme. Kochal jsem se rozličnými návrhy na soběstačnost od kompostování v odpadkovém koši v rohu kuchyně (proč ne) až pro malozemědělství v podobě pěstování fazolí na balkóně. Po soběstačnosti v podobě několika fazolí na celou zimu ovšem nijak nebažím.

Tenhle trend se mi ovšem líbí a představa, že ze zahrad domů zmizí bazény na půl tempa a golfové trávníky a nahradí je pestrobarevné záhony květin a zeleniny, mě naplňuje až dětinskou radostí. Ovšem představa, že já nebudu mít své nosnice jen proto, že údajně podražila vejce, mi připadá až absurdní! Proč právě já!? Zrovna teď, když nemám co do huby a nějaké to vejce by bodlo! A jelikož jsem tvor od přírody zvídavý a nedůvěřivý zároveň, odvrhnul jsem mediální splašky a zavolal na veterinární správu, jak to s těmi vejci tedy je.

02279498.jpeg

A co jsem se dozvěděl, mě vůbec nepřekvapilo. Viníkem virtuální vaječné krize není stará dobrá a osvědčená příčina všeho zla – tedy Evropská unie, jak se nás snažili přesvědčit politizující pisálci. Směrnice, která nenařizuje nic menšího než o pár cenťáků větší klece pro nosnice a stanovuje takové drzosti, jakou je například odklizení uhynulých kurů do druhého dne, vyšla už v roce 1999. Je to už třináct let, co se naši milí chovatelé dozvěděli, že slepice by měly mít volnější klece, rovnoměrně rozdělený zob i vodu na pití a o chlup lepší podmínky pro už tak bídný život. Sankcí za nesplnění budiž zákaz vývozu do členských zemí.

To se však netýkalo naší otčiny. A jak čas plynul, nikdo nedělal nic. A teď, když to celé ruplo, reagujeme tak jak vždycky. Rabováním vajec a hromaděním slepic v garážích. Touhle dobou nebývá zrovna sezóna nosnic. Koncem zimy jsou výnosy menší. A ty nové klece někdo bude muset zaplatit. Takže zatímco v Německu například už přišli na to, že polovičaté řešení je jen oddálením problému, a chovají slepice ve výběhu a vejce zůstalo vejcem, u nás se stalo vejce jablkem sváru, chybějící nohu od židle jsme podložili směrnicí EU – a zaplatí to kdo?

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio