Ve vlastní šťávě: Vypečené velikonoční tradice

22. duben 2014
Ve vlastní šťávě

Velikonoce jsou svátky tradice. Ale i tradice se vyvíjí. A zatímco se v dnešním sekulárním světě omezujeme už jen na symbolické napodobování starých rituálů, s každým dalším kompromisem se připravujeme o přidanou hodnotu tradice. O její prakticky praktickou stránku.

Od dávných dob byl čas, který jsme mohli směle označit za příchod jara, oslavován bezbřehou radostí a provázen mnoha ceremoniemi. Už pouhý fakt, že jsme překlepali zdraví a živí další zimu, by stačil jako záminka pro pořádnou oslavu. Ale těch důvodů je víc a s dalšími generacemi se náplň a způsob oslavy svátku mění. Není bez zajímavosti zabrousit do starých knih a počíst si něco málo o tom, jak se Velikonoce slavívaly dříve. Pro jednoduchost si můžeme rozdělit způsob oslavy na tři hlavní směry. Předkřesťanský nazývaný též pohanský, židovský a křesťanský.

Pro pohany bylo jaro prostě jarem. Už ze základní školy si z teorie panslovanismu odnáší malá děcka vědomosti o Moraně a o jejím vynášení z vesnice. Později Moranu vystřídala Mařena, Smrtná bába, Smrtka nebo Smrtholka. Nějak se s tou zimou muselo zúčtovat. Symbolem jara bylo mladé proutí plné mízy a života, pupeny na jívách nazývané kočičky, zelená tráva a mladiny obilí a samozřejmě vejce, která zimou hibernované slípky začaly zase vesele snášet. Odtud už jen krůček ke kraslicím a pomlázce.

Židé tradičně slaví Pesach. Kvapný odchod z egyptských nucených prací, které dodnes židé Egypťanům připomínají – „kdybychom vám nepostavili pyramidy, neměli byste dneska turistiku!“ Protože byl odchod podle legendy kvapný a nikomu nevykynulo těsto na chleba, je tento svátek také připomínán jako svátek nekvašených chlebů. Podle tradice se tedy každý rok touto dobou vymetá z bytu všechno kynuté a veškerá mouka a celý byt se zgruntu vycídí až se leskne, veškeré nádobí se čistí a košeruje.

03100078.jpeg

Součástí sederové večeře v první večer oslavy svátku Pesach je kus jehněčího na kosti, tři kusy nekvašeného chleba – macesy, hořké byliny, zelený salát a sladká směs ovoce s vínem – charoset. Každý z těchto prvků má symbolický význam, ale všechno je to normálně k jídlu. Součástí tradice je vyprávění příběhu o Mojžíšovi a s tím spojená konzumace čtyř pohárů vína plus jeden pohár navíc, kdyby náhodou dorazil prorok Eliáš. Takovou baštu si se vší pravděpodobností dopřával i křesťanský spasitel, a proto se sederová večeře pružně přetavila do svátosti přijímání. Macesy jsou nahrazeny hostiemi, víno pochopitelně zůstalo a do lidové tradice se vloudila vejce, uklízení a bílení spojené s nákupem nového nádobí.

A jak s tradicí Velikonoc naložili třeba nepoddajní Valaši, obyvatelé tvrdého a svérázného kraje? Po masopustu se držel přísný nebo méně přísný půst spojený i s abstinencí a zákazem kouření. Nepřejte si vidět valašské aleje po velké noci... Už od 16. století vodili horalé své vrchnosti beránka na hostinu. Ale dávali si, kdo mohl. Vejci se nešetřilo. Zajímavostí je, že na tehdejším mazanci by si vegetarián nepochutnal – bývalo v něm zapečené kůzlečí nebo jehněčí maso, stejně jako v buchtách nebo ve velikonočním beránkovi, do kterého se z úsporných důvodů zapékala skopová klobása. Drobky z hostiny se pálily, podobně jako se v židovské tradici pálí tzv. chamec – tedy drobky z kynutého těsta a mouka. A jinak to lítalo – buchty nazývané baby, vdolky, jidáše a mrváni podobní malým vánočkám.

02857731.jpeg

Ať tak či tak, jaro je tady a je co slavit. Buďme rádi, že nejsme v Anglii, tam prý ženy přivazují muže k židli a chtějí od nich peníze. Na Ukrajině se zase tradičně židům bořily ploty, vytloukala okna a zapalovaly kadibudky. Vypečená tradice. Mějte se krásně a užívejte darů přírody!

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka