Vědci dali aligátorům sluchátka a ketamin, aby zjistili, jak fungoval sluch dinosaurů

Termín „quiet quitting“ vznikl v USA v roce 2022, kdy se rozšířil na TikToku jako pojmenování specifické pracovní morálky. Nižší motivace pracovat se šíří především mezi dvacátníky, kteří se zaměřují spíš na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Ti, kteří se považují za quiet quitters, dávají přednost práci, při níž plní povinnosti dle požadavků, ale nic navíc – neusilují tedy o povýšení nebo zvýšení platu. Jinými slovy jde o zlatou střední cestu mezi nedostatečným a nadměrným výkonem, uvádí server The Street.

V rámci průzkumu společnosti Mynavi existují čtyři hlavní důvody, proč se současní japonští pracovníci stávají quiet quitters – současné pracoviště neodpovídá jejich představám a cílům, nejsou spokojeni s tím, jak je hodnotí zaměstnavatel, dávají přednost nižším pracovním i platovým standardům ve prospěch osobního volna nebo jim je kariérní postup zcela lhostejný.

Jak píše web The Japan Times, ve stejném průzkumu se necelých 40 % respondentů z řad personalistů vyjádřilo ve prospěch těchto zaměstnanců. „Jelikož se hodnoty stále více liší, je důležité, aby společnosti priority zaměstnanců akceptovaly a nabízely flexibilnější pracovní místa,“ podotýká Akari Asahina, výzkumná pracovnice Mynavi Career Research Lab.

Vedle fenoménu quiet quitting, který podle americké výzkumné společností Gallup následovalo v roce 2022 nejméně 50 % Američanů, může svůj vzestup zaznamenat i takzvaný „revenge quitting,“ tedy jakási agresivnější forma pracovní výpovědi. Nespokojení lidé tím dávají najevo, že nesouhlasí s nízkou mzdou či nedostatkem příležitostí ke kariérnímu postupu.

„Pirátství. Je to zločin,“ varovala od roku 2004 v kinech a na DVD reklama, která se snažila lidi odradit od vypalování filmů na vlastní disk. Projekt vznikl v koprodukci Federace proti krádežím autorských práv a Americké filmové asociace (nyní MPA). Uživatelé sociálních sítí však po letech zjistili, že font apelujícího textu byl pirátsky převzat od nizozemského typografa Justa Van Rossuma, uvádí web Daily Mail.

Van Rossum vytvořil písmo FF Confidential v roce 1992. To pak bylo nelegálně zkopírováno a vydáno jako písmo XBand-Rough.

Zatímco převzatý font je bezplatně dostupný, za použití Rossumova originálního výtvoru se společnostem účtovaly poplatky. Uživatel Bluesky prověřil obrázek z kampaně „Auto bys neukradl“ pomocí online softwaru, který přesně rozpozná použité písmo. Zjistil, že místo původního Rossumova výtvoru bylo v reklamě použito pirátské XBand-Rough.

Britský server Sky News upozorňuje, že neexistuje žádný důkaz, který by naznačoval, že by si tvůrci antipirátské kampaně byli nepravosti písma vědomi. Ostatně jeho kopie byly v té době široce sdíleny. Kriticky se k situaci nestaví ani samotný autor původního fontu Van Rossum. „O nelegální kopii svého písma jsem věděl už dříve. Netušil jsem však, že kampaň používá XBand-Rough, nikoli FF Confidential. Ta reklama vyznívala špatně vždy, což podle mě vysvětluje množství vtipů, které na její účet vznikly. Ironie toho, že v ní bylo použito pirátské písmo, je zkrátka skvostná,“ okomentoval Van Rossum pro britský web nejnovější zjištění.

Reklama se vysílala v kinech mezi lety 2004 a 2008. V té době se zapsala do dějin popkultury a ještě několik let poté na ni vznikaly parodie.

Instagramové a tiktokové algoritmy v současnosti předhazují prazvláštní koláže vytvořené umělou inteligencí. Robotický hlas komentuje nejrůznější výjevy zkomolenou italštinou, která dodává na absurditě výslednému sdělení. Portál Fandom zaznamenává asi 63 podivných postav. Mezi nejčastějšími jsou Ballerina Cappuccina, Bombardiro Crocodilo nebo Chimpanzini Bananini. Fantasmagorické názvy jsou doplněné o ještě šílenější obrázky. Zmíněný Bombardiro Crocodilo znázorňuje křížence krokodýla s bombardérem. Pojem Tralellero Trallala zase reprezentuje bílého žraloka se čtyřma nohama v teniskách.

Zatímco mladší publikum trend baví, starší generace bijí na poplach. Zvlášť úzkostlivě k současnému trendu přistupují Italové, které hit sociálních sítí uráží. Australan s italskými kořeny jej považuje za podlý a nevtipný. „My takhle nemluvíme! Já nejsem žádný bambini guisni, nebo co to je,“ cituje muže australský server News. „Vážně, lidé se lacině smějí na účet italského národa, je to zklamání,“ dodává.

Podle jazykovědce Adama Aleksice trend nelze je jednoduše řadit do kategorie brainrot. AI videa ze své podstaty upozorňují na záměnu toho, co je skutečné, a toho, co se za skutečné vydává. „Když smícháme něco autentického, jako je hlava velblouda, s něčím neodpovídajícím, jako je tělo ledničky, výsledná nesourodost vlastně upozorňuje na složitost toho, čemu můžeme na internetu věřit, s tím, čemu nemůžeme,“ tvrdí Aleksic.

„Obraz je generován umělou inteligencí, takže je falešný, ale často se mísí s reálnými vstupy. Například trendový zvuk pro Bombardiro Crocodilo se týká skutečné situace v Gaze,“ upozorňuje Aleksic na alarmující podtext spojení krokodýla s bombardérem. Někteří uživatelé Redditu totiž poukazují na skrytý význam této koláže. Pod tímto AI výtvorem se opakuje komentář, že jde o aligátora, který bombarduje děti v palestinské Gaze, nevěří v Alláha a miluje bomby.

Poprvé musela sedmadvacetiletého čínského studenta, který žije v Japonsku, zachránit helikoptéra. Zasekl se na stezce zhruba 3 000 metrů nad mořem, protože během cesty ztratil mačky (hroty, které se připevňují na boty). O několik dní později se nahoru vrátil, aby si vyzvedl věci, které tam nechal, třeba telefon, informuje server The Independent a BBC.

Zhruba deset minut před jednou údajně policii zavolal jiný lezec, který je informoval o studentovi trpícím nemocí z nadmořské výšky. Záchranáři z prefektury Šizuoka našli studenta na 8. stanici a přenesli ho na 5. stanici na nosítkách, kde byl následně předán hasičskému sboru.

Problémem bylo podle místní policie, že student na horu lezl mimo lezeckou sezónu. Fudži, aktivní sopka a nejvyšší hora Japonska, je většinu roku pokryta sněhem. Její lezecké stezky jsou otevřeny od začátku července do začátku září. V rámci snahy o prevenci přeplnění hory zavedly úřady loni poplatek za vstup a limit počtu návštěvníků. Poplatek od tohoto léta činí 27 dolarů, tedy zhruba 600 korun.

Cílem výzkumu, který zahrnoval vzorek 3 726 mužů a žen ve věku 17 až 25 let, bylo zjistit, jak kulturní kontext ve zmíněných zemích ovlivňuje frekvenci, postoje a motivace mladých lidí při sexuální interakci prostřednictvím sociálních sítí. Výsledky ukázaly, že sexting je mezi mladými dospělými rozšířený a běžný ve všech třech zemích. Nejčastěji se ale vyskytuje v Mexiku. Podobně jako ve Španělsku a Kolumbii zde navíc muži vykazují celkově pozitivnější postoj k sextingu než ženy, informuje server El País.

Studie také ukazuje, že mladé ženy ve Španělsku se sextingu účastní častěji než jejich vrstevnice v Kolumbii nebo Mexiku. Podle psycholožky a sexuoložky Silvie Sanzové je to především proto, že ve Španělsku mají ženy větší sexuální svobodu a v digitální komunikaci se cítí mnohem uvolněněji. Naopak v konzervativnějších nebo misogynních společnostech hrozí ženám, které sexting iniciují nebo ukazují své tělo, větší riziko společenského odsouzení. Omezená nebo potlačená chuť latinskoamerických žen zapojit se do sextingu tak podle ní odráží hluboce zakořeněný machismus.

Ve zkoumaných zemích se liší i motivace k sextingu. Mexické ženy bývají k posílání erotického obsahu nejčastěji ovlivněny svými partnery, zatímco v Kolumbii hraje větší roli sociální tlak a také vliv návykových látek, jako je alkohol. Podle spoluautora studie Rafaela Ballestera Arnala je v tomto kontextu důležité vzdělávání společnosti v tématech souhlasu a sexuální asertivity.

Rizika sextingu podle něj nespočívají pouze ve zneužití intimních fotografií, ale i v tom, že lidé prostřednictvím sdílení hledají vnější potvrzení. „Máme tendenci si myslet, že ti, kdo posílají nejvíce erotických fotek, mají vysoké sebevědomí nebo jsou narcističtí. Ale novější výzkumy ukazují, že tomu tak není vždy. Často naopak jde o nejisté jedince, kteří svůj obsah sdílejí z potřeby uznání.“

Ve srovnání s trávníky jsou louky – tedy otevřené plochy s převahou nedřevin, jako jsou vysoké trávy, květiny a byliny – levnější na údržbu, vyžadují méně vody a energie a dokážou zachytit více oxidu uhličitého. Jsou také atraktivnější pro opylovače, kteří hrají klíčovou roli v ekosystémech, uvádí BBC.

Populace opylovačů po celém světě v posledních desetiletích výrazně klesají. Zvláště zasaženi byli například motýli monarchové, kteří ve Spojených státech za posledních 20 let přišli zhruba o pětinu svých populací. Profesor biologie Marc Johnson z Torontské univerzity v Mississauze se proto rozhodl na svém dvorku vytvořit louku speciálně pro opylovače. Už během prvního roku na ní zaznamenal zvýšený výskyt hmyzu.

Další ekologické přínosy luk ukázala i nedávná studie Cambridgeské univerzity ve Velké Británii. Výzkumníci zjistili, že louka je vůči klimatickým podmínkám odolnější než tradiční trávník – například odráží o 25 % více slunečního světla. Rostliny typické pro louky navíc mívají hlubší kořeny, což zvyšuje jejich odolnost vůči suchu. Jsou proto vhodné do sušších oblastí nebo míst s omezenou spotřebou vody a mohou přispívat i k ochlazování měst.

Ještě před pár lety byla srdeční onemocnění považována za problém starších lidí, to se ale mění. Nové studie potvrzují, že infarkt nebo srdeční selhání čím dál častěji postihují i lidi ve věku mezi 20 a 50 lety – tedy generaci, která se často považuje za mladou a tudíž zdravou. Informoval o tom web National Geographic.

Podle amerických dat stoupl výskyt infarktů u lidí mezi 18 a 44 lety za poslední čtyři roky o 66 %. U starších věkových skupin přitom počet případů spíše klesá. Častější jsou u mladých i srdeční zástavy a selhání srdce. Lékaři varují, že většina lidí pod padesátkou, kteří infarkt prodělají, má alespoň jeden rizikový faktor, jen o něm často netuší.

Za zhoršujícím se stavem mladého srdce stojí hlavně špatná strava, málo pohybu, obezita, vysoký tlak nebo cukrovka. Některé výzkumy ale ukazují i na vliv covidu, který může srdce zatížit i roky po infekci. Riziko podle odborníků zvyšují také alkohol, cigarety, marihuana nebo užívání drog.

A rizikovým faktorem pro srdeční onemocnění může být podle vědců i rasismus, život v segregované čtvrti nebo sociální nerovnost na pracovišti. To vše může mít zásadní vliv na přístup ke kvalitní péči. Potvrzují to data, ze kterých vyplívá, že například v USA čelí většímu ohrožení srdečními problémy mladí lidé s tmavou barvou pleti.

Závažnější situace je také u žen napříč sociálním spektrem, mívají horší následky samotného infarktu, častěji umírají do pěti let jeho po prodělání a zároveň se častěji stává, že lékaři jejich příznaky přehlížejí nebo podceňují.

Průzkum z roku 2023 navíc ukázal, že skoro polovina lidí do 45 let si vůbec nemyslí, že by jim hrozil infarkt a jen třetina by dokázala poznat jeho příznaky.

Odborníci se proto shodují: začněte s prevencí co nejdřív. Zdravá strava, pravidelný pohyb, dostatek spánku a sledování tlaku, cukru nebo cholesterolu dokážou z dlouhodobého hlediska významně snížit rizika. Jak říká profesor John Wilkins z Northwestern University: „Čím dřív začneme, tím víc let si tím přidáme.“

Americké velvyslanectví v Tokiu oznámilo novou povinnost pro všechny, kdo žádají o vstupní vízum do USA: v žádosti teď musí uvést všechny své profily na sociálních sítích z posledních pěti let. Oznamovací povinnost se vztahuje i na účty, které už jsou neaktivní nebo smazané. Kdo informace nedoplní, riskuje, že ho do země nevpustí. Informoval o tom web The Times.

Ačkoli americké úřady formálně kontrolují online aktivitu vízových žadatelů už od roku 2019, podle imigračních právníků byly tyto kontroly dlouho spíš symbolické. Letos se ale všechno mění – a digitální stopa má čím dál větší váhu při posuzování žádostí o vstup.

Odmítnutí kvůli sociálním sítím už nejsou vzácnou výjimkou. Třeba francouzského vědce zadrželi kvůli starým WhatsApp zprávám, které údajně kritizovaly americkou politiku. Libanonský student přijatý na Harvard zase podle webu Teen Vogue přišel o možnost studia, protože jeho přátelé sdíleli protiamerické příspěvky na Facebooku.

Podle amerických úřadů se jedná o opatření zaměřená na prevenci extremismu a bezpečnostních hrozeb. Zdroje z ministerstva zahraničí uvádějí, že důvodem k zamítnutí víza může být třeba to, že žadatel sdílí nebo lajkuje obsah považovaný za antisemitský nebo podporující teroristické skupiny jako Hamás nebo Hizballáh.

Zpřísnění pravidel se chystá také v Evropě. Například Irsko nebo Německo už vydaly doporučení cestovatelům, kde varují před „příliš otevřenou“ digitální stopou. Neziskové organizace příchozím radí, aby si před odletem promazali telefon, omezili počet aplikací a zvážili, co budou sdílet veřejně.

Zatímco americká vláda mluví v souvislosti s novými pravidly o bezpečnosti, kritici varují, že se jedná o omezení svobody projevu a zásah do soukromí. To ale nic nemění na tom, že stačí jeden „nevhodný“ komentář nebo meme a výlet do USA může skončit dřív, než začal.

Luskouni jsou jediní savci na světě, kteří mají šupiny. Zároveň jsou to jedni z nejvíc pašovaných živých tvorů na planetě. Většina lidí o těchto plachých nočních zvířatech ví jen málo. To se teď může změnit díky novému dokumentu Luskoun: Kulu a jeho cesta. 

Film sleduje příběh mláděte jménem Kulu, které se podařilo zachránit z nelegálního obchodu se zvířaty v Jihoafrické republice. Náročnou cestu zpátky do přírody zachycuje režisérka Pippa Ehrlich, oceněná v roce 2021 Oscarem za snímek Moje učitelka chobotnice. O Kulu v průběhu léčby a adaptace na přirozené prostředí pečuje dobrovolník Gareth Thomas. Ten se o vzácné zvíře stará několik měsíců a to i několik hodin denně, kdy ho vodí na procházky a učí znovu žít v přírodě.

Film čerpá z Thomasových autentických záběrů a ukazuje vzácné momenty, které by štáb jinak nezachytil, protože luskouni jsou od přírody velmi plachá a citlivá stvoření. „Měli spolu silné pouto, díky němuž máte pocit, že se díváte na svět očima luskouna,“ uvedla režiséra Pippa Ehrlich.

Luskoun stepní, jeden ze čtyř druhů vyskytujících se v Africe, je dnes ohrožen nejen pytláctvím, ale i také civilizačními výdobytky – například elektrickými ohradníky v rezervacích. I kvůli tomu vznikla v přírodní oblasti Lapalala nová záchranná stanice pro luskouny, kde se zvířata připravují na návrat do volné přírody.

„Luskouni jsou symbolem křehkosti, kterou vidíme jeden v druhém i v přírodě kolem nás,“ řekla Pippa Ehrlich. Doufá, že diváci si v Kuluově příběhu najdou důvod k tomu, aby se o tyto fascinující tvory a jejich ochranu začali zajímat.