Vesnice
Film Vesnice režiséra M. Night Shyamalana je zajímavé a poměrně ambiciózní dílo, které stojí rozkročeno mezi zásadně odlišnými přístupy. V tom tkví důvod jeho problematického, často odmítavého přijetí.
Shyamalan, poté co se proslavil svým vypravěčským umem a schopností ovládnout diváka, natočil Vesnici, ze které lze vycítit intelektuální ambice a pokus o metaforu společnosti. Vesnice je tak vystavena dvěma typům recepce. Ze strany bulvárních periodik prší ironické úšklebky a nelichotivé poznámky, v nichž se recenzenti chlubí, jak dlouho dopředu odhadli pointu, a posílají režisérovi vzkazy typu: "Ty už to nehul." (ha ha) Na druhé straně Vesnice povětšinou nedostává ani měřítkům uměnovědně zaměřených interpretů. Shrnujícím přehledovým výsledkem je spíše podprůměrné hodnocení, na www.metacritic.com (americký web shromažďující recenze) je to 40 %. Toto číslo je způsobeno především nedostatkem jednoznačně pozitivních reakcí.
První část filmu je čistým hororem, ocitáme se ve vesnici obklopené záhadnými lesy, z nichž v noci začínají vycházet "ti, o nichž se nemluví". Působivá je především kamera Rogera Deakinse, vycházející z dispozic deštěm nasycené krajiny a barevné charakterizace postav. Kromě barev šatů a hraničních standard je ještě jeden důvod, proč nebyl použit černobílý film: jednalo by se pravděpodobně o příliš explicitní odkaz na Alfreda Hitchcocka. I tak je Hitchcock Shyamalanův stálý vzor, od drobných detailů až po snahu o strhující zábavu, která se ale dotýká i tak nezábavných faktů, jako je animální strach nebo naopak současné civilizační obavy. Článek Petra Marka (Cinepur 29, 2003) poukazuje také na souvislosti se Stevenem Spielbergem, jehož tvorba se ale podle mne do filmu promítá mnohem méně, snad jen v několika melodramatičtějších pasážích.
Shyamalan se snaží nejprve evokovat živočišný strach, pociťovaný v osamělé vesnici uprostřed ohrožení. Postupně však obrací list a snaží se zkoumat to, co onen strach vyvolává. Zjišťuje, že jsou to sami lidé, a příběh se upíná k jejich sociálním sítím. Na nějakou zásadnější argumentaci ale není čas, vyprávění má přednost. Shyamalan přispěl do řady (svých) filmů, které mají při druhém sledování zásadně jinou diváckou strategii, blízkou "pohledu pod pokličku". Ve filmech, jako je Lynchovo Mullholland Drive nebo Janischovo Nazítří, není "odhalení ze závěru" jednoznačným klíčem k událostem, opětovným zjednodušením situace, která byla "na jedno použití" zkomplikována pro potřeby vyprávění. Strategie vyprávění není založena jen na faktu, který tvůrci do poslední chvíle tají. Struktura vyprávění je opodstatněná tím, že samotný svět vyprávěné fikce je totiž takto fragmentární, nebo má narušenou kauzalitu, nebo je jiným způsobem nezjednodušitelný. To není Shyamalanův případ. Na druhou stranu ale pointu, tolik očekávaný zvrat, spočívající v explikaci, bylo možné tajit mnohem déle, v čemž nelze nevidět Shymalanovu snahu soustředit do závěru a katarze další sdělení - sdělení o fungování společnosti a o propojení mezi vůdčí úlohou v komunitě (mocí) a strachem.
Ideologie filmu spočívá v představení tradičních hodnot, jako je kostel, rodina a pospolitost, v kladném světle, jako něco, co ještě mělo vůdčí myšlenku a dobré záměry. Lidský život je jednoznačně hodnotou nejvyšší, proto právě jeho ohrožení může ospravedlnit porušení dohodnutých principů - tradiční společnost v režisérově vizi netrvá na svých zásadách až za hrob. Svoboda jednání podle vlastního vědomí a právo na informace, potřebné k samostatnému rozhodování v životě, ale nemusí hodnotově převýšit dlouhodobé záměry komunity (jsou-li dobré). I tento poněkud kontroverzní závěr se skrývá pod happy-endem.
Nový Shyamalanův film je napínavý, ale ne stále. Tvůrce přechází k sociálním a etickým tématům, ale příliš pozdě na to, aby se na ně mohl podívat zblízka. Navíc zůstává několik nejasností, týkajících se logiky fikce. (Je nějaký důvod k tomu, aby vesničané falšovali datum? Jak to, že rezervace je oplocena, ale nikdo neví, co je uvnitř? apod.) Nicméně, neodradí-li tvůrce reakce médií nebo publika, může se jednat o krok k novým tématům a postupům, což by v budoucnu mohlo přinést lepší výsledky.
Vesnice (The Village, USA, 2004, 108 min.). Scénář a režie: M. Night Shyamalan, kamera: Roger Deakins, hudba: James Newton Howard, hrají: Bryce Dallas Howardová, Joaquin Phoenix, William Hurt, Adrien Brody a další.
Česká premiéra: 30. 9. 2004.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
